Odkrytí pravdy

5.

Marinette jako vždy za se zaspala. Rychle jsem běžela ke škole, že jsem se nestihla nasnídat. Už v dáli  jsem viděla svojí nejlepší kamarádku Alyu jak tam na mě čeká, bylo vidět že je na mě naštvaná. Rychle jsem přiběhla k ní ,, Ahoj Alyo, já se strašně omlouvám. " jsem řekla udýchaně. Alya se jenom na mě pořád mračila, ale nic neříkala. Koukla se na hodinky a pak zas na mě           ,, Čekám tady už přes půl hodiny, Marinette! " řekla mi Alya a já viděla jak chce vybouchnout, nikdy jsem jí takhle neviděla. ,, Já se vážně omlouvám. " jsem řekla a koukla se do země. Alya mě chytla za rameno a usmála se na mě ,, Promiň že jsem byla nepříjemná, ale já nemám nejlepší náladu, víš? "řekla Alya. Já jsem se na ní koukla a usmála se, šli jsme po schodech až do třídy. Adrien tam už dávno seděl s Ninem. ,, Ahoj Marinette. řekl a já stuhla stála jsem hned vedle něho. ,, A- aho- oj." jsem řekla a Adrien na mě chvíli koukal . " Bum" se ozvalo a střecha zmizela, stál tam robot a všichni stuhli. Koukal se na nás, Alya vedle mě stála a natáčela pro svůj Ladyblog. Ten robot jí uviděl a chtěl jí zasáhnout svým lazrem ,, Alyo pozor!! " jsem zařvala a odstrčila jí. Místo toho to zasáhlo mě. Byla jsem na kolenech v malé skleněné krabičce a hrozně mě bolela hlava, začala jsem mlátit do toho aby se to rozbilo ale bylo to silné sklo. Najednou se to nadzvedlo a letělo to vedle robota ,, Marinette! " zařvala Alya a koukala se na mě jako všichni ostatní. Byla jsem hned vedle toho černo modrého robota ,, Ty budeš skvělá návnada. " řekl ten robot a zasmál se,  já se vyděsila ,, Cože? " jsem řekla. Koukla jsem se na všechny, ty byli vyděšený přesně jako já. ,, Na Eiffelovu věž! " zařval ten robot. Mrkla jsem, ta krabice v které jsem byla létala kolem Eiffelovky a robot stál na ní a zlostně se smál. Najednou jsem uslyšela dopadnutí známe postavy, byl to kdo jiný než Chat Noir. Já byla tak ráda, popravdě jsem se bála. Normálně se výšek nebojím, ale když sem se nemohla transformovat tak to bylo strašidelné. ,, Pusť jí! " zařval naštvaně Chat, robot se zlostně usmál a já v ten moment věděla že něco není v pořádku. ,, Jak si přeješ. " řekl ten robot a tak krabice ve které jsem byla uvězněna zmizela. Já padala, začala jsem řvát, bála jsem se ,, Né! " zařval Chat a zkočil ze špičky Eiffelovky za mnou. Chytil mě, ale stále jsme padaly. Pomocí kyje kterou prodloužil tak se zachytila do Eiffelovky jen tak tak před zemí. Pak seskočil, ale já se ho pořád držela a on taky. Pak jsme se zadívali do očí, ty jeho oči mi někoho připomínaly. Chat mě chytil kolem pasu a přisunul si mě k sobě až jsem cítila jeho dech a on můj. Pořad jsem myslela nad tím, koho mi připomíná. Chytil mě těsněji, já se chtěla oddálit, ale nemohla sem. V mé hlavě se pořád ozýval hlas " Marinette a co Adrien?" ale já to nehnímala, chtěla jsem se oddálit ale moje tělo mě neposlouchalo. Chatovi rty byli milimetri od mých, chtěl mě políbit. Najednou se zem otřásla kvůli dopadnutí robota. Jeho dlouhá ruka vyjela po nás, ale Chat mě odstrčil a chytilo ho to pod krk, dusil se. Kyj mu vypadla z ruky a spadla daleko ,, Běž, rychle! zařval Chat, který už pomalu padal do bezvědomí. Běžela jsem pro jeho kyj a vzala jí do ruky. Pak jsem do druhé ruky vzala kámen, který jsem hodila po robotovi. Robot ihned pustil Chata, pak se robot podíval na mě, já šla pozadu. ,, Co děláš ? Uteč! zařval Chat, který se ještě pořád nadechoval a potom se na mě kouknu na mě a já po něm hodila kyj, kterou chytil. Jak jsem šla pozadu tak mi uklouzla noha a já spadla na zadek. Robot byl hned předemnou a chtěl mě zašlápnout, ale najednou mě Chat chytil kolem pasu a jen tak tak se nám podařilo utéct. Pomocí kyje jsme se dostali na střechu. Já pořád měla zavřený oči, pak je pomalu otevřela. ,, Proč jsi neběžela pryč? " se mě zeptal Chat starostlivě. Já se na něho koukla a usmála ,, Přece jsem tě tam nemohla nechat. " jsem odpověděla, Chat byl  prvně v šoku, ale pak se na mě taky usmál a objal mě a odběhl. Koukla jsem se jestli je dost daleko abych se mohla transformovat. Už jsem nebyla Marinette, ale Ladybug. Přiběhla jsem na pomoct Chatovi a společně jsme opět zachránili Paříž.

Přiběhla jsem rychle do pekárny, kde mě rodiče objali měli o mě starost. Pak jsem šla po schodech, ale v polovině se zastavila protože na mě volala mamka. Otočila jsem se a byl tam Adrien, viděla jsem v jeho tváři jakou má starost. A proč vlastně, Chat mi pomohl a jsem v pořádku ,, A- adri- ien ? Co..co tu dě...děláš? " jsem ze sebe konečně dostala. Adrien ale nic neřekl a vyběhl po schodech a zastavil se předemnou, najednou mě objal. Já stuhla a zčervenala, pak jsem se vzpamatovala a dala ruce kolem jeho pasu. Drželi jsme se na vzájemně.    ,, Si v pořádku? " se mě zeptal a v jeho oči jsem viděla ještě větší starost o mě. Kouknul se na mě a naše oči se střetli. ,, J-jo." jsem řekla nejistě, protože jsem byla pořád v šoku. Adrien mě obejmul, on mě obejmul. Pocítila jsem jak moje srdce hoří. Pořad jsem viděla jak se bál, tak sem se na něho usmála a on pak taky. ,, Já mám teď volno, nechceš se mnou jít na chvilinku do parku? " se zeptal a podrbal se na hlavě, začnul trochu rudnout. Já přikývla s úsměvem, on mě chytil za ruku a proplet si prsty se mnou a odběhli jsme do parku. Seděli jsme na lavičce. On si sedl co nejblíž ke mně a já se o něho opřela. Vyprávěl mi zážitky, kterým jsme se smáli a pak koupil zmrzku. Doprovázel mě domů a ptal se mě na otázky, já vždy odpověděla ale koktala jsem u toho, ale on mě za to nesoudil. Šli jsme kolem plakátu kde byl zpěvák Jagged Stone, oba dva jsme se u toho zastavili, on měl tady koncert. ,,Miluju jeho hudbu, je to můj nejoblíbenější zpěvák. " jsem řekla Adrienovi ,, Můj taky, jdeš na jeho koncert? " se mě zeptal Adrien. Když jsem slyšela jeho otázku sklopila jsem hlavu ,, Lístky jsou moc drahé, já si je nemůžu dovolit. " jsem řekla a koukla na Adriena, který se po mé odpovědi tvářil smutně. ,, Tak si budu muset šetřit. " jsem řekla s malým úsměvem, protože jsem viděla jak toho Adrien zalitoval, že se mě na to vlastně zeptal. Kouknul se na mě a také nasadil malý úsměv. Došli jsme až před můj dům, kde jsme se rozloučili a zamávali. Pak odjel ve svém luxusním autě. Šla jsem dovnitř a pokecala s Alyou přes mobil. Řekla jsem jí všechno. Pak šla spát a těšila se na  další den.

Ahoj doufám že se vám to líbilo, bohužel nevím kdy udělám další díl. Doufám že se vám to bude líbit. Budu vděčná za koment a hvězdičku 💜💜💜