Sedíš sama...v lese. To ticho a klid tě nesmírně uklidňuje. Najednou si začneš srovnávat myšlenky v hlavě. Konečně víš co chceš. Víš co udělat aby jsi byla lepší. Už víš co vše jsi udělala špatně. Máš čistou hlavu...už víš co udělat a jsi odhodlaná to opravdu udělat.
...
Najednou ho uvidíš. Blbnete spolu jako za starých časů. Vzpomínáš jak ti s ním bylo. Ležíte spolu. On tě drží a ty si přeješ aby tě už nikdy nepustil. Objímá tě. Koukneš se mu do očí a on se na tebe usměje. A je to tady znovu...Stále k němu něco cítíš, jen si to nechceš připustit. Obejme tě, koukne na tebe a odchází.
Bylo ti s ním celý den tak dobře. A když vidíš, že odchází, tak je ti nejhůř. Chceš běžet za ním...ale už je pozdě...už nikdy mu neřekneš, že ho stále miluješ a že mu děkuješ za tento ten. Jeho obejmutí je pro tebe vším... Ale stále máš v hlavě tolik myšlenek, že nevíš co dělat... A jen vzpomínáš na dnešní nádherný den s ním.
