Vlčí návrat

Kapitola 2

Věnuji všem lidem, kteří to se mnou nevzdali.

--------------------------

Probudili mě hlasy, které si tiše povídali. Strašně mě bolela hlava. Posadila jsem se na posteli a zaúpěla. Strašně mě bolelo rameno. Okolo mě bylo náhle ticho a v mém zorném poli se objevila žena.

„Už jste se probudila, no konečně. Báli jsme se o vás. Jak se jmenujete? Odkud jste?" zeptala se mě přísně vypadající žena. Zamračila jsem se, ale na nic jsem si nepamatovala.

„Já nevím. Probudila jsem se v nějakém kostele a pak šla po cestě až sem," zašeptala jsem nešťastně a dívala se na tu ženu. Pokývala hlavou a něco řekla mužům, kteří postávali u dveří.

„Tohle je Mexiko. Nevím, kde ses tu octla, ale u sebe jsi měla jen tohle," řekla a podala mi jednu fotku. Byla na ní malá holčička se světlými vlasy. Hlavou mi proběhlo jméno Lucy. Otočila jsem fotku a dívala se na dvě slova Beacon Hills. Podívala jsem se na tu ženu.

„Tam najdeš své ztracené vzpomínky, jen chci se zeptat. Neříká ti něco Argent," řekla s milým úsměvem. Přemýšlela jsem a snažila se urputně vzpomenout, ale nic. Smutně jsem zakroutila hlavou.

„Mám koupenou letenku do Beacon Hills, jenže nikomu se tam nechce. Myslíš, že bys mohla dát tuto obálku Chrisu Argentovy. Je to vyjádření soustrasti za Allison, která bohužel odešla z našeho světa, tak mladá. Nevím, proč, ale pocítila jsem bolestivé bodnutí u srdce.

„Nevím, jak vám to splatit nemám žádné peníze. Ani nic cenného," zašeptala jsem.

„Stačí, když doručíš ten dopis," zašeptala. Ozvalo se zaklepání, dveře se otevřely. Dovnitř vešla dívka ověšená taškami.

„To je Alice, pomůže ti se upravit a odveze tě ještě dnes na letiště," řekne a rychle zmizí z místnosti.

„Ahoj, tady máš oblečení, snad ti bude. S matkou jsme se dohodli, že bych ti měla trošku upravit vlasy. Vypadáš jako divoženka. Myslím, že je rozčešu a upletu ti cop, který ti je trošku zkrátí, abys je netahala jako teď po zemi. Nechápavě jsem si hmátla na vlasy a opravdu, když jsem si je přehodila přes rameno, končili mi u kotníků a byly černé jako noc. Najednou se mi vybavila vzpomínka, dívala jsem se do zrcadla a měla jsem krátké vlasy bílé barvy.

 Zamračila jsem se a šla se převléct do koupelny, kterou mi Alice ukázala. Oblékla jsem si černé kalhoty zelenou košili a na to černou vestu, obula jsem si ještě černé lodičky a podívala se do zrcadla. Moje kůže byla bílá, malí nos, plná ústa, zelené oči.

 Urovnávala jsem si límeček, když jsem si všimla černé kůže. Překvapeně jsem odtáhla látku, košile a dívala se na tetování. Pomáháme těm, co se sami nedokáží bránit a ničíme ty, co se považují za posly smrti. Srovnala jsem si košili a šla za Alici, která mi upletla cop, a mohli jsme vyrazit.

Alice mě tiše vezla na letiště a nic neříkala.Vysadila mě u letiště a podala mi letenku, dala mi dokonce i malí batoh, ve kterém jsem měla ještě nějaké další věci, co u mě našli a nějaké oblečení.Poděkovala jsem a vešla do letištní haly. 

Usmála jsem se, když jsem seděla na sedadle a čekala, až vzlétneme. Letuška se usmívala a předváděla, co dělat v případě, že se porouchá letadlo. Nadechla jsem se a otevřela batoh.První co jsem v něm našla, byl balík s penězi. Vydechla jsem a pokračovala v hrabání, byla tam složený černý svetr a pod ním byla malá taštička.

 Otevřela jsem jí a dívala se na řetízek. To ti dal Derek, proběhlo mi myslí. Byla tam fotka, kterou mi ukazovala ta žena, telefon a taky kousek látky. Začala mě hrozně bolet hlava a já před očima viděla mnoho vzpomínek z mého života. 

Za všechno mohla Kate. Bože Allison je mrtvá! Slzy mi začali téct po tváři. Rozepnula jsem si pás a běžela na záchod, kde jsem vše potřebovala rozdýchat. Když jsem vše rozdýchala, vrátila jsem se na své místo. 

U mého místa se zastavila letuška a podala mi dnešní noviny. Podívala jsem se na ně a zalapala po dechu. Právě teď mi totiž došlo, že jsem byla skoro rok a půl mimo dění světa. Rok a půl jsem byla zavřená v tom prokletém kostele. Zhluboka jsem se nadechla a modlila se, aby Allison byla jediná, koho jsem ztratila.