Před Maxem i Amy vyvstal nudné dopoledne. Max byl se svým zraněním velmi obezřetný a Amy... Nevěděla, do čeho se dát. Zatím jen vyvařovala Maxovi hektolitry čaje a jemu to stačilo. Náhle se Amy pustila do rozhovoru.
,,Co je v té stodole za věc?"
,,Ve stodole?" opakoval Max.
,,No, ano. V té za rákosím okolo jezera."
,,Nemůžu ti to říct."
,,Má to nějaký racionální důvod, nebo je to jen tvoje umanutost?" vykřikla hlasitě po Maxovi.
Max zůstal zkoprnělý, jako by do něj blesk uhodil. Nevěřil tomu, že by ta tichá dívka z předních lavic jen tak po něm vykřikla po tom, co viděla následek toho, co se stalo. Jen mrkal. Nevydal ze sebe jedinou hlásku.
,,Promiň. Promiň, moc se ti omlouvám. Já... Jsem poněkud nevyspalá a naše situace mě dohání k šílenství."
,,Naše?" špitl Max.
,,Jasně, že naše. Samotného tě v tom nenechám."
,,D... Děkuju?" se zaváháním odvětil.
,,Maxi, máme celé dopoledne. Co budeme dělat?"
,,Pověz mi něco ty. Řešíme stále mě. Pořád jen já. Já a otčím. Co ty?"
,,Chtěla jsem, abych měla někoho, komu bych se mohla svěřit. A zjistila jsem, že nemusím hledat. Moje máma, Emily. Máma je prostě máma."
Ani v Maxových myšlenkách nebyla jeho matka stranou. Jistě o něj má strach. Dva dny se neukázal. Obyčejně se na víkend třeba sbalil a na jednu nebo dvě noci odešel do pryč. Chtěl být sám. I když ve škole byl výřečný, tak přeci jen pro něj samota znamenala mnoho.
,,Jo, máma." zopakoval Max.
,,Co kdybychom šli do té stodoly?" pobídla Amy.
,,Zbláznila jsi se?!"
,,Ne, já... Proč mi neřekneš, co v ní je?"
,,Nejde o to, co v ní je, ale o to, komu patří."
,,Nechceš říct, že..."
,,Já nic říkat nechci."
Kuchyní se rozprostřelo ticho. Pět minut, deset, patnáct. Nikdo nechtěl nic říct. A hlavně už nechtěli, aby zaznělo slovo 'stodola'.
,,Jak to vlastně probíhalo včera večer?"
Max na ní vzhlédl vyděšeným pohledem.
,,Skvěle, nevidíš?" řekl naštvaně.
,,Omlouvám se. Jen jsem chtěla vědět... Vlastně nic."
Max se sebral a šel si lehnout. Přeci jen to na něj bylo dost. Na hodinách odbilo devět hodin. Emily se obvykle vrací okolo čtvrté hodiny odpolední. Max usnul a po včerejšku bude spát dlouho. A Amy zůstala doma sama. Zbývalo jí něco přes sedm hodin času pro sebe.
ČTEŠ
Stíny světlušek /Dokončeno/
Adventure(Dříve - Už chybí jen pouta) Dva lidé, dva osudy. Dvě cesty a jedno spojení. Šestnáctiletá Amy se snaží vzkřísit víru v sebe sama, zatímco její spolužák Max prchá před minulostí. Co se stalo, že Max utíká z domu? A kam Amy zavede Maxova minulost? A...
