Bad Boy [Z.M.]

01|| neighbour

"Perrie, pojď se přivítat s našimi novými sousedy!" Uslyšela jsem mamku, jak na mě volá z chodby. Vypojila jsem si sluchátka z mobilu a odložila si je na poličku. Popadla jsme mobil a vyskočila z postele. 

"Už jdu!" Seběhla jsem schody jak nejrychleji jsem uměla a přehodila si vlasy přes jedno rameno, abych se nenápadně podívala jejich směrem. Bohužel jsem viděla jen jejich nohy, a tak snaha zahlídnout o koho jde, byla k ničemu. 

"Dobrý den," Pozdravila jsem postarší paní, ke které jsem později natáhla ruku na pozdrav. "Jmenuju se Perrie." Široce jsem se usmála a přejela jsem si ji pohledem. Měla široké boky a nebyla zas tak vysoká, takže bych jí tipla spíš na domácnost. 

"Já jsem Marie a tohle," menší dívka stojící vedle ní se trochu narovnala, asi abych si jí všimla. Marie ji popostrčila dopředu a trochu ji dloubla do ruky. Nervózně mi ji ke mně natáhla a já si s ní s úsměvem potřásla. "tohle je moje dcer Kate." 

"Těší mě." zazubila jsem se a prohlédl si ji stejně jako Marii. Výškou se oproti Marii tolik nelišila, zatímco její postava by se do Marie vešla nadvakrát. Neměla svaly, ale ani nevypadala na to, že by její hlavní zájem měl být móda. Určitě knihomolka. 

"Perrie, proč Kate neukážeš dům, já si zatím s Marií dám kafe." Usmála se na mě mamka a já jen přikývla. Počkala jsem, než se Marrie a mamka odeberou do jídelny a pak jsem se znovu otočila na Kate. 

"Vypadáš jako celkem v pohodě holka, doufám, že se nepletu," mrkla jsem na ní a ona sklopila pohled. "Myslím, že ti nejdřív ukážu svůj pokoj, protože to je asi ta nejzajímavější část našeho domu." Zasmála jsem se a všimla si, že se jí na tváři taky mihl úsměv. "Tak pojď," Dloubla jsme do ní, abych upoutala její pozornost a pak se otočila na odchod. 

"Perrie?" Nejdřív jsem myslela, že jsem se přeslechla, protože to řekla tak potichu, ale když jsem se na ní otočila, koukala se přímo na mě. 

"Anooo?" Protáhla jsem svou odpověď a znovu jsem se na ní usmála. Mohla by to taky zkusit, určitě jí úsměv sluší víc než ten její zamračený výraz. 

"Myslíš, že bychom mohly být kamarádky? Jelikož jsme se teď přistěhovali, bylo by hezké tu někoho znát." V očích měla obavy. nevím proč se tolik bála, moje odpověď byla jasná už v tu chvíli, kdy překročili práh domu. 

"Jasan a teď už pojď, nebo zmeškáš tu podívanou." Ušklíbla jsem a a popadla jí za rukáv. Vyběhla jsem schody a celou dobu ji táhla za sebou. Rozrazila jsme dveře do pokoje a hned jak jimi prošla i ona, jsem je hned zavřela. 

"Hlavně dávej pozor na co saháš, vše tu má velkou cenu." Opravdu vážně jsem se na ní podívala, ale moc dlouho mi to nevydrželo, jelikož ten její vyděšený výraz stál za všechny prachy. "Dělám si srandu, chovej se tu jako doma!" Rukou jsem poklepala vedle sebe a ona si s úsměvem sedla. 

"Takže Kate, chceš vidět můj skvělej balkón?" Ďábelsky jsem se na ní zakřenila a ona celá zkameněla. Měly by se víc uvolnit. 

"To je vtip?" 

"Jasně že ne, mám fakticky skvělej balkón. Asi to nejlepší na celým pokoji." Vstala jsem a tentokrát jsem Kate ani nemusela pobízet, aby mě následovala. Prostě to udělala. Otevřela jsem posunovací dveře a vstoupila na balkón. Vážně to byla ta nejlepší část domu. Pokynula jsem Kate, aby si sedla na jedno z křesel a sama jsem zaujala místo na jednom z nich. 

"Tak mi o sobě něco řekni Kate." pobídla jsem jí a čekala, co z ní vypadne.

"No, já nevím co bych ti o sobě řekla, nejsem moc zajímavá." Zašeptala a rozhlížela se všude možně po okolí. Trochu jsem si jí ještě přeměřila pohledem a trochu se pozastavila nad jejím oblečením. Oblékala se jak moje babička smíchaná s rihannou. 

"Tak mi řekni třeba kolik ti je, jaký máš zájmy, co nemáš ráda, proč jste se přestěhovali, a tak různě."

"No je mi osmnáct, ráda čtu," Já to věděla! ozve se moje podvědomí. "taky ráda fotím a naopak nesnáším sport. A důvod proč jsme se sem přestěhovali je, že tátovi tu nabídli lepší práci." Kývla jsem hlavou, na znamení, že chápu a čekala co řekne dál. "a ještě mám ráda staré kapely. Teď mi řekni něco ty." 

"Takže je mi devatenáct, ráda chodím do společnosti a nesnáším s-" Než jsem stihla dokončit to, co jsem chtěla říct, byla jsem přerušena pro mě ne tak cizím hlasem. 

"Koho to tam máš Pezz?" Zavřela jsem oči a sevřela ruce v pěst. Stačila by jen jedna sekunda a já se neudržím. "No tak Pezzie, řekni mi kdo to tam je." Zaškemral a já se neudržela. Vyletěla jsem z křesla jako střela a postavila se k zábradlí. 

"Vyliž si prdel Zayne! Ta holka němá zájem! Radši si běž hrát na drsňáka." Každé slovo jsem přímo plivala. Křečovitě jsem svírala zábradlí a uklidnila jsem se až, když mi na rameni přistála ruka Kate. 

Narovnala jsem se zhluboka se nadechla. "Já jsem Zayn a ty?" Zacukroval směrem ke Kate, která se nad jeho slovy přímo rozplývala. Rukou jsem si zakryla obličej a čekala co bude dál. 

"Já jsem Kate." Zachichotala se a víc se přiblížila k zábradlí. "Moc mě těší." Zahulákal Zayn, jako bysme byly stovky kilometrů daleko. Začala jsem uvažovat nad tím, jakými způsoby jsem ho mohla zabít. Mohla bych ho strčit k nám do mrazáku a pak to svést na to, že mu bylo moc teplo a chtěl se u nás jen ochladit. 

"Mě ne, je mi jasný, že jsi jeden z těch drsňáků co mají na každej den jinou a jestli nás omluvíš, jdeme s Perrie pokračovat tam, kde jsi nás přerušil." Zůstala jsem stát jako zamrzlá. Kat i řekla sotva tři věty a teď tu Zaynovi v klidu nandala. 

Obě jsme se otočily a vrátily se na naše předchozí místa, nechávajíc Zayna stát na tom samém místě, překvapeného Kateinou reakci. Nikdo si tohle k Zaynovi nedovolil. Já byla jediná a teď, koukám i ona 

Kate nejspíš čekala, že budu pokračovat v tom, kde jsem skončila, ale já byla pořád moc překvapená na to, abych mluvila. Když na mě koukala jako na blázna, překonala jsme se a vysoukala ze sebe alespoň to, co jsem chtěla říct už předtím. 

"A nesnáším svého souseda."

---

První díl, yay! Pokud byste chtěli vědět jak vypadají postavy (kromě Perrie a Zayna, ty jsou snad jasní) tak mrkněte na obsazení. A moc děkuju za ohlas u prologu! ♥