Bezdomovec

Prolog

Nikdy bych netušil, že jedním z lidí, které vídám ráno na ulicích, jak žebrají, kteří se rvou s jinými lidmy, přespávají na lavičkách a pod mosty, se stanu také jednou já...

Myslím, že pro normálního člověka, který žije spokojený život, není lehké si představit život bezdomovce. Myslí si, že mají všechno na háku a že se jim nemůže nikdy nic podělat. To jsem si myslel taky. Do dneška.

Je až nemožné, kolik věcí se mi stihlo za jeden den podělat. Ze všeho nejdřív jsem ztratil svou holku, kterou jsem miloval - podvedla mě, ztratil jsem svou práci - vyhodili mě, prý jsem nesplňoval pracovní povinnosti a chodil jsem pozdě do práce. Jen pro vaši představu, do práce jsem přišel pozdě jednou a to tak o pět minut, ale náš šéf byl trochu ulítlej a tak trochu na hlavu... A ohledně toho nesplňování pracovních povinností fakt netuším. Také jsem se pohádal s rodiči, u kterých jsem prozatím bydlel - už ne. Myslím, že mě nebudou chtít zřejmě dlouho vidět. Nemám pocit, jako kdybych řekl něco špatně, jen jsem si prosazoval svůj názor a moji rodiče to nedokázali pochopit... A uvěříte tomu? Vyhodili mě z domu... K tý hádce se možná ještě někdy dostanu. Vzhledem k tomu, že jsem většinu času zatracenej introvert, kterej se baví maximálně se svojí holkou, kterou už nemá a svým nejlepším kamarádem, který je teď v Anglii, nemám tu nikoho, ke komu bych mohl jít.

Takže, po těch všech věcech, které se mi dneska stali, se ze mě stal bezdomovec. Člověk, který nemá domov a je odkázán žít ve městě, bez ničeho.

Zvednul jsem se z lavičky, kde jsem už asi hodinu po vyhození z domu seděl a přemýšlel nad vším, co se mi všechni dneska podělalo. Jak stačí jedna malinká chvíle a váš život se zničeho nic otočí naruby a vy spadnete do sraček...

Můj první den bezdomovce začíná.