Bez tebe? Ne, díky..

New home...

            Posledních pár dní jsem byla pořád s Denisem. Den ode dne pro mě bylo těžší se s nim loučit. A teď tady sedíme v mém pokoji mezi spoustou krabic a mlčíme. Je poslední den před odletem do Anglie a kdo ví kdy se zase uvidíme. ,, Půjdeme se projít?" nakonec ukončí mučivé ticho Deny. ,,Jasně" odpověděla jsem a pokusila ze sebe vymáčknout úsměv , ale podařil se mi pouze úšklebek.

           Ruku v ruce jsme se procházeli parkem , když jsme zahlédli Lauru s Bibi jak jdou přímo naproti nám. Vyděšeně jsem se podívala na Deniho , ten si mě akorát přitáhl blíž k sobě. ,,Ahoj , pozdravila jsem holky a objala Bibi , ta o mém odjezdu samozřejmě taky ví. Obě jsme se rozbrečeli. Mezitím se Deny hádal s Laurou : ,, Neřekl si mi že ses se mnou rozešel kvůli Ebi!."
                                                ,, Lauro do toho ti nic není.
                                                    ,,Stejně odjíždí a už jí neuvidíš." 
                                                    ,, Opravdu na tebe teď nemam náladu , čau"
         Rozloučila jsem se s Bibi a šli jsme dál. Ale po tom co řekla Laura už jsem dál nemohla zadržovat slzy, podlomila se mi kolena a spadla jsem na zem. Deny si sedl ke mně a šeptal mi do ucha : ,,Neboj , mi to zvládneme." nebo ,,Budu za tebou létat , co jen to půjde." a hlavně ,, Moc tě miluji ".  
,,Půjdeme už domů prosím ? " zeptala jsem se. Pomohli mi se zvednou a šli jsme.

                Ráno mě probudil budík v půl 8 , letí nám to v 11. ,,Za hodinu odjíždíme" volala na mě mamka ze dveří. Můj pokoj a vlastně celý byt, už byl prázdný , včera večer nám věci odvezli stěhováci. Zůstalo tam pouze oblečení na cestu, kabelka s doklady a líčidla. Oblékla jsem si šedý svetr a černé legíny. 

                 A je to tady, sedím na lavičce na letišti , v ruce pevně svírám Denyho ruku , který se se mnou přijel rozloučit a čekám na odbavení. Najednou se ozvala výzva k odletu našeho letadla , naposledy jsem ho políbila a odešla jsem.

               Cesta trvala pouze 2 a půl hodiny , ale mně to přišlo jako věčnost. Hned jak jsme přistáli , napsala jsem Denisovi. Psala jsem si s ním celou cestu "domů" . Když jsme dorazili naše věci už tam byly. Náš nový dům nebyl velký , ale příjemně útulný. V přízemí byl obývací pokoj spojený s kuchyní a jídelnou a koupelna s máminým pokojem. Patro bylo celé pro mě , měla jsem tam pokoj a vlastní koupelnu. Byly teprve 3 hodiny a tak jsem se rozhodla že se půjdu porozhlédnou po okolí. Všechno tady bylo tak krásně čisté, v podstatě to tady bylo super až na jednu věc , nebyl tady Denis s Bibi, ti mi tady moc chyběli. 

A je tady další díl :) doufám , že se vám bude líbit :) Nikol <3