Odkrytí pravdy

6. Kapitola

ADRIEN

Adrien se probudil dřív než musel, rychle se oblékl a nasnídal se. Měl jsem čaj s cereáliema, jako vždy to samé. Pak jsem vyšel ven a na mě čekalo auto, bylo hezky ale měl jsem špatný pocit o dnešku. Něco mi říkalo, že Hawk Mouwth pustí akumu, ale já jsem určitě jenom paranoidní. Sedl jsem si do auta, Nathalie mi znovu připomínala rozvrh. Naštěstí dneska nemám focení, už mě to dokolečka nebavilo. Jeli jsme hodně brzo, ale mě to nevadilo. Přemýšlel jsem znovu o Marinettě, nemohl jsem se soustředit na nic jiného, než na ní. Byli jsme před školou a já vešel dovnitř, za tím tam byli jenom Juleka, Rose a Ivan. Ale Marinette tam ještě nebyla, což mě zklamalo. Sedl jsem si na své místo, po chvíli přišel Nino. Nino se teď netvářil moc dobře ,, Čau kámo. " řekl Nino smutně, což jsem hned zaregistroval. ,, Ahoj, co se stalo? " jsem se zeptal. Nino si sedl ke mě, ,, Nic, neřeš. " odpověděl, uslyšel jsem kroky, že by Marinette. Nadchnul jsem se, ale Marinette to nebyla. ,, Adrizlato! " zařvala Chloé přes celou třídu a chtěla mě obejmout, ale já jsem jí odstrčil pryč. Na chvíli se na mě divně podívala a po tom odešla. Já pořád koukal na dveře, kdy přijde Marinette. Bude za chvíli začínat hodina, začal jsem být nervózní. Po tom jsem uslyšel povědomí hlas, byla to Marinette. Já začal být v klidu a usmál jsem se na ni, když vešla dovnitř. ,, Ahoj Marinette. " řekl jsem s úsměvem. Ona stuhla ,, A- aho- oj" řekla, já se na ni chvíli koukal. Co se stalo, udělal jsem snad něco, přemýšlel jsem nad těmito otázkami. Ona stál vedle mě a koukala se mi do očí, já jsem se taky koukal na její překrásné oči. " Bum" se ozvalo a zmizela nad námi střecha, stál tam robot a všichni stuhli. Koukal se na nás, Alya to vše natáčela určitě pro svůj Ladyblog. Ten robot jí uviděl a chtěl jí zasáhnout svým lazerem ,, Alyo pozor! " zařvala Marinette, která svoji nejlepší kamarádku odstrčila. Místo toho to zasáhlo Marinettu. Byla na kolenech v malé skleněné krabičce a začala do toho mlátit. Asi to chtěla rozbít, ale ono to prostě nešlo. Najednou se nadzvedla a letěla kolem toho robota ,, Marinette! " zařvala Alya. Bál jsem se o ní, bylo vidět že se bojí. Já se jí vlastně ani nedivím. ,, Ty budeš skvělá návnada. " řekl ten černo modrý robot. ,, Cože? " zeptala se Marinette vyděšeně. Já to taky prvně nepochopil, pak mi to došlo. Pro Ladybug a Chat Noira. Robot se zlostně usmál ,, Na Eiffelovu věž! " zařval robot, najednou oba dva zmizeli. Všichni utekli že třídy a já se rychle transformoval. Už jsem nebyl Adrien, ale superhrdina Chat Noir. Běžel jsem na Eiffelovu věž a viděl jsem jí, jak byla ještě vyděšenější. Dopadl jsem poblíž ,, Pusť jí. " zařval jsem a čím více se bál o Marinette. ,, Jak si přeješ. " odpověděl a zlostně se usmál. Najednou tak krabice zmizela a Marinette padala, mě se zastavilo srdce ,, Né " jsem zařval a skočil za ní. Chytil jsem jí, ale stále jsme padali. Pomocí kyje, kterou jsem prodloužil, tak jsme se zastavili jen tak tak před zemí. Pak jsem seskočil, ale ona se mě pořád držela, což mi vůbec nevadilo. Pak jsem se zadívali do očí, měla překrásné laskavé oči. Chytil jsem jí kolem pasu a přisunul jsem si jí k sobě, až jsem cítil její dech. Chytil jsem jí těsněji. Chtěl jsem jí pustit, chci aby mě měla ráda za Adriena a ne za superhrdinu. V mé hlavě se pořád ozývalo " Ne nedělej to, je to špatný nápad. " Moje rty byli milimetri od Marinettina, chtěl jsem jí políbit. I když se ten hlas v mé hlavě ozýval hlasitěji, nemohl jsem odolat. Najednou se zem otřásla, kvůli dopadnutí robota. Jeho dlouhá ruka vyjela po nás, rychle jsem to zaregistroval a Marinette odstrčil. Ten robot mě chytil pod krk a já se začal dusit, kyj mi vypadla z ruky. ,, Běž, rychle! " jsem ze sebe dostal, padal jsem do bezvědomí. Najednou mě ale pustil a šel po Marinettě ,, Co děláš? Uteč! " jsem zařval. Hodila mi kyj, já jí chytil ve vzduchu. Marinette najednou upadla. Já jí jen tak tak chytil. Pomocí kyje jsme se dostali na střechu. Pustil jsem jí ,, Proč jsi neběžela pryč? " jsem se zeptal starostlivě. Ony se jenom na mě koukla a usmála ,, Přece jsem tě tam nemohla nechat. " řekla a když jsem jí slyšel tohle říct, tak se mi zrychlelo srdce. Objal jsem jí a pak jsem následně odběhl za tím robotem. Po chvíli přišla Ladybug a společně jsme opět zachránili Paříž.

Rychle a nenápadně jsem zrušil transformaci a běžel za Marinette domů. ,, Hledám Marinette." jsem se zeptal udýchaně, její rodiče prvně na mě koukali a pak jí zavolali a ukázali směr. Já jsem s úsměvem poděkoval. Viděl jsem jí na schodech ,, A- adri- ien? Co....co tu dě... děláš? " se zeptala koktavě, já se jí po dnešku ani nedivím. Přiběhl jsem k ní a objal jí, chvíli tam tak stála a já se začal bát, že vážně ke mně nic necítí. Ale ona dala své ruce kolem mého pasu a já se sklidnil. Drželi jsme se navzájemně ,, Jsi pořádku? " jsem se zeptal, kouknul jsem se na ní a naše oči se střetli ,, J- jo." odpověděla nejistě. Pořad jsem se o ní bál, ale ona se na mě usmála a já pak taky. ,, Já mám teď volno, nechceš se mnou jít na chvilinku do parku? " jsem se zeptal a zrudnul. Marinette jenom přikývla s úsměvem. Chytil jsem jí za ruku a proplet si s ní prsty a odběhli jsme do parku. Seděli jsme na lavičce. Já jsem si sedl co nejblíže k Marinette, ona se o mě opřela a já byl tak rád. Možná ke mě něco opravdu cítí. Vyprávěl jsem jí zážitky z mého života, ona se tomu smála. Já jsem se taky smál, jenom kvůli jejímu smíchu. Vždy když jsem s ní tak jsem nejšťastnější člověk. Zapomenu na všechna trápení, ona je to jediné dobré v mém životě. Koupil jsem jí zmrzlinu, protože bylo vedro. Jak jsem jí doprovázel, tak jsem se jí ptal na otázky. Abych se o ní dozvěděl víc. Vždy když mi odpověděla, tak u toho hrozně koktala. Ale já se po dnešku nedivím určitě byla pořád jenom v šoku. Šli jsme kolem plakát a oba jsme zastavili. Byl tam zpěvák Jagged Stone, on tady totiž bude mít koncert. ,, Miluju jeho hudbu, je to můj nejoblíbenější zpěvák. " řekla Marinette. Máme dokonce společné věci. My se k sobě přeci jenom hodíme. ,, Můj taky, jdeš na jeho koncert? " jsem se zeptal Marinette, která ihned sklopila hlavu ,, Lístky jsou moc drahé, já si je nemůžu dovolit. " řekla smutně, ach proč jsem to musel pokazit. ,, Tak si budu muset šetřit. " řekla s malým úsměvem, já litoval toho že jsem se jenom zeptal. Kouknul jsem se na ni a také nasadil malý úsměv. Došli jsme před její dům, rozloučili jsme se  a také si zamávali. Pak jsem odjel ve svém autě. Pak mě napadlo, že bychom mohli jít spolu. No ale co když se mnou by nechtěla jít. To je těžký, kdybych věděl jestli mě má ráda.

Ahoj další díl vyjde asi v sobotu, doufám že se vám to bude líbit. Budu vděčná za komentář a hvězdičku 💜💜💜