Odkrytí pravdy

7.

Další den jsem se probudila, nasnídala jsem se a šla do školy. Po cestě do školy mi zapípal mobil. Byla to esemeska od Alyi. " Ahoj Marinette, omlouvám se, ale nepřijdu dneska do školy. Jsem totiž nemocná." Byla jsem smutná, Alya byla jediná kamarádka která byla vždy po mim boku. Jak jsem šla, tak jsem nedávala pozor a zakopla jsem. Otočila jsem se a byla to Chloé, za se mi nastavila nohu abych zakopla. Smála se mi a po tom odešla se Sabrinou. Ta Chloé mi začíná lézt čím dál víc na nervy. ,, Ahoj." se ozval hlas nade mnou, já se koukla a byl to Adrien. Podal mi ruku a pomohl mi vstát na nohy. Pak sebral mojí tašku ze země a podal mi jí. ,, A- aho- oj." jsem řekla nervózně, jako vždy. On se na mě usmál a já se na něho taky usmála. Pak jsme šli do třídy, Chloé jako vždy se rozběhla za Adrienem. Ten jí ale odstrčil, já byla překvapená. Pak se na mě kouknul Adrien ,, Marinette nechtěla bys si sednout se mnou na první hodinu? Nino tady totiž na první hodinu nebude." se mě zeptal Adrien, který pak zrudl. Já také zrudla. ,, J- jo" jsem konečně ze sebe dostala. Seděla jsem s Adrienem, jestli tohle je sen, tak prosím nebuďte mě. Byla to hodina matematiky, která mi vůbec nejde. Probírali jsme novou látku, byla tak těžká. Ale Adrienovi šla bez problému, naklonil se ke mně ,, Chceš s tím pomoc?" se mě zeptal. Já jenom přikývla a on mi to vše vysvětlil ,,Už tomu rozumíš?" se mě na konci hodiny zeptal. Byla to pravda, konečně jsem té matematice rozuměla ,,J- jo, děk- kuji." jsem odpověděla s úsměvem. Další hodina byla nudná fyzika. Bohužel přišel Nino a já už s Adrienem nemohla sedět. Přišla učitelka ze špatnou náladou jako obvykle, což nikoho nepřekvapuje. Ona je velice náladová. ,, V pondělí budete prezentovat, takže doufám že už jste na tom začali. " řekla všem učitelka. Já a Adrien to skoro máme, takže v pohodě. Já jsem se nebála. Skončila škola a já vycházela ze třídy ,,Marinette, prosím mohla bys přinést Alye učivo? " se zeptala učitelka. ,, Ano." jsem odpověděla a paní učitelka mi podala projekty pro Alyu. Já šla do jídelny, sedla jsem si na stranu, seděla jsem sama, protože tu není Alya. Vždy jsme seděli spolu, tak budu muset sedět sama. ,, Můžeme si k tobě přisednout? " se mě zeptali Adrien a Nino. Nino poslední dobu je nějaký nešťastný, ale on mi to neřekne. Já přikývla a usmála jsem se na ně. Naproti mě seděl Nino a vedle mě zas Adrien. Jak jsme jedli, tak bouchla ruka do stolu. Byla to Chloé ,, Adrizlato, nechtěl bys raději sedět se mnou? " se zeptala Chloé Adriena, já byla naštvaná. Ona vždy všem vše pokazí náladu, místo Adrienovi. ,, Ne děkuji, já chci sedět s Marinette.....a Ninem. " řekl Adrien Chloé, Chloé odešla s naštvaným výrazem. Já jsem se v duchu smála, to si totiž zasloužila. Dojedli jsme a já jsem vycházela ze školy ,, Marinette! " zařval na mě hlas a já se otočila, doběhl ke mně Adrien a Nino. ,, Marinette, nechtěla bys .... pracovat na projektu?" se mě zeptal Adrien, prvně jsem čekala že se mě zeptá na rande. Ale to se asi nikdy nestane a já bych neměla být zasněná, když vím, že se to nestane. Takový dokonalý kluk jako Adrien, se nikdy nezeptá takový nešiky jako jsem já. Koukla jsem se na něho ,, Nooo... j- já musím odnést úkoly Alye. " jsem řekla, viděla jsem jak Adrienův úsměv zmizel. Místo toho byl smutný, ale z čeho vlastně. ,, Já jí to odnesu! " řekl z ničeho nic Nino. Adrienovi se nasadil opět úsměv, já jsem také byla ráda, ale učitelka poprosila mě. Ne že bych Ninovi nevěřila, ale nemůžu ho o to žádat. ,, Vážně? Nevadilo by ti to? " jsem se zeptala Nina. Nino vzal tu tašku s úkolama a usmál se na nás ,, Ne, vůbec mi to nevadí. " odpověděl a odešel, ještě nám zamával a pak zmizel. Já tam zůstala s Adrienem sama, doufám že neřeknu nějakou blbost jako vždy. ,, Takže.. chtěla bys?" se mě zeptal Adrien. Měla jsem volno a chtěla jsem s Adrienem trávit víc času. Přikývla jsem ,, A- a v kolik?" jsem se zeptala, on se na mě usmál ,, Co třeba teď? " se mě zeptal Adrien, já úplně chtěla zařvat " Ano", ale to dělat nebudu. Bůh ví co, by si Adrien o mě pak mysle. Já jsem se na něho usmála ,, J- jo, jasně! " jsem řekla radostně, po tom přijelo jako obvykle luxusní auto pro Adriena. Sešli jsme schody a nastoupila jsem do auta. Vedle mě seděl Adrien, celou cestu bylo divné ticho. Pak jsem vešla dovnitř, oba dva jsme se zastavili. Stál tam jeho otec, ,, Dobrý den." jsem pozdravila ,, Ahoj otče. " řekl Adrien ne moc vesele. Pak mi došlo že se mám představit ,, Já jsem Mar-..." ani jsem to nedořekla a jeho otec mě přerušil ,, Marinette, já vím. Adrien o tobě neustále mluví. " řekl Adrienův otec. To mě překvapilo, Adrien o mě neustále mluví? Pochopila jsem to správně? Měla jsem tolik myšlenek ve své hlavě, potom jsem se koukla na Adriena který byl rudý jako rajče. ,, Doufám, že jenom dobré věci." jsem řekla, ani vlastně nevím proč jsem něco takového řekla. Pan Agrest se na mě podíval a usmál se. Já a Adrien jsme vyběhli po schodech do Adrienova pokoje. Za se mi podal židli a pracovali jsme na projektu. Konečně jsem ho dodělali, Adrien se na mě podíval nervózně. Proč se teď pořád tváří nervózně, stalo se snad něco. ,, Takže.... jsem slyšel že si fanynka otcovi práce. řekl z ničeho nic Adrien. Já na něho chvíli koukala a po tom přikývla. On se na mě usmál, najednou jsem slyšela vrnění. Podívala jsem se a Adrien se na mě jenom koukal, jako by něco skrýval. Ale to je určitě blbost, někdo zaklepal na dveře. Oba jsme se koukli ke dveřím a Adrien potom vstal a následně otevřel dveře. Stála tam paní, to je asi ta Nathalie, jak mi o ní vyprávěl Adrien. ,, Marinette, chtěla bys zůstat na večeři? " se zeptal Adrien. Hrozně jsem chtěl, ale cítila jsem se blbě. ,, Nooo.... eh... já tě nechci... nooo.." jsem ze sebe pomalu dostávala, ale nešlo to prostě vyslovit. Já začínala rudnout jako obvykle, ale Adrien se na mě usmál ,, Takže ano." řekl Adrien Nathalie. Já jsem si připadala trapně, já jim tady budu akorát vadit. No co, bylo už stejně pozdě. Napsala jsem esemesku máme, aby se nebála že se mi něco stalo. Já vstala a šla za Adrienem ,, A- a nebudu ti tady vadit? " jsem se zeptala Adriena. Ten se na mě zamračil ,, Ty mi nikdy vadit nebudeš." řekl Adrien s úsměv, já totálně zrudla. Byla jsem velice ráda, že to řekl. Pak jsem viděla jak začíná rudnout ,, Takže...... půjdeme dolů? " se mě zeptal Adrien nervózně, já jenom přikývla. Odběhli jsme po schodech dolů, já jsem si sedla na židli, Adrien mě přisunul ke stolu a sedl si vedle mě. Nathalie nám přinesla dva táce s večeří. Měli jsme šťouchané brambory s kuřecím stehnem a na straně byl salát. Bylo to velice chutné, snědla jsem to celé. Odsunula jsem židli a vstala, následně vzala tác. Koukla jsem se na Adriena, který byl v šoku. Ale z čeho by byl v šoku, udělala jsem snad něco a nebo jsem byla špinavá. ,, Co děláš? " se mě zeptal Adrien udiveně. Co bych asi s táce mohla tak udělat, jsem si říkala ,, Noo.. chci to odnést. " jsem odpověděla. Adrien se na mě usmál ,, To ale nemusíš. " řekl mi ,, Ale... ale mě to nevadí. J-já..." jsem řekla koktavě a koukla se do země. Byla jsem zvyklá pomáhat doma, ale tady to tak asi nefunguje. Najednou se Adrien zvedl a vzal svůj tác. Šli jsme do kuchyně, tam na nás koukali. Vyšli jsme z kuchyně a začali jsme se smát, najednou jsme se přestali smát. Stál tam Adrienův otec, nevypadal moc šťastně. On se na nás mračil, ale co jsme udělali tak špatného, otevíral pusu ale já jsem ho předhonila. ,, Mockrát děkuji za večeři, byla skvělá. " jsem rychle řekla, pan Agrest byl velice překvapený. Usmál se ,, Jsem moc rád, že vám to chutnalo." řekl a já jsem byla překvapená ,, Můžeš jí doprovodit domů, ale nikde se nezdržuj. " ještě dodal a odešel, já a Adrien jsme byli překvapeni. Adrien mě doprovodí domů, tohle je skvělí. Prosím ať neřeknu kravinu, nebo někde nezakopnu. Adrien se na mě usmál a spolu jsme vyšli ven, byla tma, ale lampy nám svítily na cestu. Šli jsme ke mně, prvně bylo ticho a pak Adrien na mě promluvil ,, Jak s to dokázala? " se mě zeptal, chvíli jsem na něho koukala. Co jsem já nešika dokázala? To jsem nepochopila ,, C- co jsem dokázala?" jsem se ho zeptala vyděšeně, že by věděl že jsem Ladybug. Ne to je kravina ,, Můj otec se nikdy neusmál. To je poprvé kdy se usmál. " řekl Adrien a usmál se na mě. Já chvíli byla v šoku, jako vážně se nikdy neusmál. Já pokrčila rameny a usmála se na Adriena, stali jsme před pekárnou mích rodičů ,, A- aho- oj." jsem řekla koktavě a odcházela přič. Najednou mě Adrien chytil za zápěstí ,, Počkej! " zařval, já se vyděsila a otočila jsem se na něho. Koukla jsem se nechápavě ,, Promiň, já jenom..." začal Adrien, pak mě pustil a z kapsy vyndal papír a dal mi ho do ruky. Já jsem se na to koukla, byla to vstupenka na koncert.....na koncert Jagged Stone. Já byla překvapená ,, Já .. já.... nechtěla bys se mnou jít na ten koncert?.." se mě zeptal, já otevřela pusu, ale nic nevyšlo ani slůvko. Já měla takovou radost, chtěla jsem řvát s nadšením a své pocity prostě nedokážu popsat. Koukla jsem se na něho a viděla jak se začíná bát, ale já nedokážu nic říct. To jediné co mě napadlo, bylo to že ho obejmu. Taky jsem to udělala ,, Děkuji. " jsem mu šeptla do ucha, on se na mě usmál. Měl ruce kolem mého pasu a přisunul si mě k sobě, to se mi velice líbilo. Opřel si hlavu o mojí a koukal se mi do očí, ale jak víte každý moment nevydrží dlouho. Začal mu pípat mobil a pak jsem udělala krok dozadu. Následně jsme se na sebe usmáli a ještě jsme si zamávali. Pozdravila jsem rodiče a šla nahoru. Před spaním jsem si povídala ještě s Tikky, která pak následně usnula na polštáři. Já pak taky, těšila jsem se protože koncert je zítra. Měla jsem krásné sny o Adrienovi.

Ahoj, ještě jednou se omlouvám, za to že to vyšlo pozdě. Jsem velice vděčná za komenty a hvězdičky. Doufám že se vám to bude líbí. Nevím kdy vyjde další díl. Ještě jednou děkuji.                                                                                💜💜💜