Isaac Asimov
Sbohem, Země
Jsem robot. Jmenuji se Cal. Mám výrobní číslo. Je to CL123X, ale můj pán mi říká Cal. X v mém výrobním čísle znamená, že jsem speciální robot pro mého pána. Požádal o mě a pomohl mě navrhnout. Má moc peněz. Je spisovatel.
Nejsem moc složitý robot. Můj pán nechce složitého robota. Chce jen někoho, kdo by po něm uklízel, obsluhoval tiskárnu, rovnal diskety a tak.
Říká, že mu neodmlouvám a dělám jen to, co chce. Říká, že je to dobře.
Občas mu přicházejí pomáhat lidé. Odmlouvají mu. Občas neudělají to, co jim řekne. Hodně se rozzlobí a je v obličeji červený.
Pak mi řekne, abych něco udělal, a já to udělám. Řekne zaplaťpánbůh, ty děláš, co ti řeknu.
Samozřejmě dělám, co mi řekne. Co jiného můžu dělat? Chci, aby bylo mému pánovi dobře. Poznám, když je mému pánovi dobře. Ústa se mu roztáhnou a on tomu říká úsměv. Poklepe mi na rameno a řekne Dobře, Cale. Dobře.
Mám rád, když mi řekne Dobře, Cale. Dobře.
Řeknu mému pánovi, děkuji. Mně je s vámi také dobře.
A on se směje. Mám rád, když se směje, protože to znamená, že je mu dobře, ale je to divný zvuk. Nevím, jak ho dělá nebo proč. Zeptám se ho a on mi řekne, že se směje, když je něco směšné.
Zeptám se ho, jestli to, co jsem řekl, je směšné.
On řekne ano, to je.
Je to směšné proto, že říkám, že je mi dobře. Říká, že robotům není doopravdy dobře. Říká, že jen lidským pánům je dobře. Říká, že roboti mají jen pozitronické mozkové dráhy, které fungují snáz, když poslouchají rozkazy.
Nevím, co jsou to pozitronické mozkové dráhy. Říká, že je to něco ve mně.
Řeknu: Když pozitronické mozkové dráhy fungují lépe, tak je pro mě všechno lehčí a jednodušší? Proto je mi dobře?
Pak se zeptám: Když je nějakému pánovi dobře, je to proto, že něco v něm funguje lépe?
Můj pán kývne a řekne, Cale, ty jsi chytřejší, než vypadáš.
Ani teď nevím, co to znamená, ale zdá se, že jsem pána potěšil a moje pozitronické mozkové dráhy proto fungují lépe a mně je dobře. Zeptám se, jestli to můžu říct.
Řekne: Můžeš říkat, co chceš, Cale.
Chtěl bych být spisovatel jako můj pán. Nerozumím tomu, proč mám takový pocit, ale můj pán je spisovatel a pomáhal mě navrhnout. Možná proto, že mě navrhoval, mám pocit, že chci být spisovatel. Nerozumím tomu, proč mám takový pocit, protože nevím, co je spisovatel. Zeptám se mého pána, co je spisovatel.
Zase se usměje. Proč to chceš vědět, Cale? zeptá se.
Nevím, řeknu. Ale vy jste spisovatel a já chci vědět, co to je. Když píšete, vypadáte šťastný, a když jste proto šťastný vy, možná budu šťastný i já. Mám pocit -nemám pro něj slova. Chvíli přemýšlím a on čeká. Pořád se usmívá.
Řeknu: Chci to vědět, protože mi bude líp, když to budu vědět. Jsem -jsem
Řekne: Ty jsi zvědavý, Cale.
Řeknu: Nevím, co to slovo znamená.
Řekne: Znamená to, že chceš něco vědět jen proto, abys to věděl.
