Isaac Asimov Roger MacBride Allen Kalibán
Pěti báječným stvořením, které jmenuji v tom pořadí, v jakém se objevila na této planetě: Aaronovi, Victorii, Bentonovi, Jonathanovi a Meredith.
PODĚKOVÁNÍ:
Tato kniha by nikdy nevznikla bez podpory a především bez trpělivosti Davida Harrise, Johna Betancourta, Byrona Preisse, Susan Allisonové, Ginjera Buchanana a Petera Hecka. V průběhu práce ledacos uniklo, ale zásluhou jejich spojeného úsilí se nic dobrého neztratilo. Tato kniha znovu dokazuje, že každý spisovatel potřebuje aspoň jednoho redaktora, a ani mít jich pět nebo šest občas není tak špatný nápad. Děkuji také Thomasi B. Allenovi a Eleanore Foxové, kteří oba neměli čas rukopis číst a oba ho přečetli.
TŘI ZÁKONY ROBOTIKY
I. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.
II. Robot musí uposlechnout příkazůčlověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
III. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.
...Boj mezi Vysídlenci a Usedlíky byl od začátku do konce ideologickým soupeřením. Dokonce, pokud si můžeme vypůjčit pojem z primitivních dějin, by se dal přesněji označit za teologickou bitvu, protože obě strany se svých pozic držely spíše z důvodů víry, obav a tradic než proto, že by nějak racionálně rozebíraly fakta. V centru každého střetnutí mezi oběma stranami byla vždycky, ať už se o tom otevřeně hovořilo nebo ne, stále stejná otázka: roboti. Jedna strana je považovala za nanejvýš prospěšné, druhá za nanejvýš škodlivé. Vysídlenci byli potomky mužů a žen, kteří spolu se svými roboty prchli z polomytické Země, když tam byli roboti zakázáni. Vyhnanci ze Země v primitivních kosmických lodích tvořili první vlnu pozemšťanské kolonizace vesmíru. Za pomoci svých robotů terraformovali, to jest přetvořili do podoby blížící se Zemi, padesát planet. Na nich vytvořili velmi krásnou a zjemnělou kulturu, v níž všechny nepříjemné úkoly vykonávali roboti. Nakonec prakticky veškerá práce připadla robotům. Když Vysídlenci kolonizovali padesát planet, zastavili svou expanzi a rozhodli se, že napříště už budou jen vychutnávat plody práce svých robotů. Usedlíci byli potomky těch, kdo zůstali na Zemi. Jejich předkové žili ve velkých podzemních městech, postavených tak, aby byla chráněna před atomovým útokem. Není pochyb o tom, že tento způsob života vnesl do usedlické kultury určitý prvek xenofobie. Ta přežila až do doby, kdy hrozba atomové války byla dávno minulostí, a začala být namířena proti samolibým Vysídlencům - a jejich robotům. Zákaz robotů vznikl původně především ze strachu. Částečně to byl iracionální strach z kovových monster, toulajících se po světě. Ovšem lidé na Zemi měli i racionálnější důvody k obavám. Báli se, že roboti vezmou lidem práci - a tedy i prostředky k obživě. Nevlídně také pohlíželi na to, co považovali za lhostejnost, letargii a úpadek vysídlenecké společnosti. Usedlíci se obávali, že roboti sice osvobodí lidstvo od jeho břemen, ale zároveň ho připraví o jeho ducha, jeho vůli, jeho ctižádost. Vysídlenci mezitím začali pohrdat lidmi, které považovali za ukoptěné primitivy zahrabané v norách. Vysídlenci dokonce začali časem popírat, že by s těmi, kdo je vyhnali, měli společné předky. Ale zároveň s tím ztratili vlastní ctižádost. Jejich technologie, jejich kultura, jejich světový názor, to všechno začalo být statické, ne-li přímo stagnující. Vysídleneckým ideálem se stal vesmír, kde se nikdy nic neděje, kde včerejšek a zítřek jsou přesně stejné jako dnešek a roboti se starají o všechny nepříjemné detaily. Usedlíci se pustili do důkladné kolonizace galaxie, terraformovali nespočetné planety, předstihli vysídlenecké světy i vysídleneckou technologii. Usedlíci si s sebou nesli tradiční názory svého domovského světa. Každé setkání s Vysídlenci jako by Usedlíkům potvrzovalo, že měli pravdu, když robotům nedůvěřovali. Strach z robotů a nenávist k nim se staly jedním z úhelných kamenů usedlické politiky a filosofie. Nenávist k robotům spolu s arogantním chováním Vysídlenců jednu skupinu s druhou nijak zvlášť nesblížila. Ale i tak obě strany dokázaly občas spolupracovat i přes to, jak velký byl nesoulad a podezřívavost. Lidé dobré vůle na obou stranách se pokoušeli odložit strach a nenávist a pracovat společně se střídavým úspěchem. Jeden z nejodvážnějších pokusů o takovou spolupráci se odehrál na Infernu, jednom z nejmenších, nejslabších a nejkřehčích vysídleneckých světů. Tamní obyvatelé, kteří si říkali Pekelníci podle původního významu jména planety, stáli před dvojí krizí. O ekologických potížích věděli všichni, i když jen málokdo si uvědomoval, jak jsou velké. Na pomoc při jejich řešení byli přizváni odborníci na terraformování z řad Usedlíků. Ale pak tu byla ještě druhá krize, skrytá krize, která se ukázala být nebezpečnější. Protože aniž by to sami věděli, byli Pekelníci a Usedlíci na té příhodně pojmenované planetě nuceni vyrovnat se s velkou změnou v samé podstatě robotů... Nejstarší historie kolonizace, Sahrir Vadid, Baleyworld University Press, S. E. 1231 1
