Odkrytí pravdy

9. Kapitola

,, Marinette vzbuď se! Další člověk je posedlý akumou." pískla mi do ucha Tikky, já otevřela oči a rychle jsem se transformovala na Ladybug. Běžela jsem po střechách úplně unaveně, bylo asi tři ráno. Chci to mít za sebou, doběhla jsem k padouchovi. Byla to holka měla černo modrý pruhy na oranžových šatech a bílé vlasy. ,, Kdo jsi? " jsem se zeptala. Ona se na mě otočila a zlostně usmála ,, Já jsem Bad luck ( neštěstíčko), chci aby se všichni cítili mizerně a k ničemu. " a zlostně se zasmála. Kocour tam ještě nebyl, tak budu muset bojovat zatím sama. Bad luck po mě střílela z náramku, tam asi bude mít akumu. Začala utíkat pryč a já za ní běžela, teď se souboj odehrával na Eiffelovce. Myslela jsem na to, kde je sakra kocour. Po chvíli přiběhl kocour, byl nějaký rozhozený. Bad luck ho zasáhla černým slizem, už mě to nebavilo a tak jsem zařvala ,, Lucky charm! " do ruky mi spadl hnědý pásek. Už mi došlo co s tím mám udělat. Bad luck jsem páskem zavázala ruce za sebe, pak následně Chat Noir dostal černý náramek a hodil mi ho. Já ho rozbila a z něho vyletěla akuma, kterou jsem pak očistila. Odletěl malý bílý motýlek, kterému jsem zamávala. Následně jsem se rozloučila s Chatem a šla zpět domů. Lehla jsem si znovu do postele a usínala, ale najednou mi nikdo volal, byla to Alya. Chvíli jsme si povídali a řekla mi že za chvíli přijde. Ona mi pomůže si vybrat oblečení na ten koncert v noci. Rodiče mi to konečně dovolili, já se nemůžu dočkat. Těším se na Adriena, začala jsem si kreslit za se návrhy. Najednou jsem uslyšela kroky po schodech, to je určitě Alya. Tikky se rychle schovala a já jsem uviděla svojí kamarádku jak vchází do mého pokoje. ,, Ahoj Alyo." jsem řekla s radostí. Ona se na mě usmála ,, Ahoj. " taky mě pozdravila. Po hodině, všechno oblečení bylo na zemi. Měla jsem připravené černé silonky s černou sukní, měla překrásné černé vyšité růže. Byl ale jeden problém, neměla jsem žádné tričko. Napadlo mě jít do obchodu. Alya měla čas tak šla se mnou, prošli jsme všechny obchody. Nic jsme nenašli, tohle je katastrofa. Šli jsme zpět domů, začal mi zvonit mobil, byl to Adrien. ,, Alyo, co mám dělat?!! " jsem se jí vystrašeně zeptala. Alya se na mě koukla ,, Třeba bys to mohla zvednout? " Koukla jsem se na zvonicí mobil a zahodila ho do polštáře. Já to prostě nedám, hrozně jsem se bála. Alya vzala můj mobil a zvedla to ,, Ahoj Adriene, tady Alya. Marinette právě teď nemůže mluvit, prosím zavolej později. " řekla mile Alya. Kéž bych já s ním takhle mohla mluvit, ale vždy když ho vidím tak zapomenu řeč. Alya ještě chvíli s Adrienem mluvila a po tom zavěsila, já jsem jí objala ,, Děkuji, děkuji!! " jsem na ní doslova křičela. Alya je opravdová kamarádka. Alya musela odcházet, tak jsme se rozloučili a zamávali si. Já šla zpět nahoru, napadlo mě udělat si vlastní tričko. Kreslila jsem několik návrhů, ten poslední se mi líbil nejvíce. Vzala jsem látku a šila jsem bez přestávky, měla jsem popíchané prsty od jehel, ale to mi je úplně jedno. Tikky mi pomáhala a musím nás pochválit, povedlo se nám to. Bylo to černé tílko, bylo úplně upnuté a to se mi na tom hrozně líbilo. Myslela jsem si, že tam pořád něco chybí, tak jsem vzala fialové barvy na textil, musela jsem rychle běžet do papírnictví. A šikmo jsem napsala ,, Jagged Stone " bylo to vážně moc hezké, ale za to moje prsty bolely jako něco. Skočila jsem do sprchy a umyla si pořádně vlasy, ty jsem si zabalila do ručníku. ,, Marinette!" volala na mě mamka, vzala jsem si na sebe župan a šla po schodech, stál tam Adrien, který na mě chvíli koukal ,, Ahoj, promiň já....já nevěděl že se ještě připravuješ. " řekl a kouknul se do země. Já chvíli na něho koukala ,, T-to je v pohodě." jsem zakoktala a on se na mě usmál ,, Počkám tady na tebe. " řekl a ukázal na pohovku, já jenom přikývla a vyběhla zpět do pokoje. On už je tady, musím rychle spěchat. Oblékla jsem se a vyfénovala vlasy, třpytily se. Vzala jsem si malou černou kabelku, na ní tam byla nakreslená černá růže, Tikky se tam schovala. Já jsem se naposledy koukla do zrcadla, musím se pochválit, hrozně mi to slušelo. Dokonce i Tikky mě pochvalovala, zhluboka jsem se nadechla. Já to dokážu, nesmím to pokazit. Musím prvně přemýšlet než něco řeknu, ať to není nějaká kravina. Nechci aby se mi Adrien smál, bůh ví co dál. Nevím jestli tohle můžu považovat za rande, co když to myslí, že jsme jenom přátelé, proč život musí být tak komplikovaný. Pak jsem si vzpomněla, že dole na mě čeká Adrien. Otevřela jsem dveře a šla pomalu po schodech. Adrien na mě koukal s vykulenýma očima, bylo to docela roztomilý ,, Marinette, vypadáš překrásně." řekl mi Adrien s velkým úsměvem. Když jsem to slyšela, moje srdce začalo být jako o život. Zasněně jsem se na něho podívala ,, D- děkuji, ty taky. " jsem řekla, Adrien na mě nechápavě koukal, pak mi došlo. Já mu vlastně řekla, že vypadá překrásně, já jsem úplně blbá. Vážně jsem řekla, že vypadá překrásně! Mysli Marinette, mysli. Věděla jsem, že řeknu nějakou kravinu. Sešla jsem schody, dokud jsem nestála vedle něho. Rozloučila jsem se s rodiči a spolu s Adrienem jsme vyšli ven, bylo půl desáté, takže byla velká tma. Ale hvězdy nám svítily na cestu, já jdu s Adrienem na koncert. Tohle je sen, prostě úžasný sen. Koukla jsem se na něho, ale nevypadal moc šťastně. Stalo se mu snad něco, mám se ho radši zeptat. Chtěla jsem se ho právě zeptat, ale on mě předběhl ,, Víš, jestli si se mnou nechtěla na ten koncert, stačilo říct." řekl smutně Adrien. Já jsem se zarazila, kdo mu to řekl. To není pravda, jak si tohle může jen myslet. Zastavila jsem se a on pak taky ,, J- já s tebou na ten koncert chci jít. Nevím kdo ti řekl, že ne. " jsem řekla zklamaně, zklamal mě, že na něco takového věří. To mě bodlo u srdce. Kouknul se na mě ,, Aha, já myslel že jak ses vyhýbala mým hovorům, že si chtěla jít sama..... promiň. " řekl Adrien a trošku se na mě usmál. Pak mi to došlo, byla to pravda. No ale nemůžu mu říct, že když ho vidím nebo slyším, že se chci totálně roztéct. Koukla jsem se do země a pak zpět na něho ,, P- promiň, já měla hodně práce.....j- já pomáhala řidičům. " jsem řekla smutně, ale on se na mě usmál a já pak taky. Šli jsme dál a povídali si ,, Máš hrozně hezký tričko, kde si ho sehnala? " se mě zeptal, já byla nadšená že se mu líbí. Usmála jsem se na něho ,, T-to jsem si dneska ušila, jestli chceš, tak ti taky můžu jedno udělat." jsem řekla nadšeně, věděla jsem že brzy má narozeniny. Jako dárek, by to bylo snad hezké. ,, Jestli by ti to nevadilo, tak by se mi takové originální tričko líbilo. " řekl Adrien s velkým úsměvem. Nějak jsme nepospíchali, koncert začíná stejně až v deset. Po chvíli jsme stáli frontu na kontrolu vstupenek. Já začala panikařit, já nevím jestli ho mám. Adrien na mě nechápavě koukal ,, Marinette seš v pořádku?" se mě zeptal Adrien. Já na něho koukla, usmála se a pak dál jsem hrabala v tašce. Já ten lístek zapomněla doma, děláte si srandu. Ne to nemůže být pravda, štěstí na mé straně nikdy moc nebylo ,, Ne, ne, ne, ne, ne!" já to vážně zapomněla doma, já jsem taková nešika. ,, Marinette, co se stalo?" se zeptal zmateně Adrien, musím mu to říct. Najednou jsem v tašce ucítila Tikky, podávala mi opatrně lístek. Já ho vzala do ruky ,, Ano!" jsem vykřikla radostí. Všichni lidi kteří si povídali nebo jenom stáli frontu se na mě otočili. Všichni na mě nechápavě čuměli ,, Omlouvám se." jsem řekla a všichni se vrátili zpět k činnosti. Já se cítila tak trapně, hlavně před Adrienem. Podle mě si všichni o mě povídali jak jsem blbá. Koukla jsem se na Adriena a ten se na mě usmíval, já mu ten úsměv oplatila. Přišli jsme dovnitř a šli po schodech dolů, někdo do mě strčil a já začala padat, ale Adrien mě chytil ,, Dobrý? " se mě zeptal Adrien s úsměvem. Já zrudla a přikývla. Byli jsme v první řadě, Adrien koupil ty nejlepší místa. Jagged Stone je úžasný, dvou hodinový koncert s Adrienem, božský!!! Byla to ta nejlepší noc na světě. Koncert skončil a všichni odcházeli, jak spěchali tak nás s Adrienem rozdělili. Já jsem se ztratila, bylo to poprvé kdy jsem tu byla. Já to tady neznala, vyšla jsem ven a zahla do jedné uličky, byla tam parta lidí, můžu se jich zeptat jak se odtud dostat pryč ,, Dobrý večer já se omlouv-......."jsem to ani nedořekla a zjistila, že to byla nějaká pouliční banda. Zlostně se na mě usmívali a já začala couvat, ale oni ke mně doběhli ,, Kam pak, kam pak? " se mě zeptal jeden z té bandy, proč zrovna já musím mít vždy takové štěstí na zločince. Bylo dvanáct večer, nikdo tady venku už nebyl. Já se začala čím víc bát ,, J- já....J- já....." jsem koktavě začala, ale najednou mě někdo chytil zezadu za ruku. Otočila jsem se a byl to Adrien, nekoukal se na mě ale na ty lidi před námi. Pak se na mě koukl a já ihned věděla, že budeme běžet. Proplet si se mnou prsty a začali jsme běžet, musím říct, že umí běžet strašně rychle. Já ho akorát zpomalovala, měla jsem špatné boty na běžení. Chtěla jsem ho pustit ať běží beze mě, ale on mě chytil pevněji a zahly jsme do tmavé, úzké uličky. Přitáhl si mě k sobě a opřeli jsme se o zeď, ti lidi proběhli kolem nás. Adrien se kouknul za roh, pak se na mě otočil ,, Ty máš štěstí. " řekl a trošku se zasmál, ale já jsem se nesmála. Koukla jsem se na něho ,, Štěstí na mé straně nikdy nebylo. " jsem řekla smutně, já jako Marinette nikdy štěstí neměla, ale Ladybug má štěstí. Totiž Ladybug je štěstí. Koukla jsem se do země ,, Na mojí taky ne." řekl Adrien, koukla jsem se na něho a on se na mě usmíval, já mu ten úsměv oplatila. Šli jsme domů, Adrien mě doprovázel domů. Šli jsme kolem Eiffelovky a podél vody, začala mi být zima a začala jsem se klepat. Nečekala jsem že bude taková zima, většinou je v noci teplo. Adrien si sundal svojí košili a obalil mě tím. Já se na něho koukla a on se na mě usmíval ,, D- děku- ji." jsem ze sebe dostala a usmála se na něho. On si se mnou propletl prsty a já zrudla. Ten pocit mě zahřál víc než samotná košile. Celou cestu když jsme šli domů, tak jsme měli propletené prsty. Byl to nádherný pocit, na který nikdy nezapomenu. Už jsme byli před mým domem, já popravdě chtěla ještě být s Adrienem. Sundala jsem ze sebe košili a dala mu jí do ruky. Naše oči se střetli ,, Děkuji za skvělí večer. „ jsem řekla a udělala krok dopředu a dala mu pusu na tvář. Oba dva jsme zrudli, já rychle odběhla nahoru a viděla Adriena jak mi mává. Vběhla jsem do pokoje a spadla do postele ,, Marinette, jsem na tebe pyšná. Konečně si vzala odvahu." řekla s radostí Tikky. Já byla ráda, ale taky ne. Protože co když necítí to samé a přestane se se mnou bavit. Ne to mám jenom v hlavě. Měla bych jít spát. Celou noc jsem na něho myslela. Nejdokonalejší večer, to to jsem si zapsala do deníčku.

Ahoj omlouvám se ale ten to týden a příšt mám samé zkoušky. Pokusím se vydat další díl, ale nevím to jistě. Jsem vždy vděčná za komentáře a hvězdičky. Děkuji