Odkrytí pravdy

3.

Další den se Marinetta probudila před budíkem, měla tak dobrou náladu že prostě nemohla dál spát. Ona věděla že její rodiče vstávají kolem čtvrté ráno aby měli vše připraveno, tak alespoň bude mít čas pro sebe když vstala v šest. Oblékla se a učesala si vlasy, ale udělala to velice potichu aby nezbudila Tikky, která stále roztomile spala na polštáři. Šla dolů po schodech a hned toho litovala, protože jí bolelo stále koleno od včerejška. ,,Ahoj, mami" řekla s úsměvem, už ho nemusela předstírat protože to byl za se její hřejivý úsměv. Nikdy by nečekala, že to co ona potřebovala byl úsměv od Chata, jejího parťáka. Koukla se ven, krásně svítilo sluníčko. ,,Dobré ráno, zlatíčko " řekla Marinettina máma také s velkým úsměvem, byla ráda že se Marinetta za se konečně usmívá. Marinetta se nasnídala a šla nahoru, zavázala si znovu opatrně koleno aby se jí tam nic nedostalo. Potom probudila Tikky a dala jí sušenku, kterou tajně vzala když se její rodiče nekoukali. Pak vzala tašku do které se Tikky schovala. Vyšla ven, bylo velké teplo a ulice byly naplněné lidmi. Přešla přes přechod a pak viděla Alyu jak jde z druhé strany a vypadala trochu hodně naštvaně, ale na Marinettu se přesto usmála. ,,Ahoj holka " řekla zpruzele  Alya ,,Ahoj, Alyo. " řekla s úsměvem Marinetta. ,,Ty máš nějakou dobrou náladu. " řekla udiveně Alya, Marinetta jenom s úsměvem přikývla. V koutku oka uviděla známou postavu, která vystupuje z luxusního šedivého auta..... byl to kdo jiný než Adrien, najednou se naše oči střetli a já cítila jak začínám rudnu. ,,Ahoj, Marinette. " řekl s velkým úsměvem Adrien, který šel za mnou. Já stuhla, nemohla jsem popadnout dech a ani nic říct. Udělala jsem to jediné co jsem mohla, usmála se na něho a také přátelsky zamávala. Stál přede mnou a já jsem se vnitřně dusila, ale nebudu dávat žádné náznaky jinak si Adrien bude myslet, že jsem nějaký blázen. Šla jsem po schodech nahoru a on šel se mnou, byl hned vedle mě. Alya šla za mnou a mrkla na mně. ,,To.... je dneska tak hezky, ne?" řekl Adrien, byla slyšet ta notka nervozity. Ale Marinette si toho ani nějak nevšímala, protože sama věděla jaký to je. Dívka za se jenom s úsměvem přikývla, nemohla nic říct. Ona věděla, že kdyby se pokusila něco říct tak by to za se dopadlo katastroficky. Vešli do třídy kde se najednou Chloé otočila a držela Adriena, já se cítila blbě koukla jsem za se do země a ten úsměv mi spadl z úst. Šla jsem do druhé lavice a sedla si, vedle mě seděla Alya a dala ruku na moje rameno ,,Z toho si nic nedělej. " šeptla Alya a usmála se na mě a já jsem jí ten úsměv oplatila. Pak jsem se koukla na Adriena, který se tvářil znechuceně a pak následně Chloé odstrčil a šel si sednout k Ninovi. Nino se tvářil smutně, ale Adrien si toho nějak nestihl všimnout, protože už začínala hodina Chemie. Učitelka chemie vešla do třídy se špatnou náladou, kterýho jsme si všichni ihned všimli. ,,Tak, dobrý den třído. Zítra budeme psát test z nové látky. A také budete po dvojici dělat projekty, ale doma. " řekla učitelka a hned se všichni začali hádat s kým budou. Já jsem se s nikým nehádala, protože jsem věděla že budu s Alyou. ,, Ticho!!!" zařvala učitelka a všichni přestali a koukali na ní ,,Když se neumíte domluvit tak já vás přiřadím. " řekla s výdechem učitelka. ,,Takže, Adrien bude s ... bude s Marinette." řekla učitelka dále a když jsem to slyšela zastavilo se mi srdce a nemohla popadnout dech, začala jsem pak i rudnout. Pak učitelka přiřadila ještě pár lidí. ,,Jako paní učitelko, mohla bych být já s Adrienem, protože jako já jsem jako o hodně lepší a jako o hodně hezčí než Marinetta!" řekla Chloé a v ten moment jsem chtěla jít k ní a proplesknout jí. ,,Né nemůžeš, tak se s tim smiř. " řekla naštvaně učitelka. Byla jsem tak ráda že jsem zůstala s Adrienem. Pak následně hodina chemie zkončila a já a Alya jsme šli do jídelny. Sedli jsme si spolu a kecali o tom jak Chloé byla naštvaná a smáli jsme se tomu. Pak následně šli po schodech dolů když jsem uslyšela hlas jak řve moje jméno, zastavila jsem se a pak se otočila. Byl to Adrien, ,,Marinette, chtěl jsem se zeptat jestli půjdeme ke mně domů, kvůli tomu projektu? " se zeptal Adrien udýchaně ,,Že bychom mohli začít dneska, ale ve tři protože mám focení." ještě dodal a podrbal se na krku a usmál se, bylo vidět že začíná trochu rudnout. ,,Jo, jasně takže ve tři u tebe. " jsem řekla a také se usmála, pak jsem začala také rudnout. Zamavali jsme si a já byla tak ráda že jsem nekoktala jako normálně.

Vešla jsem domů a dělala si nový design, pak ještě si psala s Alyou která mi bude držet palce aby to dopadlo dobře. Bylo už půl třetí a já se připravovala, osprchovala jsem se a pořádně umyla hlavu a po tom jsem si učesala vlasy a nastříkala jsem se parfémem, který voněl jako krásné léto. Pak jsem šla po schodech dolů a rozloučila se s rodiči. Máma stála u pokladny a táta ozdoboval dortíky. Vypadaly velice dobře a chutně. Vyšla jsem ven, šla jsem ulicí plnou lidí kteří pospíchali. Šla jsem kolem Eiffelovky a pak stála před luxusním domem. Začala jsem se bát, ale věděla jsem že je to zbytečné. A konečně zazvonila na zvonek který krásně zazvonil, najednou vyjela taková malá kamerka ,, Kdo jste a co potřebujete? " se ozvalo. Já chvíli stála a koukala do ní než jsem konečně ze sebe dostala ,, Já jsem Marinette, chodím do Adrienovi třídy a přišla jsem pracovat na projektu. " a hned když jsem to řekla tak jsem se usmála. Kamerka si mě ještě prohlídla a pak jsem mohla konečné jít dovnitř. Přišla ke mně paní ,,Počkejte tady, Adrien za chvíli přijde. " řekla ta paní a já jenom s úsměvem kývla. Pak až mi došlo že to byl ten stejný hlas jako před bránou u dveří. Najednou jsem slyšela kroky jak jdou po schodech, byl to Adrien. Naše oči se za se  střetli a já za se cítila jak rudnu, pak v polovině schodů se zastavil a já se bála že je to vidět. ,,Ahoj Marinettu, pojď nahoru. " řekl a já se ve vnitř za se dusila, usmála jsem se na něho a šla za ním nahoru. Otevřel dveře do pokoje a pustil mě dovnitř jako první. Když jsem vešla dovnitř tak jsem stuhla, protože měl dvou patrový pokoj a bylo tam uklizeno. Já doma mám také uklizeno, ale mu se vše lesklo. Šla jsem dál a zastavila se u jeho monitoru u počítače, byla tam paní která se podobala Adrienovi. ,, To je moje máma. " řekl Adrien s úsměvem, ,, Má překrásné zelené oči. " jsme řekli naráz oba dva a koukli se opět na sebe,  naše oči se opět střetli a usmívali jsme se. Pak jsme se krátce zasmáli. Potom jsme šli ke stolu, Adrien mi dal svou židli a vzal si jinou. Na projektu jsme strávili asi přibližně hodinu, neudělali jsme to celé. Pak další hodinu jsme si povídali a byla jsem tak mile překvapena ze dvou důvodů. První bylo to, že byl hrozně otevřený, nic předemnou neskrýval a ten druhý byl, jak to vlastně má  s rodinou a přece neměl to tak jednoduché jak si všichni myslí. Také jsem se cítila mu blíže než před tím. Hlavně jsem si vlastně neuvědomila, mého strachu jak z toho vlastně koktám. Ale tentokrát jsem nekoktala a za to jsem byla velice ráda. Pak mě doprovodil dolů ke dveřím, protože se stmívalo a já ve tmě nechtěla jít a on to taky pochopil. Rozloučili jsme se a ještě jsme  si zamávali a šla jsem za se kolem Eiffelovky až jsem konečně došla domů. Celou cestu jsem měla pocit že na mě nikdo dohlíží a tím jsem se cítila bezpečněji, ale to byl asi jenom pocit, protože pochybuji že na mně dohlížel Chat.

Vešla jsem dovnitř a pozdravila rodiče. Po tom jsem šla nahoru po schodech do pokoje. Povídala jsem si s Alyou o dnešku, byl to můj nejlepší den v životě. Ale Alye jsem neřekla jak to Adrien má doma, protože se svěřil mně abych to někomu neřekla a já jsem slíbila že to dodržím a taky jsem to dodržela. Pak jsem si dala večeři s rodinou a šla spát. Měla jsem krásné sny o dnešku a těšila jsem se na zítřek...

Ahoj doufám že se vám to líbí a budu velice vděčná za hvězdičky a komentáře.                                           💜💜💜