teacher-cz-one direction

13 díl. | KONEC.

,,Neměla by jsi tady být." řekl nakonec. V očích jsem měla stále slzy, ale neplakala jsem.
,,Neměla, ale chci!" odvětila jsem a spojila naše rty. Když mě chytl za pas a přitáhl si mě k sobě, začala jsem plakat. Slzy se smíchaly s našemi polibky a ani jednomu to nevadilo. Ba naopak, udělalo to tuhle chvilku ještě více cenější.
,,Můžeš přeci počkat než mi bude osmnáct, pak už to může být všem jedno." zašeptala jsem mu do krku, když mě objal.
,,To jsou dva roky.." hlesl. ,,..obávám se, že to nepůjde." dodal. Odtáhla jsem se od něj. Překvapeně a zároveň pohrdavě jsem se na něj dívala.
,,Fajn." sykla jsem, otočila se na patě a odcházela.
,,Olivie!" křikl. Ignorovala jsem ho. Na chodníku jsem se rozeběhla a namířila si to do prvního parku, který jsem spatřila. Sedla jsem si na lavičku a hlavu jsem si položila do dlaní. Bylo mi jedno, že okolo mě chodí lidé a zírají na mě, proč pláču. Na paměti jsem měla první polibek od Louise, naší první společnou noc a to jak jsem to vše pokazila. Přiznala jsem si, že jsem byla moc naivní, když jsem si myslela, že by počkal než dospěji.

O tři roky později: Olivie;19let , Louis;35let

Louis vypráví:
Poté co jsem jí viděl naposledy, jsem sedl do svého auta a jel si vyzvednout peníze. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si online pronajal byt. V Australii. Obvolal jsem kluky a oznámil jim, že se stěhuji, ale neřekl jsem jim proč. Během tří let jsem se do Anglie vracel jen na výročí Harryho smrti. Nenašel jsem si jinou práci. Ani jsem to vlastně nezkoušel. Kdo by mě zaměstnal, jako učitele, když mám v papírech, že jsem spal se studentkou? Nikdo. Měl jsem hodně peněz, takže mi nic nechybělo. Jen přátelé, učení a Olivie. Našel jsem si nové přátelé a chodil se s nima nabit, popíjet, klábosit o blbostech, ale nikdo nikdy nenahradí časy One Direction.

Zajímá Vás jestli jsem Olivii nějak kontaktoval? Zajímal se o to jak se má a co dělá? Ne, nikdy. Každý den po dobu tří let jsem se díval na displej mého telefonu a přemlouval se stisknout zelené tlačítko.
Nyní se balím a chystám se do Anglie. Do Londýna, do té školy, kde jsem učil. Za dva dny mají totiž promovat, kdysi prváci a mezi nimi i Olivie. Chci se na ně podívat, chci vědět kam půjdou dál, chci vidět Jí. Vlastně bych tam ani nejel, kdyby se mi nedostalo telefonátu z kterého jsem byl překvapený a je těžko uvěřitelný.

Olivie vypráví:
Půl roku jsem s mámou nemluvila. Pokud se dá jako konverzace použít jen pozdrav a volání na jídlo, tak jsme spolu tedy vedle velmi dlouhé rozhovory. Po půl roce to utichlo a já s matkou navázala zase nějaký stik. Snažily jsme se spolu mluvit pět minut a bez hádání. Nyní je vše v klidu, jako dřív. Máme kamarádský vztah a navzájem se provokujeme, nadáváme si a děláme si srandu z činnů té druhé. Pamatujete na píseň, kterou jsem začala skládat své matce k jejím narozeninám? Zazpívala jsem jí společně s jejími přáteli a známými 'happy birthday' a mohla být ráda. Já a Paige? Nebavíme se. Od té doby, nikdy. Našla si nové kamarády. Začala se bavit třeba s Jacobem. I já jsem se začala bavit s úplně jinými lidmi. Například s tou plastickou nádherou Lisou. Nebyla tak hrozná, jak vypadala. Byla jako druhý Michael Jackson, ať je mu země lehká. Paige začala randit s jednou holkou ze třeťáku. Když jsem je viděla, jak se drží za ruce a opírají se o jeden sloup, pousmála jsem se na ní. Úsměv mi oplatila a já věděla, že je šťastná. Zbylé čtyři roky studia jsem proseděla s Lisou místo s Paige. Chyběla mi, ale vše ustalo. Měla jsem krásný život, ale každý večer jsem uronila jednu slzu pro Louise. Nikdo nevěděl, kam se vypařil. Zajímalo mě jestli si třeba nenašel nějakou ženu a nemá třeba děti. Chtěla jsem aby mi jen zavolal a řekl: ,,Jsem šťastný. Mám dvě děti." jen jednu zmínku o jeho životě, nikdy se mi jej nedostalo.

,,Vypadáš úžasně!" hlesla mamka a dojetím tleskla.
,,Stejně ty mini šaty nebudou vidět." při slovech 'mini šaty' jsem po ní hodila pohled. Vybrala mi je sama.
,,No jo..budeš muset mít ten hábit, ale i tak vím, co pod ním máš." ďoubla mě do tváře.

,,Není to hábit." zasmála jsem se a ona protočila panenky. Mávla rukou, že na tom stejně nezáleží.

,,Pro mě je to hábit, pro tebe ten talíř." pokrčila rameny.

,,Talár." opravila jsem jí.

,,Vždyť to říkám." nesouladně protočila panenky.
,,Jen si vezmu boty, talár, baret a jdu." usmála jsem se na ní. Ona šla zatím ven a připravila auto.

,,Poslední den školy..měla by jsi vážně uvažovat, co dál." řekla, když jsme mířily v autě ke škole.
,,Chci jít na tu právnickou, ale to se ti nelíbí. Tak mě budeš ještě jeden rok živit." vyplázla jsem na ní jazyk. Protočila panenky a dál se věnovala řízení.
***
,,Olivie." vyjekla Lisa, když mě uviděla. Nasadila jsem si černý baret a věnovala jí úsměv.
,,Mami, půjdu za spolužákama. Bež si sednou." usmála jsem se na mamku a bez dalších slov odešla. Lisa mě objala a za ní už se řítila Hannah, Joel a Simon. Dali jsme skupinové objetí a Simon si vyškemral, aby nás naše třídní učitelka vyfotila. Opovrhovaně se na mě podívala. Všichni učitelé moc dobře věděli, co se mezi mnou a Louisem stalo. Zezačátku bylo těžké dívat se na jejich obličeje, kterými mi říkali, že jsem ta nejhorší osoba na světě, ale naučila jsem se je ignorovat.
***
,,Olivie Patrisha Wing." řekl ředitěl a já vystoupala tři schůdky na pódio. Kysele se zatvářil a pak se nakonec usmál. Došla jsem až k němu s pomocí potlesku ostatních a dojaté matky, která stála a měla palce nahoru. Převzala jsem si od ředitěle diplom s výsledky maturity a tiše poděkovala. Protočil oči a podíval se, kdo je další na seznamu. Než jsem stihla sejít schody, tak už vyhlašoval další jméno. Bylo to pěkně trapné, nezdvořilé a neetické. Sešla jsem tři schody a míjela se s dalším maturantem. Můj pohled prostě sklouzl mezi stromy a já ho uviděla. Na tváři se mi vyrýsoval okamžitě úsměv od ucha k uchu. I on se usmál, úplně stejně. Neřešila jsem okolní dění a lidi. Prostě jsem se rozeběhla, udělala jsem dvacet kroků a byla jsem u něj. Omotala jsem své ruce okolo jeho krku a políbila ho. V tom začali lidé pokřikovat. Nebyly to nadávky nebo urážky. Bylo to samé 'wow', tleskání a 'o můj bože'. Do polibku jsem se pousmála. Jeho rty chutnaly úplně stejně, jako když jsem ho líbala kdysi. Začala jsem mu rozcuchávat vlasy.
,,Prosím, uklidněte se. Musíme předat další diplomy." řekl ředitel do mikrofónu, ale nikdo nereagoval. Odtáhla jsem se od Louise.
,,Pusu! Pusu!" začala skandovat Lisa. Otočila jsem se a všichni stáli. Vykouzlilo mi to další úsměv na tváři. Paige na mě se slzami v očích kývla a naznačila ať si sundám tlár a baret. Na to jsem jí do tváře vrazila přátelský úsměv a kývla.
,,Co to děláš?" zašeptal Louis. Všichni stále skandovali.
,,Když to mám na sobě..." odhodila jsem talár.
,,Jsem stále studentka školy." usmála jsem se. Doslova mi z hlavy serval čepici a přitáhl si mě k sobě.
,,Věnujte mi prosím pozornost!" křil ředitěl do mikrofónu. Lidé se naštěstí uklidnili. Ucitíla jsem, jak mi někdo zaklepal na rameno. Rozpojila jsem naše rty a podívala se. Stála tam má máma. Mezi námi třemi nastala trapná chvilka ticha. Odstoupila jsem opatrně od Louise a čekala jsem až mi máme jednu vrazí. Místo toho se usmála. Ne na mě, ale na Louise. Nechápavě jsem po něm hodila pohled a on jen pokrčil rameny a usmál se na mou mámu.
,,Zavolala jsem mu." řekla máma a pohladila mě po tváři.
,,Jsem ráda, že jsi šťastná a mám na tom podíl já. Doufám, že mi tě neodveze až do Austrálie, ale pokud budete mít děti až za pět let, tak to vem čert." řekla, usmála se, mávla rukou a odešla si zpátky sednou na své místo.

Cítila jsem, že můj život nabral nový směr. Chytla jsem Louise za ruku a propletla naše dlaně. Ruku v ruce jsme odešli po cestičce až k jeho autu. Nebylo to to samé auto, které měl před třemi lety. Na zadní espézetce, bylo jasně vidět, že auto je z půjčovny. V mysli se mi ocitla matčina slova, jak zmínila něco o Austrálii. 'Tak tam se mi schovával.' pomyslela jsem si.

,,Mrzí mě, že jsem se neozval." zašeptal a rozpletl naše dlaně. Otevřel mi dveře, abych nastoupila.
,,Miluji Tě." špitla jsem a přes dveře jsem se k Louisovi natáhla, abych ho políbila. Nechtěla jsem, aby naše polibky přerušil, tak jsem ho chytla za uzel červené kravaty a přitahovala více a více k sobě. Nakonec stejně naše rty rozdělil s úsměvem na tváři. ,,Taky tě miluji." pak mě znovu políbil.

***

Je to takový zvláštní konec. Podle mě není za potřebí psát, že se vzali nebo jestli měli děti. Co asi následovalo by došlo každému a ten rozhovor mezi šesti očima (Louis,Olivie,máma) je podle mě jasný. :D Děkuji, za komentáře které jste psali.