Asimov Issac - Ostatní

Asimov Isaac - Vize robotů

Isaac Asimov

Vize robotů Robouniversum Isaaca Asimova

1/8

Přeložili

Hana Březáková a Václav Kříž

All rights reserved

Copyright (c) 1990 by Byron Preiss Visual Publications, Inc.

Introduction copyright (c) 1990 by The Robot Chronicles, Nightfall,

Inc.

Translation (c) 1994 Hana Březáková, 1988 Václav Kříž

Illustration (c) 1994 Marta a Miroslav Hadincovi

Gardneru Dozoisovi a Stanu Schmidtovi, spolupracovní­kům a přátelům

Úvod

Zápisy o robotech

Co je to robot? Snad nejstručněji a nejvýstižněji bychom jej mohli definovat jako „umělý objekt, který se podobá člověku".

Uvažujeme-li o podobnosti, ze všeho nejdříve nám přijde na mysl podobnost vzhledová. Robot vypadá jako člověk.

Může například být potažen pružným materiálem, připomínají­cím lidskou kůži. Může mít vlasy, oči, hlas a všechny rysy a charak­teristiky lidské bytosti, takže co se vnějšího vzhledu týče, může být od člověka nerozeznatelný.

To však vůbec není podstatné. Skutečnost je taková, že robot, tak jak se objevuje ve vědeckofantastické literatuře, je téměř vždy vyroben z kovu a jeho podobnost s člověkem je pouze stylizovaná.

Předpokládejme tedy, že vzhledové vlastnosti budeme ignorovat a vezmeme v úvahu jen to, co robot umí. Panuje všeobecný názor, že roboti dokáží přidělené úkoly plnit rychleji než lidé. V tom případě by však robotem byl jakýkoli stroj. Šicí stroj dokáže šít výkonněji než člověk, pneumatické kladivo umí pevným povrchem proniknout rychleji než dělník s holýma rukama, televizní přijímač dokáže za­chytit a uspořádat rádiové vlny tak, jak to my neumíme a tak dále. Jistě by se našla spousta dalších příkladů.

To znamená, že termín robot lze uplatnit pouze v souvislosti se strojem, který je specializovanější než jen nějaké obyčejné zařízení. Robot je počítačověřízený stroj, schopný plnit úkoly, které jsou pro jakoukoliv živou mysl kromě lidské příliš složité a takového druhu, že žádné zařízení počítačem neovládané je plnit nedokáže.

Jinými slovy, abychom to pokud možno co nejvíc zestručnili:

robot = stroj + počítač

Nyní už je nám tedy jasné, že výroba skutečného robota byla nemožná do vynálezu počítače ve čtyřicátých letech a nepraktická (jedná se o zařízení příliš složité a drahé, než aby se dalo používat v každodenním životě) až do vynálezu mikročipu v letech sedmdesá­tých.

Nicméně idea robota - umělé bytosti, která se jednáním a možná i vzhledově podobá člověku - je stará. Možná dokonce tak stará jako lidská představivost sama.

Lidé starověku, kteří samozřejmě počítače k dispozici neměli, museli přijít na jiný způsob jak přenést jakési pseudolidské vlastnosti na umělé objekty, takže se uchýlili k použití blíže nedefinovaných nadpřirozených sil. Podle množství pověstí a bájí jejich život závisel na moci bohů, oplývajících schopnostmi, které byly mimo chápání obyčejných smrtelníků.

Tak například v osmnácté knize Homérovy Iliady se praví, že Héfaistovi, řeckému bohu ohně, pomáhaly „dvě panny... vyrobené ze zlata a zjevem se podobající lidským dívkám; oplývají rozumem, dokáží mluvit a používat své končetiny, umí tkát, příst a plnit své povinnosti..." Zajisté to byli roboti.