6

31 5 0
                                    

Proběhli dveřmi jako by tam nebyly a mířili ke koupelně. Z Maxovi rány se stále řinula krev a její kapky dopadaly na podlahu. Amy rychle vytáhla ručník, pustila ledovou vodu a začala otírat zkrvavenou pokožku.

,,Opusť mi Maxi." šeptla, když vytahovala ze skříňky kysličník. Při první kapce Max zasyčel bolestí. Štiplavou bolestí. Při každé další bylo jeho syčení čím dál tím méně zřetelnější. Rána se mu zacelila a on si na ní přidržoval ledově chladný ručník.

Emily zpozorněla, když slyšela hluk z koupelny. Bála se, co se v oné místnosti děje. Pootevřela dveře a s vyděšeným výrazem vydala jen pouhopouhé: ,,Bože!" Byla jako opařena vroucí vodou, div se jí tep nezastavil.

,,Co se ti stalo, Maxi?" probrala se do plného uvědomění věci.
,,Nic, to je v pořádku. Jen jsem spadl." snažil se Max odvrátit pozornost.
,,To není od pádu. Kdyby jsi spadnul, měl by jsi zablácené kalhoty a boty, ale jsi čistý..."
,,Prosím, nechte to být." řekl zdvořile Max.
,,Není to jedno, jsi zraněný a tuším, že nevlastní vinou, že?" pronesla, aniž by si uvědomila, jak je slovo nevlastní pro celou záležitost klíčové.

Maxovi se začalo jeho krvácející bělmo zalévat slzami. Utíkal před někým, kdo ho měl milovat, před někým, kdo měl být jeho velkou oporou a přitom zůstal jen nenapravitelnou chybou. Nelidskou zrůdou.

,,Nevlastní vinou..." opakoval Max.
,,Mami, prosím... nechej ho. Je vyčerpaný." donutila svoji matku ke konci výslechu Amy.

Amy vzala Maxe za paži a s hlavou omotanou ručníkem jej odvedla k sobě do pokoje. Tentokrát mu však ustlala ve své posteli.

,,Nebudeš spát na zemi, když jsi zraněný. " nabídla mu a ani neočekávala odpověď.
,,Děkuju, Amy." řekl ledově.

Náhle se otevřeli dveře a do pokoje vstoupila Emily. ,,Je neděle a ty Maxi tady nemáš asi žádné učení, že?"

,,Mami, prosím, je zraněný." hodila Amy štiplavý pohled po matce.
,,To měl být vtip..." řekla zklamaně. ,,...přišla jsem vám říct, že zítra do školy nejdete. Ty ne a Max už určitě ne. Já musím do práce a samotný tu Max nebude."

Oba dva, přikývli hlavou a Amy se na Maxe upřímně usmála, na znamení toho, že bude vše v pořádku.





Stíny světlušek /Dokončeno/Kde žijí příběhy. Začni objevovat