Pravda za lží

Kapitola 2.

Dlouho se nic nedělo, ale pak se Harry začal vzpamatovávat. Podíval se nejdřív na mrtvolu, pak na hůlku ve své ruce a pak na Voldemorta.

"Můžu říct, že mě dnes stále překvapuješ. Nečekal jsem, že mu něco uděláš. Z tvého chování, a toho, že se ti povedl cruciatus i avada usuzuji, že máš asi bohaté zkušenosti s mudly." řekl Voldemort tónem, který měl nejspíš znít jako pochvalný, ale Harrymu se udělalo ještě hůř. Právě zabil nevinného mudlu. A proč?! Sám nevěděl. Voldemort si všimnul, že jeho oči začínají nabírat nepřirozeně světlý odstín zelené. Rozhodl se, že za ten jeden den dosáhl dosti výsledků, a proto by se měl vrátit.

"Morean!" vykřikl Voldemort a před ním se objevila drobounká skřítka s velkýma žlutýma očima.

"Bude si můj pán přát?" řekla a malinko se poklonila.

"Odvedeš tady Harryho do Bradavic, a když bude chtít, budeš mu plně k dispozici." prohlásil Voldemort důležitě. Skřítka se ještě více poklonila.

"Harry, když budeš něco potřebovat, prostě řekni její jméno a ona přijde. Mí skřítkové se dokáží přemisťovat i v Bradavicích. Setkáme se opět zítra ve stejnou dobu. A jako přepravu použij Morean." dořekl a Harry se ani neotočil a i se skřítkou se přenesl do Bradavic.

"Bude si můj pán ještě něco přát?" řekla Morean a upřela na něj své velké oči.

"Ne, můžeš jít. A děkuji Morean!" řekl a skřítka na něj jen nechápavě hleděla. Nebyla zvyklá na slušné zacházení. Usmála se, uklonila a s tichým prásk se přemístila.

_-_-_-_-_-_-_

Harry nemohl spát. Pokaždé, když zavřel oči viděl toho mudlu, jak leží na podlaze v louži krve, která vznikla mučením. Proto se také rozhodl, že bude lepší, když tu noc raději spát nepůjde. Vzal pobertův plánek, který hned jak se vrátil schoval do kufru, aby to nebylo podezřelé a opustil věž. Ve společenské místnosti nikdo nebyl. Zrak mu padnul na hodiny. Byly dvě ráno. Harry byl u Voldemorta déle, než si myslel. Nechtěl o tom přemýšlet, a proto spěšně opustil společenskou místnost. Buclatá dáma něco zamrmlala ze spaní a Harry pokračoval v cestě.

Nesoustředil se na to, kam jde, jen chvilkama kontroloval pobertův plánek. Zastavil se v nějaké chodbě a podíval se z okna. Měsíc se blížil do úplňku a v klidném jezeře se perfektně odrážel. Bylo to velmi uklidňující. Harry tam stál dlouho, a kdyby nezaslechl kroky, nejspíš by v koukání pokračoval. Rychle se rozhlédl po chodbě. Byla mu povědomá, ale teď nebyla zrovna vhodná chvíle ke zkoumání. Spěšně vběhl do nejbližších dveří. Už věděl, čím mu byla povědomá. Byla to chodba, ve které se nachází vchod do Tajemné komnaty, a on teď byl v umývárně ufňukané Uršuly.

Nakoukl do plánku, aby se ujistil, že ten někdo, už je pryč. Harry se se svým odhadem nemýlil, byl to Filch a právě se procházel o dvě patra výš. Tečka označující Filche najednou zastavila a změnila směr. Spěchala a Harry se musel pousmát, když zjistil, že ten, který měl za vinu změnu školníkova směru byl Malfoy. Doufal, že ho školník chytí. Bohužel pro školníka a Harryho se Malfoy stihl schovat, počkal až ho jeho pronásledovatel mine a vrátil se do své společenské místnosti.

Harry se už také chystal vrátit, ale něco upoutalo jeho pozornost. Byl to pohyb, který ho zaujal, ale nebyl obyčejný. Mohla to být samozřejmě Uršula, ale Harry si to nemyslel. Nebyl schopen ten pohyb přiřadit k ničemu, co ho v tu chvíli napadlo. Přešel doprostřed místnosti a rozhlédl se. Žádný pohyb nezaznamenal, tak se uklidnil. Otočil se k umyvadlu a chtěl si opláchnout obličej. Když měl hlavu skoro až u kohoutku zaslechl tichý hlásek. V první chvíli ho napadlo, že je to další bazilišek, ale po zamyšlení to vyloučil, protože takhle had nezní. Ovšem to znepokojující na tom je to, že ten hlásek k němu promlouval hadím jazykem.

"Pojď, pojď sem, hned, pojď..." promlouval hlásek. Harry měl v tu chvíli neodůvodněný pocit, že musí komnatu navštívit, tento pocit ale rychle zahnal studenou vodou. Na nic nečekal a co nejrychleji opustil umývárnu. Až ve společenské místnosti si uvědomil, jaké měl štěstí, že nenarazil na Filche. V tu chvíli ho vůbec nenapadlo něco tak prostého, jako je hlídání cesty v plánku.

Zamířil rovnou do ložnice a pleskl sebou do postele. Během chvíle usnul. Jeho noční procházka, ač se to nezdá, splnila účel.