Bože! Tohle se nedá zvládnout! Nikdy jsem nevěřila, že bych chtěla být sama, ale teď?
Ráno se vzbudím, všude lidi. Jdu do školy- lidi. Cely den zavřená na pokoji, lidi. Na záchodě a ve sprchách-lidi. Jediný místo kde jsem sama, je na 5 minut ve křoví s cigaretou. Dohromady tak 25 minut denně. Ležím v posteli. Beru peřinu a házím ji přes sebe. Sluchátka mám v uších. Nikdo nevidí mě, já nevidím nikoho. Čistě teoreticky jsem sama, ale opak je pravdou. Najednou představa opuštěného ostrova nevypadá tak zle.
