Bezdomovec

9. Kapitola

Úzkost a naprostá beznaděj. Takový byl můj momentální stav. Vstal jsem prudce z lavičky a vytrhl silou nabíječku ze zásuvky, div se nepřetrhla. Druhý konec zásuvky jsem odpojil od mobilu. Ruka, ve které mi teď zůstal mobil se napřáhla a byla připravená hodit mobil přímo proti sloupu. Ne, to nemůžu udělat. Hlava mi teď bublá hněvem, ale jakýsi strach o to, že je ještě nějaká šance mobilu na to mi pomoct, mi nedovoluje s ním hodit. Ten mobil potřebuju. Musím se ovládat. Musím se ovládat. Klid. Stojím na místě a právě rozdýchávám další ránu do mého těla. Nedokážu na nic myslet. Mám v hlavě naprosto prázdno a jediné, co mi teď v hlavě zůstává je hladina vzteku. Přehodil jsem si nabíječku do ruky, ve které jsem držel i mobil, abych měl aspoň jednu ruku volnou.

"Doprdele!" Uhodil jsem svou volnou rukou do sloupu. Moje klouby přejela štiplavá bolest a následně ze dvou kloubů začne téct malinko krev. Bolest. Ani už nedokážu definovat, odkaď všude bolest cejtím, ale samozřejmě teď převyšovala bolest kloubů, u kterých bych se ani nedivil, kdybych měl teď zlomené prsty. Bouchnutí do sloupu malinko pomohlo hladině vzteku, aby se zas nachvíli uklidnila. Koukl jsem se kolem sebe a všiml jsem si, že mě z dálky pozoruje pár kolemjdoucích.

"Máte nějakej problém pane? Tady ten sloup není proto, aby se do něj mlátilo." Řekl až moc klidným hlasem na mojí situaci nějaký muž za mnou. Zřejmě jedl vtipnou kaši. Tahla trapná hláška jakoby do mě znova nalila další dávku vzteku. Když jsem se otočil viděl jsem oblečenýho chlapa asi o hlavu vyšší, než já v securiťácký uniformě. Jeho výraz byl troufalej a povyšující se nademnou. Jeho holá hlava byla asi stejně prázdná vevnitř, jako jeho pochopení pro ostatní lidi. 

"Problém? Ptal ses mě, jestli mám sakra problém?! Nechtěj... No... Mhm... Proč bych měl ztrácet další čas s takovým dementním dutohlavcem." Dořekl jsem a ruku, která byla momentálně trochu od krve jsem vložil zatnutou v pěst do kapsy od bundy. Nehodlám už ztrácet svůj čas, jestli teda ještě nějakej ztratit jde, s nějakejma dutohlavejme gorilama, jako je tenhle podělanej securiťák. Gorila a Securiťák. Obě dvě slova mi připoměli další dva dementy, který jsem musel bohužel poznat. Melanie novej přetostlej, bezmozkovitej přítel, kterej má v hlavě nasráno asi tak, jako tenhle securiťák, a securiťák... stejně  bezmozkovitej Henry. Pomyšlení na tyhle dvě osoby dodá poslední špetku k tomu, abych se konečně vydal pryč z tohohle podělanýho místa. Potom, co jsem mu tohle dořekl jsem se obrátil a vyšel rovnou chůzí k východu, kde na mě snad konečně čekal někdo, kdo o mojí přítomnost aspoň trochu stál. Duch.

"Už se tady neukazuj, nebo s tebou příště zametu! Nikdo mi tady bordel dělat nebude!" Ozve se za mnou. Asi si myslí, že mu to tady patří. Nic méně podle pohledů všech kolemjdoucích, kteří náš konflikt pozorovali, jsou asi všichni na straně hlídače. Když jsem viděl všechny ty tváře, které na mě hleděli z půlky vystrašeným a z půlky nenávistným pohledem, i když mě ani neznali, vzbudila se ve mě lítost. Lítost a vztek, kterej se mi vysmívá, jako kdyby se mě snažili totálně zničit. Zkoušel jsem se na to podívat ze strany kolemjdoucích a jak bych asi reagoval já, kdybych viděl někoho se zachovat stejně, jako jsem se teď zachoval já. Pochopil bych ho? Snažil bych se ho pochopit? Ne. Zřejmě ne. Protože bych v něm viděl nějakýho bezdomovce, kterej se jen ožírá a dělá další bordel v obchoďáku. Takoví mi lidi vážně jsme? Takhle vážně všechny odsuzujeme? Samozřejmě v neposlední řadě dáme zapravdu hlídači, protože to je prostě hlídač, že... Ke všem možným myšlenkám a pocitům se přidá ještě nechuť. Naprostá nechuť být tady a zažívat všechno tohle. Vždyť bych se bál sám sebe, kdybych byl malý kluk. V krku se mi vytvoří knedlík, který vyplul na povrch jen díky vypjaté situaci, která se tu teď udála. Na výhružku hlídače jsem už ani neodpovídal a uvědomil jsem si, že už jsem v půlce cesty k východu. Nepochybuju o tom, že mě hlídač pozorně sleduje, jestli se nepokusím schovat na jiné místo. Protože tohle bezdomovci dělají a on mě odsoudil úplně stejně, jako já jeho, že je bez mozku.