Pravda za lží

Kapitola 3.

"...nereaguje. Tak ho prostě musíš polít vodou..." dohadovali se chlapci u postele jednoho z nich.

"Aaaaaa" přerušil je chlapec, který se právě zvedal z postele. Byl celý mokrý od kouzla vyslaného jedním z přihlížejících.

"C-co se stalo..." vydýchával šok mokrý chlapec a naštvaně si změřil své spolubydlící.

"Nemohli jsme tě už asi půl hodiny vzbudit. Za dvacet minut začíná hodina, měl bys pohnout." objasnil kamarádovi Ron. Harryho ta slova probrala a rychleji než by na svém kulovém blesku obletěl hřiště vyběhl už umytý z koupelny. Spěšně začal prohrabávat hromady s oblečením. Největší problém mu dělalo v kufru najít ponožky. Jednu našel, a když vzal i druhou odkryl malý kousek pergamenu. Byl to dopis od Voldemorta, který našel po svém rozhodnutí. Nechápal, jak mohl být tak lehkomyslný a lístek nezničit. Rychle to napravil, popadl tašku a vyřítil se z ložnice. Objevení lístečku mu způsobilo ale další výčitky svědomí. Očima přeletěl všechny opozdilce ve společenské místnosti, až našel Rona. Ron si ho všimnul až ve chvíli, co mu Harry poklepal na rameno.

"Harry no konečně - Teda ty vypadáš, skoro jak oživlá mrtvola. Hele, není ti něco?" spustil Ron. Harry se zmohl jen na pohnutí hlavou. Radši zrzka pobídl, ať si pospíší. Ron, naštěstí pro Harryho, tu situaci dál neřešil, ovšem to neplatilo pro Hermionu.

"Harry, co se ti stalo? Spal jsi vůbec? Je ti něco, vypadáš nemocně. A..." vrhla se na Harryho jen co si sedl do lavice. Harry ji rychle umlčel.

"Jsem v po - v pořádku." dostal ze sebe nakonec. Hermiona nevypadala na to, že by mu to uvěřila, ale z jeho pohledu jí došlo, že se nic nedozví.

Harry se nedokázal soustředit. Nebýt Rona, který do něj strčil, by ani nevěděl, že už skončila hodina. Jestli Harry kdy vypadal nemocně, tak teď mu zvoní umíráček. Hermiona svého kamaráda starostlivě pozorovala. Harry, jako by cítil její pohled, zvednul hlavu a pokusil se usmát. To ale neměl dělat.

"Harry! Co to máš s očima?!" zděšeně vykřikla Hermiona. Několik lidí se na ně zvědavě otočilo.

"C-co bych s nima měl mít?" zeptal se nechápavě.

"Jsou úplně světlé. Měl bys jít na ošetřovnu." upozornila svého kamaráda.

"Ne, ne to je dobrý, jen jsem nemohl spát, to je určitě z toho." snažil se to Hermioně vymluvit Harry. Na ošetřovnu se mu zrovna jít nechtělo.

"Harry, ale může to být vážné..." stála si za svým Hermiona.

"Ne , je mi fajn!" odsekl černovlásek. Vzal své věci a spěšně odešel. Nevnímal kam jde, a ke svému zděšení se objevil znovu na té chodbě, co v noci.

"... pojď, pojď sem, honem..." zaslechl zase ten hlas. Pomalu vešel do umývárny. Pohyb. Rychle se rozhlédl, ale nikde nic neviděl.

"Je tady někdo?" zeptal se. Z jedné kabinky vyletěla Uršula.

"Ahoj Harry. Nevšimla jsem si tě." řekla Uršula a udělala několik přemetů.

"Takže to jsi nebyla ty?" zeptal se Harry.

"Co tím myslíš?" chtěla vědět Uršula. Zněla uraženě, a tak se Harry rozhodl radši rychle přejít k věci.

"Včera večer jsem tady byl a viděl jsem nějaký pohyb. Samozřejmě to nic nemusí znamenat, jen mě to zajímalo." řekl spěšně Harry. Uršulu jeho slova zřejmě uklidnila, a proto už omluvným tónem řekla:

"Nikoho jsem neviděla. Ale já tady včera večer nebyla, přišla jsem až brzy ráno." Harryho ta slova ujistila.

"Díky Uršulo, moc jsi mi pomohla."

"Někdy se zase přijď na něco zeptat." křikla na něj Uršula než odešel.

_-_-_-_-_-_-_-_

"Harry, kde jsi byl? Všude jsme tě hledali." obořila se na něj Hermiona hned co přišel do společenské místnosti.

"Byl jsem se projít a teď si půjdu nachvíli lehnout, nebo budu usínat ve stoje" řekl Harry a kamarádi ho s chápajícím výrazem propustili. Harry se doopravdy chtěl vyspat, potřeboval se vyspat, protože večer má další schůzku s Voldemortem.