teacher-cz-one direction

8 díl

Probudil jsem se se zvoněním mého budíku. Ledabyle jsem přejel prstem po displeji a ještě zavřel oči. V mé hlavě se mi přehrávala včerejší noc s Olivii. Nemohl jsem uvěřit, že jsem to udělal. Je jí teprve patnáct let, je to má studentka a k tomu všemu ještě flirtuji s její matkou.
,,Harry!" naskočilo mi v hlavě, že jsem z postele vystřelil jako nikdy.

Dal jsem si ranní sprchu, oblékl se a pokusil jsem se něco sníst. Udělal jsem si pořádnou kávu s kofeinem a k tomu četl dnešní noviny. Zazvonil mi telefon, když jsem četl zrovna něco o Olimpiádě. Rychle jsem polkl a popadl mobil.
'Louisi, no..' umlčel se Niall.
,,Co potřebuješ Nialle? Kontroluješ mě?"
'Jen jsem chtěl..'
,,Nialle!" přerušil jsem ho ,,moc dobře víš, že na dnešek bych nezapoměl. Sejdem se na...hřbitově." hlasitě jsem polkl. Rozloučil jsem se s Niallem a přemýšlel.
'Nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu říkat. Kde jsou ty časy, co jsme říkávali ,,uvidíme se tam, sejdem se v nahrávacím studiu,,?!'
***
Dal jsem si hodinu náskok a na dané místo jsem vyjel dřív. Potřeboval jsem si ještě vyzvednou květiny, které jsem si nechal připravit v květinářství. Cestou v autě jsem poslouchal naše tři alba.
,,One Direction." hlesl jsem na hlase a soustředi se na jízdu.
***
Zabouchl jsem silou dveře od auta a rozhlédl se po parkovišti. Svůj pohled jsem nasměroval na velkou železnou bránu a všelijaké kříže, sochy a kostel, který tyčily spoza brány a světlé podlouhlé zdi. Povzdechl jsem si a dal jsem se na místo.

Došel jsem k hrobu Harryho a první co jsem udělal, bylo pohlédnutí na jeho fotku. Vybrala se černo-bílá fotka na které je velmi jasně vidět Harryho široký a mírně křivý úsměv. Většinu fotky ovšem zabíraly Harryho kudrnaté vlasy. Povzdechl jsem si a na tváři se mi objevil hřejíví úsměv, když jsem hleděl na jeho fotku. Dřepl jsem si k horbu, položil jsem rudé karafiáty a začal jsem hladit žulový povrch, pod kterým leží v karvi Harry.
,,Tak vydíš Stylesy. Před devíti lety jsme se rozpadli kvůli tvé sólo dráze..proč jsi to vůbec nezkusil? To už se asi nikdy nedozvím. Chybí mi to. Nechybí mi kapela, ale chybí mi naše škádlení, twitcamy, dokonce i video deníky no věřil by jsi tomu? Ten slib při rozpadu kapeli se nikdy neuskutečnil. Nikdy jsem se nescházeli 14.března a nebo 4.prosince..naše nejlepší a největší dny..uskutečnil se, slib se uskutečnil až po tvé smrti a každý rok se jednou sejdem na tomhle místě. Ale ta zpráva přišla tak nečekaně, nemohl jsem uvěřit, že jsi daleko, seš někde, kde je ti dobře a já věřím, že si zpíváš své oblíbené písně, jsi stále s námi, díváš se na nás shora a doufám, že jsi si sakra uvědomil, že alkohol za volant nepatří, i když..teď už nám tě to stejně nevrátí. Chybíš mi kámo, i přeto, že jsme se devět let neviděli."
Se slzami v očích jsem hleděl na jeho fotku, na které se pořád usmíval. Tentorkát jsem se neusmál, nešlo to.

,,Louisi." slyšel jsem radostný výkřik a hned mi bylo jasné komu patří. Otočil jsem se a spatřil jsem menšího blonďáka s velkýma očima. Niall nám rostl nějak do země. V jedné ruce držel růžové růže a v druhé tiskl sympatickou Amy, jeho ženu. Niall se vůbec nezměnil. Jen dnes nerozdával svým pohledem radost a nesnažil se být vtipný. Stoupl jsem si, jakmile byli blíž u mě. Amy jsem podal ruku a Niallovi jsem se vrhl po jednom roce do náruče. Pořádně mě objal. Vždy jsme byli všichni v kontaktu přes telefon, ale nikdy jsme se nesešli, usadili jsme se a jen já zůstal v Londýně.
Náhle na to přišel i Liam se Zaynem. Liam s Danielle, která na ruce držela malého chlapečka. Usmál jsem se, když jsem ho uviděl. Jsem se Harry William Payne. Liam se podíval na Dan, která měla vyžehlené vlasy a přišla v černých kalhotech s šedivím trikem přes které měla hozený černý svetr. Liam měl středně dlouhé vlasy a pod nosem nepatrný knírek. Zayn přišel sám v černém obleku a v ruce držel žíhané karafiáty. Stejně tak jako Liam, tak i Zayn měl lehký náznak knírku. Všichni jsem se přivítali objetím a poté se věnovali jen Harrymu.
,,Zazpíváme?" zeptal se Niall.
,,Jistě." svojí ruku jsem položil na jeho rameno a věnoval mu úsměv.
,,Forever young?" zeptala se Dan.
,,Skvělý nápad." přikývli jsme se Zaynem nastejno.
,,A Little Things taky." ozval se Niall. Stiskl jsem jeho rameno a on se na mě smutně podíval. Kývl jsem a naráz jsme si vyměnily úsměvy.
,,Na tu nesmíme zapomenout!" řekl Liam.
Poté položili všichni své květiny vedle těch mých a zhluboka jsme se nadechli.
***
Když jsme všichni dokonce i Amy s Dan dozpívali dvě písně, které měl Harry velmi rád usmívali jsme se na sebe. ,,Skoro jsem zapoměl slova." zašeptal Zayn. Bylo vidět, že se stydí.
,,Ještě že jen skoro!" rýpl jsem si do něj a on mě zničeho nic objal.
,,Ty..ty jsi to nesl ze všech nejhůř." zašeptal mi do ucha. Pevně jsem ho k sobě přitiskl a pět sekund jsme se prostě jen obímali.
Ještě tak dvacet minut jsme byli u hrobu Harryho a vyprávěli jsme si historky, vzpomínali na staré časy, na naše koncerty, co jsme Harrymu prováděli, na jeho nespočetné dívky, mluvili jsme prostě o všem. Poté jsme se rozešli. Zase na rok.
***
Když jsem dojel domů udělal jsem si lehký oběd. Pokud se dá toustu říkat oběd, tak jsem se tedy naobědval. Byla neděle a mě se nechtělo nic dělat. Naštěstí zítra do školy nemusím, protože žádná třída nemá tělocvik. Proto jsem se vysprchoval a lehl jsem si do své postele. V mé hlavě stále běhaly vzpomínky na Harryho.

Olivie vypráví:
Když jsem se probudila do nedělního dne, tak jsem si přála aby byla ještě sobota. Nemám ráda neděle. Vstala jsem a šla jsem si udělat snídani. Máma už seděla u stolu a četla si noviny. Nepozdravila jsem jí. Prostě jsem jí ignorovala a během toho jsem si namazala džemem opečený toust a nalila si dřus.
,,Myslela jsem si, že jsem tě vychovala slušně." prolomila máma ticho.
,,Tak to se asi pleteš." odsekla jsem a kousla jsem si do toustu.
,,Děvenko!" zvýšila hlas. Podívala jsem se na ní a vypadala, že každou chvilkou vybouchne.
,,Uletěly ti snad v noci včely?" pokračovala. Pokrčila jsem jen ramenem. Nebudu se s ní bavit, když mi balí učitele. Jestli s ním půjde na rande, tak přísahám, že si o tělocvik zlomím nohu, aby z toho měl Louis průser.
,,Přímo sršně!" oponovala jsem. Bouchla do stolu.
,,Já vím, že je trapný když někdo z rodičů randí s učitelem ze školy, ale ty z toho dělá hroznou vědu. Navíc, kdo řekl že se s ním ještě jednou uvidím?" trochu se mi ulevilo, ale ještě včera to vypadalo, že s ním bude chtít jít.
,,Takže nepůjdeš?" snažila jsem si to přebrat a mít jasno.
,,Pokud jsem ho neodradila, tak ne." mrkla.
,,Takže půjdeš?" zvýšila jsem hlas.
,,Když bude chtít." ledabyle pokrčila ramenem a znovu začala číst noviny.
,,Dojím to nahoře." oznámila jsem a už jsem brala talíř se skleničkou.
,,Ne! Buď se najíš tady a nebo nikde!" zvýšila hlas ona a trvala si na svém.
,,Fajn." sykla jsem, protočila panenky a s talířem bouchla o stůl.
,,Pití si do pokoje snad vzít můžu ne?" nevěřícně na mě koukala, ale přikývla.
***
Na oběd jsem nešla. Celou dobu jsem byla zavřená ve svém pokoji a ignorovala matčino volání. Psala jsem si s Paige přes twitter, takže jsem se nenudila. Na nějakou dobu musela odejít, takže až pak jsem se začala nudit.

,,Olivie." vtrhla do pokoje moje máma.
,,Hmm." broukla jsem.
,,Myslela jsem, že ten tajný ctitel už s tím přestal a že nakonec teda žádný není."
Pootočila jsem k ní mírně hlavu a ona v ruce držela jednu rudou růži s nějakým vzkazem.
,,Četla jsi to?" zděsila jsem se.
,,Ne." mávla rukou a položila mi to na stůl.
,,Přijď se najíst, uražená!" s těmito slovy zavřela dveře.
Doufala jsem, že je to od Louise. Doufala jsem v to i minule. Vše to ukazovala jen na jeho. Třeba tohle bude něco jako omluva za mamku, přála jsem si. K mému zděšení, tam stálo úplně něco jiného. ,,Je to vůbec od Louise?" špitla jsem.