Sen nebo noční můra? short story

Paris

V pět hodin ráno jsme dojeli do Paříže. Ten pocit byl zvláštní. Vědět že tady nikoho neznáš , a že nikdo nezná tebe. Je to takový nový krok do života. Hned jak jsem uviděla náš nový dům, zůstala jsem v údivu. Byl tak 3x větší než ten ve Washingtonu. Zběsile jsem vystoupila z auta a začala rychle vykládat krabice s mími věcmi. Když jsem měla vyloženo začala jsem krabice postupně rozdělavá a dávát je na své místo. Bylo rychle hotovo protože v pokoji už byl nabytek, který tam zůstal po mynulém majitely domu. Hned druhý den jsem už nastoupila do nové školy. Bylo to tam docela fajn, až na to že se mnou nikdo nebavil. Až druhý den ve škole mě oslovila jedna dívka. Jmenovala se Laura. Hned ten den se z nás staly dobré kamarádky. A jak dni plynuly naše přátelství sýlilo. Všechno bylo úžasné až do toho osudného dne. Pondělí v klidu sedím s Laurou v lavici, a mezitím nám učitelka oznámila že máme nového spolužáka. A hleďme kdo to nebyl Federiko!!
Ten hajzl. Měla jsem chuť mu vrazit pár facek a nakoupnou ho. Asi jsem vypadala docela naštvaně, protože že se mě Laura zeptala co se mi stalo. Řekla jsem jí vše o Federikovy. Laura zrudla
A řekla to samé co já: "ten hajzl!!". Uklidnily jsme se navzájem a v tom zazvonilo. Po cestě domů jsem potkala Federika. Vyhla jsem se mu  obloukem. Ale on mě stále pozoroval, radši sem si ho přesta všímat a soustředila jsem se na cestu. Když jsem přišla domů ani jsem nejedla a rovnou se šla učit na pisemku kterou zítra píšeme. Ale od učení mě vyrušil telefon který zazvonil. "Přišel mi
e-mail?". Když jsem si e-mail přečetla zděsila jsem se , to co bylo v e-mailu bylo napsáno: "Vím co si provedla, a pomstím se ti za to! Nikde a nikdy nebudeš predemnou v bezpečí! Dávej si pozor!!". Jen jsem si e-mail znova a znova pročítala.

#∆* see you again *∆#