Co teď? Co jen mám teď dělat? Všichni, které miluju, jsem zklamala. Každý den od nich slyším, jak jsou ze mě zklamaní, jaký jsem sobec, jak jsem nejhorší a že všechno na co sáhnu, tak to zkazím. Když tohle člověk poslouchá každý den, tak už to přijme a bere se takovýho, jakým ho nazývají ostatní.
Jsi kurva!
Vypadáš jako štětka!
Jsi hnusná!
Jsi tlustá!
Jsi hloupá!
Jsi sobec!
Zklamala jsi nás!
Neměla ses narodit!
Tohle ne každý zvládne poslouchat každý den.
Sedím ve sprše... Slzy nechávám stékat po tvářích. Copak nikdo nechápe, že mám city?! Proč jen tohle musím poslouchat?!
Jsem citlivá...každý ráno nenávidím, protože lituju toho, že tady pořád jsem...každý pohyb a každé slovo mě ubíjí. Cítím se tak slabá... Každý den jen čekám odkud přiletí nějaká urážka a nebo něco z čeho zase budu mít po zbytek dne depresi
.. Život mě ubíjí...
Ale nebojte se...Dlouho kvůli mě nebudete muset být zklamaní...
Už vím co teď udělám...Nebudu se vám nadále plést do života.
Každý si v životě píše svůj vlastní příběh a já jsem právě dopsala svou poslední větu...
