Nějak jsem nevěděla co říct a tak místo odpovědi jsem si lehla a zavřela oči. Byla jsem zmatená.
Dva týdny jsme se na sebe skoro nepodívali. Nechápu proč, ale prostě to tak bylo.
Dnes v 11:00 přijede mamka, nejdu do školy a jdu ji naproti na k vlaku z letiště.
Je 10:15 vycházím , v hlavě přemýšlím jak ji vysvětlim co se tady stalo. Uvěří mi vůbec? Co když je celou dobu s Erikem ve spojení a ten jí tvrdí nějaké hlouposti ??
Cesta mi uběhla dost rychle a najednou jsem se koukala jak ke mně utíká máma. Rozeběhla jsem se za ní a pěvně ji objala aby mi už nikam nemohla utéct.
,,Mami stalo se toho strašně moc, už mě prosím neopouštěj, všechno ti povím"
U ní v objetí se cítím tak bezpečně , že se mi nechtělo ji pustit.
+ ,,Miláčku , taky tě moc ráda vidim , ale proč mi ty ani Erik neberete telefony , měla jsem strach"
- ,, Pojď , jdeme na kafe.. je to ho hodně"
Vzala jsem ji za ruku jen t pro jistotu ,aby se mi neztratila v davu.
Objednali jsme si a já jí se slzami v očích pověděla co všechno se stalo , o Erikovi , Bibi , dokonce i Denym a ještě tom druhym co mě zachránili.
Mlčela. Tvářila se neutrálně. Pomalu se jí zkroutil úsměv a po tváři se jí kutáleli slzy , pevně mě obejmula a nic neříkala.
-,,Mami, prosím nebreč ,nebo začnu taky"
Bohužel jsem to vyslovila příliš pozdě seděli jsme tam vedle sebe v objetí a brečeli jsme.
+,, Promiň , že jsem tě tu nechala samotnou . "
- ,,To je dobrý mami . Miluju tě"
+,,Jedeme domů zlato."
Souhlasila jsem a společně jsme vyrazili k taxíku.
Otevřeli jsme dveře do bytu, všechno bylo tak , jak jsme to tam nechali,pouze Alexovy věci byly pryč. Snažila jsem se potlačit slzy , které mě tlačily v oku. Ani pro mamku to nebylo lehký , chápu jí , milovala ho a on ji zklamal.
+,,Ebi, pojď do kuchyně prosím."
- ,, Co potřebuješ? "
Zeptala jsem se když jsem vešla.
+,,Sedni si a poslouchej mě, v práci mě povýšili .."
- ,, To je skvělí mami!" Skočila jsem ji do řeči.
+ ,,Zas tak skvělé to neni Ebi, museli bysme.. museli bysme .. se přestěhovat do Londýna , ne napořád , ale nejméně na 2 roky."
To snad ne , ne teď , když miluju Denyho a mam supr kamarádky ,nechci , to převi nejde.
-,, Přijmeš to ? "
+,,Nejdříve jsem to chtěla probrat s tebou a .. a nikým. Zeptat se vás , teda tebe na názor.
Koktala.
-,,Mami , jsem zamilovaná , mam teď nové kamarádky , ve škole mi to už konečně zase jde , nemluvím plynně ani jedním jazykem.. já nikam nechci."
+,,Myslela jsem si to." Vzdychla mamka ,,Ale teď bez Erika si nemůžeme dovolit bydlet tady jenom za můj plat."
-,,Najdem jinej , menší , seženu si brigádu pomůžu ti" řekla jsem trochu histericky.
+,,Nech si to prosím ještě projít hlavou." Koukala se mi přímo do očí jejím prosebným výrazem. Stydím se za sebe, ale to prostě nejde ,Denyho miluju .. je to moje 1. Opravdová laska.
Co to semnou sakra je? Nemůžu být takhle sobecká. Nejspíš by nám oběma prospěla změna prostředí. Na Denyho časem zapomenu a když ne tak se stejně jednou vrátíme. Musim to udělat pro mamku. Stěhujeme se.
Ahoj lidi , jsem zpět i s novým dílem :D líbil se vám ?? Nikol B-)
