Jednoho dne jsem si uvědomila, že nic necítím.
Je to celkem zvláštní pocit...například...Někdo mi řekl, že je do mě už 3 roky zamilovaný...A já jsem tak chtěla něco cítit...Ať už lásku k němu, radost, překvapení, úzkost nebo třeba i odpor...Ale nic...Nic z toho jsem necítila. Prostě jsem jen seděla a koukala na něj. Samozřejmě, že mě v tu chvíli opustil a už jsem o něm neslyšela... Nebo když mi máma oznámila, že půjdu na jinou školu....nic...lítost, smutek, nenávist, vztek...prostě nic...
Jen tak ležím, pozoruji v televizi nějaký film pro puberťáky... Koukám na ty herce a říkám si..."Jaký to asi je, předstírat city? Jaký to pro ně je hrát, že jsou šťastní, ikdyž jsou utahaní z věčného natáčení?"...A najednou mi to došlo...Budu herečka...Nemyslím profesionální, ale prostě budu hrát před ostatními své emoce...Když už nic necítím, alespoň to budu hrát...A nikdo nic nepozná...
