"takže heslo se mění přibližně jednou do týdne" vysvětluju davině, když stoupáme do nebelvírské věže.
"a jak se ho dozvím?" zeptá se trochu zděšeně.
"no buď ti ho řekne prefekt, a nebo je na násťence ve společence" odpovím a davina s úsměvem kývne, pak ale zvážní.
"opravdu tě nic nebolí?"
protočím oči a odpovím"fakt ne jsem zvyklá"
"stejně nechápu, proč tě všichni tak nenávidí" nadhodí a já ji zastavím a kouknu se jí přímo do očí.
"svatý merline, už jsem ti to přeci vysvětlovala. jsem veniće. moje rodina zabije každýho, kdo se jim nelíbí. miluje černou magii a celá staletí jsou to zmijozelové. a tak dalé samé blbosti."
"aha stejně mi je to líto" povzychne si, ake pak se rozzáří"ale už to nechme být"
a já se usměju nad tou vítanou změnou tématu.
"spiderman"
řeknu heslo a buclatá dáma, která mě moc nemusí se znechuceně ušklíbne a pustí mě a davinu dovnitř.
ve společence je teď spousta lidí.
když procházíme odstupujou co nejdál ode mne a šeptají si něco.
nic nového.
davina se to, ale rozhodne řešit po svém.
"merline! vážně tu jste všichni tak patetický! nenávidět člověka kvůli jeho rodině?! za prvé, je to blbost vaše rodina nedefinuje jaký člověkem jste a za druhé není snad nejoblíbenější kluk na téhle škole black?!"
zařve davina a já se ušklíbnu nad její zapáleností
"mě z toho vynech!" ozve se odněkud z prostředku a mě zmizí úšklebek z obličeje
"proč?"
zeptá se na zpět davina a mezitím se black dostame k nám.
"protože to je něco úplně jinýho" opáčí
v ten moment si stoupnu vedle daviny a zvednu jedno obočí a kouknu na blacka.
"a v čem?" vstoupím do rozhovoru a jeho šedé oči dopadnou na mě.
z jeho obličeje nejde nic vyčíst.
ČTEŠ
cry baby; s. black
Fanfictiontaky znáte ten pocit, když vás vaše rodina zasnoubí s vaším nepřítelem? jo, život je skvělej. 'you seem to replace your brain with your heart'