Amy se dívala do Maxových hlubokých očí. Viděla, že ještě je čas vše změnit. Hlasitě si povzdechla, když si uvědomila co a jak se stalo. S ručníkem kolem hlavy si Max položil hlavu na polštář a snažil se přijít na jiné myšlenky. V tento okamžik to však bylo nemožné.
,,Chci to vše zaspat. Chci spát, Amy."
,,Jen se ulož, nic ti nebrání, já budu spát tam, kde včera ty. Blízko tebe." zakryla ho peřinou.
,,Dobrou noc."
,,Dobrou." usmála se.
Dnešní noc nebyla jasná, jako ta předchozí. Nebe bylo jeden velký šedý mrak a jediné, co chybělo, byl jemný vítr, co by jej trochu popostrčil dál. Chlad z ulice se dostával do domu přes škvíru mezi zdmi. Studený vzduch pomalu dopadal na Amyiny konečky vlasů a omotával se Maxovi kolem bosých nohou, které mu vylézaly zpod krátké peřiny.
,,Nech mě! Jdi!" zařval Max tak hlasitě, až vzbudil Emily spící v ložnici. Ta okamžitě vstala, rozběhla se k Amy do pokoje a cestou narazila do rohu knihovny. Dříve než se odvážila vkročit do pokoje po špičkách došla do kuchyně. Váhala. Vzít nůž nebo jen vařečku na omráčení? Nebylo času na zbyt a tak popadla velkou pánev, která visela za madlo na přibytém hřebíku.
,,Odejdi! Nech mě být, prosím!" křičel. Emily vrazila do pokoje s pánví v ruce, připravená omráčit vetřelce. Nikdo. Jen Amy a Max.
,,Spal a najednou..." obhajovala situaci Amy. ,,...nemohl za to." pevně se jej držela a zakrývala ho přikrývkou, aby neprochladl.
,,Nemyslíš Maxi..." odmlčela se ,,...kdyby jsi nám pověděl, co se stalo? Je 4:30. To už neusnu a za dvě hodiny jdu do práce. Uvařím ti čaj a ty nám vše vysvětlíš, ano?"
Maxovi ještě drkotaly zuby a tak na znamení souhlasu pouze přikývl.
Všichni tři vešli do kuchyně a Emily postavila vodu na čaj a nachystala hrníčky. Mračna se začala rozpouštět a nebe se sytilo nažloutlými tóny. U stolu panovala ticho, vyjma rytmického klepání Maxových zubů.
,,To... Je následek včerejška, že?" pohlédla na Maxe, který neřekl nic, ani se nehnul.
,,...mami?" dodala Amy, aby dostala odpověď.
,,Třeba to byla jen noční můra a nebo taky ne."
V tom se do věci vložil Max.
,,Nebyla to obyčejná můra! Můj otčím není sen! "
,,Tak nám pověz, jak se to včera stalo." řekla Emily.
ČTEŠ
Stíny světlušek /Dokončeno/
Macera(Dříve - Už chybí jen pouta) Dva lidé, dva osudy. Dvě cesty a jedno spojení. Šestnáctiletá Amy se snaží vzkřísit víru v sebe sama, zatímco její spolužák Max prchá před minulostí. Co se stalo, že Max utíká z domu? A kam Amy zavede Maxova minulost? A...
