Pravda za lží

Kapitola 4.

Harry se probudil. Byla tma a ticho. Zadíval se na hodiny. Bylo za deset minut devět. Harry v tu chvíli úplně zbledl. Schůzka s Voldemortem a on ji málem zaspal. Rychle si na sebe něco hodil, vzal plánek a plášť, zabezpečil závěsi a chystal se vyběhnout ven, když si vzpoměl na Voldemortova slova. Morean.

"Morean!" zašeptal potichu. Nic se nestalo, tak to zkusil hlasitěji. "Morean!" V tu chvíli se v místnosti před ním ojevila, s tichounkým prásk drobná skřítka.

"Potřebuji na schůzku a ..." začal Harry vysvětlovat situaci, ale skřítka ho zarazila.

"Morean ví, Pane. Chytněte se Morean a ona vás přenese k Pánovi." řekla skřítka a Harry ji poslechl. Celý svět mu zčernal před očima, a během chvíle se zase všechno rozjasnilo.

"Ááá Harry, jsem rád, že jsi přišel," pozdravil Voldemort.

"Můj pane" začal Harry zdvořile.

"Mám pro tebe úkol. Není moc složitý, jen ověří tvou oddanost." pronesl Pán zla sladce. Harry se při tom zachvěl a Voldemort to nejspíš zaznamenal, neboť se lehce ušklíbl.

"Jaký je to úkol, můj pane?" zeptal se Harry již chladně a odhodlaně. Nehodlal Voldemortovi ukázat svou slabost.

"Zničení jedné vesničky v Itálii. Vybral jsem záměrně toto místo, protože to nezpůsobí takový rozruch, jako kdybychom zničili nějakou vesničku v Británii. Ale stejně tam půjdeš v jiné podobě, nebudeme zbytečně riskovat. Doufám, že máš nějaké zkušenosti s mnoholičným lektvarem?"

"Mám, pane." odvětil Harry.

"Výborně. Tori, zlatíčko, můžeš ten lektvar přinést." řekl Voldemort. Harryho velmi zajímalo, kdo je ta Tori, a proto se nejistě rozhlédl. V tu chvíli se otevřely dveře, ve kterých stála dívka. Měla husté tmavě hnědé vlasy, čokoládové oči, malý nos a vypadala tak na dvacet let. Byla docela malá, hubená a bledá, i přesto však na její tváři byl veselý úšklebek.

"Tady to je, otče." řekla a podala mu malou nádobku s lektvarem. Harry jen vytřeštil oči. Lord Voldemort má dceru?! Asi o ní nikdo neví, protože to by se mu o ní někdo zmínil, nejspíš. Harry to nedokázal pochopit.

"Harry, chtěl bych ti představit mou dceru Victoriu. Je nejlepší přes lektvari a lékouzelnictví. Tori, tohle je Harry Potter. Jak už jsem ti říkal, Harry se rozhodl, že se k nám přidá." představil je Voldemort. Victoria k němu natáhla ruku a se stále veselým úsměvem mu řeka "těší mě". Harry jí to oplatil.

"Tak teď k tomu úkolu," Harry úplně stuhl. "Budeš jako jeden ze smrtijedů. Na tuhle akci jde jen dvanáct smrtijedů. Doufám, že budeš co nejúspěšnější. Nyní si vezmi ten lektvar, Morean ti přinese oblečení, a pak jdi do sálu na konci chodby." řekl a i s Tori odešel. Harry se zadíval na lektvar. Zabil jednoho člověka a jak se potom cítil. Teď má zabíjet třeba i celé rodiny. Jestli se po tomhe bude moct ještě někdy na sebe podívat, tak je vážně odporný nebelvír. Skoro ještě horší než Peter Pettigrew.

Opatrně vzal lektvar do svých roztřesených rukou a vypil ho. Zaplavil ho ten již známý pocit, že bude brzy zvracet. Po chvíli to ustalo. Harry na sebe neviděl, ale podle toho, co poznal má krátké hnědé vlasy, je vyšší a má tmavší pleť. Prohlížel by se ještě déle, kdyby se neozvalo zaklepání.

"Dále!" řekl Harry a zarazil se, když uslyšel cizí hlas. Mnoholičný lektvar hlas nemění, ale tenhle mu ho změnil. Byl z toho docela nesvůj.

"Pane, Morean vám přinesla oblečení." řekla malá skřítka.

"Děkuji Morean." řekl Harry a začal se oblékat. Masku si zatím vzal jen do ruky a šel do sálu. V sále byl jen Voldemort, Tori a nějaký muž. Muž byl velmi mladý, tak dvacet pět let, měl krátké hnědé vlasy a byl velmi bledý a vysoký. Bohužel pro Harryho stál k němu zády, takže si ho nemohl prohlédnout. Ti tři o něčem mluvili, ale jakmile Harry vešel, přestali.

"Harry, to je dobře, že už jsi tady. Ještě ti chci představit Thomase, mého nejstaršího syna. Je to mistr ve všem, co se týká mysli a myšlenek. Vysvětlí ti, jak bude probýhat útok. Kdyby něco, můžeš se na něj obrátit." řekl Temný pán a i se svou dcerou opustil místnost. Tori mu ještě stihla zamávat.

"Ahoj, já jsem Thomas, ale to už víš." řekl mile Thomas a napřáhl ruku. Harryho zajímalo, jestli to jen hrají nebo jestli jsou všechny Voldemortovi děti takhle milé.

"Harry, Těší mě." přijal ruku Harry.

"Asi tě zajímá ten útok, ne?" zeptal se Thomas. Harry jen přikývl.

"Přemístíme se do té vesnice a pak po dvou budeme ničit domy. Ty budeš ve dvojici se mnou. A ničeho se neboj, není to tak zlé. Já, když jsem šel poprvé na takovouhle akci, jsem si představoval všechny, které nenávidím. Zkus to, je to mnohem lepší." poradil Harrymu Thomas.

"Děkuji, zkusím to." řekl potichu Harry. Chtěl říct ještě něco, ale v krku se mu utvořil velký knedlík.

"Hlavně se drž u mě a bude to dobrý." povzbudivě se usmál Thomas. Pak se podíval na hodinky, které měl na ruce.

"Nasaď si tu masku a pojď." řekl a sám si ji nasadil. Harry se vydal nejistě za ním. Bál se, ale zároveň to nehodlal vzdát, protože to byla zkouška, jak je silný a jedním z důvodů, proč měnil stranu bylo ukázat, že je silnější, než si ostatní myslí.

V přízemí, kam s Thomasem mířili, už čekalo deset smrtijedů. Thomas jen kývnul, a už se začali po dvou přemisťovat. Poté se chytil Harryho  a jemu se již podruhé ten den ztratil svět.

Místo, kam se přemístili bylo jen slabě osvětleno. Všichni už zřejmě spali. Harry viděl, jak přes ulici přebíhá několik smrtijedů, a pak se ozval křik. Harry na místě ztuhnul. Nechtěl pokračovat, ale Thomasovi silné paže ho donutily k pohybu.

"Udělej co jsem ti říkal. Vzpomeň si na okamžik, kdy jsi byl na někoho naštvaný." radil Thomas. Harry se zamyslel a vybavil si všechny situace, kdy mu Dudley, Dursleyovi nebo Malfoy něco dělali. Kdyby právě nebyl ponořen do vlastních myšlenek, všimnul by si úšklebku na Thomasově tváři. Nejenže si prohlížel všechny jeho vzpomínky, ale pravým důvodem jeho radosti byly chlapcovi černé oči. Úkol splněn.

"Harry, musíme jít." řekl rozhodně. Chlapec sebou při těch slovech trhnul.

"Jdeme!" řekl, teď již odhodlaně Harry. Vběhl do prvního domu. Jednoho obyvatele mučil, další dva zabil a o zbytek se postaral Thomas. Když dům opustili, Harry ho ještě zapálil. Tak probíhal i zbytek noci. Thomas dával Harrymu prostor a Harry toho velmi rychle využíval. Když už měli hotovo, přemístili se zpět.

"Byl jsi skvělý!" pochváli Harryho Thomas. Ani jeden si nevšimnul, že za nimi stojí Pán zla.

"Koukám, že jsi úkol splnil." při těch slovech se nepatrně pousmál. Zahlédl Harryho oči, které měli ještě velmi tmavý nádech zelené.

"Líbila se ti akce?" zeptal se naoko nevinně.

"Moc, můj pane." řekl Harry popravdě, jak se zatím cítil.

"To jsem rád. Mám tady pro tebe ještě lektvar, abys zítra nebo spíš dnes ve škole neusnul. Večer dostaneš znamení, tak se na to připrav. Můžeš jít." řekl a bez dalšího vyčkávání odešel. Thomas jen prohodil něco ve smyslu "Uvidíme se večer" a také odešel. Harry se převlékl, ani si nevšiml, kdy se mu vrátila podoba a zavolal Morean. Vypil lektvar, který dostal a lehnul si do postele. Dřív, než by stihl říct své jméno, usnul.