Odkrytí pravdy

Část bez názvu 8

ADRIEN

Další den mě Plagg probudil, že má hlad a chce Camember. Skočil jsem se osprchovat a pak jsem šel dolů po schodech se nasnídat. Vzal jsem Plaggovi kus sýru. Nathalie na mě čekala v autě, neměla zrovna tu nejlepší náladu. Byla teď pořád unavená. Nasedl jsem do auta, celou jízdu jsem myslel jen a jen na mojí překrásnou kamarádku Marinette. Jak jsem vystupoval z auta, tak jsem viděl jak Chloé právě podkopla nohy Marinette. Ta Chloé vždy byla hnusná na Marinette, nikdy jsem nevěděl proč. Ale já si myslím, že Chloé jen Marinette závidí. Pak Chloé a Sabrina odešli, bylo mi líto Marinette. Pořád ležela na zemi a já k ní přispěchal ,, Ahoj. " jsem jí pozdravil, podal jsem jí ruku a pomohl vstát ,, A- aho- oj." řekla koktavě Marinette, jako obvykle. Já jsem si na to koktání zvyknul, mě to upřímně nějak ani nevadilo. Po tom jsem jí podal tašku a usmál se na ni. Ona mi taky darovala svůj překrásný úsměv, šli jsme po schodech do třídy. Chloé se najednou otočila a rozeběhla se ke mně, ale já jí ihned odstrčil. Byl jsem na straně Marinette a chtěl jsem jí to dokázat. Otočil jsem se na černovlásku ,, Marinette nechtěla bys si sednout se mnou na první hodinu? Nino tady totiž na první hodinu nebude. " jsem se jí zeptal a cítil jsem jak začínám rudnout. Marinette začala také rudnout ,, J- jo." řekla a já byl šťastný. Byla hodina matematiky ta mi jde vždy bez problému, byl jsem rád že sedím s Marinette. Probírali jsme nové učivo, prvně jsem to nepochopil, ale pak mi to došlo jak je to jednoduché. Marinette se ke mně pořád koukala, já ihned pochopil že tomu nerozumí, tak jí pomůžu. Naklonil jsem se k ní ,, Chceš s tím pomoc? " jsem se zeptal a koukal se jí do těch překrásných očí. Ona jenom přikývla, já jí to vysvětlil. Nemohl jsem z ní dostat oči ,, Už tomu rozumíš?" jsem se zeptal Marinette.,, J- jo, děk- kuji. " odpověděla. Další hodinu přišel Nino, bylo mi líto že přišel. Jo, jsem moc rád že přišel můj nejlepší kámoš, ale chtěl bych sedět vedle Marinette. Další hodina byla fyzika, učitelka přišla se špatnou náladou jako obvykle, což nikoho nepřekvapuje ,, V pondělí budete prezentovat, takže doufám že už jste na tom začali. " řekla všem učitelka. Já a Marinette to už skoro máme, takže pohoda. Skončila škola a já vyšel s Ninem do jídelny. Viděl jsem jak Marinette sedí v koutku sama. Bylo mi jí líto, Alya tady dnes nebyla asi je nemocná. Kouknul jsem se na Nina a ten jen přikývl. Já jsem se ho ani nemusel ptát on mi to viděl na očích. Přišli jsme za ní ,, Můžeme si k tobě přisednout? " jsme se zeptali, ona jenom s úsměvem přikývla a já si sedl vedle ní. Jak jsme jedli, tak bouchla ruka do stolu. Byla to Chloé ,, Adrizlato, nechtěl bys raději sedět se mnou? " se mě zeptala Chloé, s ní bych nikdy sedět nechtěl ,, Ne děkuji, já chci sedět s Marinette.... A Ninem. " jsem odpověděl. Chtěl jsem říct jenom Marinette, ale když tady teď byla a ještě k tomu nevím, jestli mě má ráda. Tak jsem to raději neřekl, Chloé odešla s naštvaným výrazem ve tváři. Já jsem se jí v duchu smál, dojedli jsme a vycházeli ze školy. Pak mi došlo, že se jí chci zeptat na ten koncert ,, Marinette!" jsem na ní zařval a běžel společně s Ninem za ní, ,, Marinette nechtěla bys........." začal jsem znervózňovat, co když se mnou nechce jít. Začal jsem mít strach ,, .... Pracovat na projektu. " jsem rychle dodal, postřehl jsem zklamání v jejích očí. Proč by někdo skvělí jako Marinette by měla jít se mnou někam, neměl bych být zasněný ,, Nooo....j- já musím odnést úkoly Alye. " odpověděla mi a já jsem byl smutný ,, Já jí to odnesu! " řekl z ničeho nic Nino s velkým úsměvem. Já mu v duchu děkoval a mě se vrátil opět úsměv. ,, Vážně? Nevadilo kdyby ti to?" se zeptala Marinette Nina. Nino vzal tašku s úkolama ,, Ne, vůbec mi to nevadí. " odpověděl s úsměvem Nino a po tom odešel. ,, Takže.....chtěla bys? " jsem se jí zeptal, ona přikývla ,, A- a v kolik?" se roztomile zeptala. Měl jsem teď volno ,, Co třeba teď? " jsem se jí zeptal, ona na mě chvíli koukala ,,J- jo, jasně. " odpověděla Marinette radostně. Po tom přijelo jako obvykle luxusní auto pro mě. Sešli jsme schody a nastoupila jsem do auta. Vedle mě seděla Marinette, celou dobu bylo divné ticho. Pak jsme vešli dovnitř, oba dva jsme se zastavili. Stál tam můj otec, ,, Dobrý den." pozdravila mile Marinette, mého otce ,, Ahoj otče. " řekl jsem, ne moc vesele. Marinette vše chtěla představit ,, Já jsem Mar- " ani to nedořekla a můj otec jí přerušil ,, Marinette, já vím. Adrien o tobě neustále mluví. " řekl můj otec, když jsem slyšel jeho odpověď tak jsem totálně zrudnul, byl jsem rudý jako rajče. Ano byla to pravda, ale Marinette to přeci nemusí vědět. ,, Doufám, že jenom dobré věci." řekla Marinette a usmála se na mě. Můj otec se na ní usmál, velice mě to překvapilo. Můj otec se nikdy neusmál. Vyběhli jsme schody a pak šli následně do mého pokoje. Marinette jsem podal židli a pracovali jsme na našem projektu. Konečně jsme ten projekt dodělali. Kouknul jsem se na Marinette, asi na mě viděla že jsem nervózní. Ale já vím, že to chci mít za sebou ,, Takže......... jsem slyšel že si fanynka otcovi práce." jsem řekl, za se jsem se vyhnul tohoto tématu. Já jsem úplně blbý, já se jí asi nikdy nezeptám. Nikdy jsem takhle před holkou nebyl nervózní. Jednou u Ladybug, ale to jsem jí řekl o svých pocitech. A také nemohu srovnávat dvě jiné situace. Marinette pro mě znamená, dokonce víc než Ladybug. Chvíli na mě koukala a pak přikývla. Usmál jsem se na ni a pak jsem ucítil vrnění, byl to Plagg. Marinette se na mě nechápavě koukala, asi si myslela že to jsem já. Někdo zaklepal na dveře, vstal jsem a byla to Nathalie. Zeptala se mě jestli Marinette by chtěla zůstat na večeři, já v duchu zajásal. Já a Marinette, na večeři. To by bylo skvělé, prosím ať souhlasí. Kouknul jsem se na Marinette ,, Marinette, chtěla bys zůstat na večeři? " jsem se jí zeptal s úsměvem. On se na mě koukla. ,, Nooo.... eh... já tě nechci... nooo.." začala že sebe dostávat, já se vylekal že nechce. Ona začala červenat, až to bylo roztomilé. Kouknul jsem se zpět na Nathalie ,,Takže....ano." jsem řekl, Nathalie na mě kývla. Viděl jsem Marinette jak si vyndavá mobil, asi někomu píše. Doufám, že neměla nějaké plány. Ona se na mě koukala a moc se neusmívala ,, A- a nebudu ti tady?" se mě nejistě zeptala. Jak si jenom může něco takového myslet, zamračil jsem se na ní ,, Ty mi nikdy vadit nebudeš. „ jsem řekl s důrazem, aby si něco takového už nikdy nemyslela a pak jsem se na ní usmál, ona mi darovala svůj překrásný úsměv. Začínal jsem z jejího úsměvu rudnout, chtěl jsem se roztéct v její přítomnosti. Pak mi došlo, že musíme jít dolů ,, Takže....půjdeme?" jsem se jí nervózně zeptal a ona jenom přikývla. Odběhli jsme po schodech dolů, Marinette si sedla na židli a já jí přisunul ke stolu a sedl si vedle ní. Nathalie nám přinesla dva táce, jako obvykle. Dnes zrovna byly šťouchané brambory s kuřecím stehnem a na straně byl salát. Bylo to dobré, ale jsem na ty jídla už zvyklí. My máme totiž kuchaře z celého světa. To z čeho jsem byl rád jak se Marinette u jídla usmívala. Muselo jí to asi hodně chutnat, odsunula židli a vzala tác do ruky. Začal jsem na ní zírat, když jsem já chtěl pomoct v kuchyni. Tak můj otec se vždy zlobil " Na to máme lidi!" vždy říkal. ,, Co děláš?. " jsem se jí zeptal, pak mi došlo. Co by Marinette asi s tácem chtěla udělat. To byla velice hloupá otázka, já jsem totálně vymatlaný člověk. Koukla se na mě ,, Nooo...chci to odnést. " odpověděla s malým úsměvem. Čekal jsem ironii, ale Marinette taková není. Usmál jsem se na ní, protože byl vidět že je v šoku ,, To ale nemusíš. " jsem řekl mile ,,Ale.........ale mě to nevadí. J-já...." Začala Marinette koktavě, ale nedopověděla to a koukla se do země. Asi to doma měla jiný a ráda pomáhá, což se mi na ní líbí. Najednou jsem se zvedl a vzal jsem svůj tác. Nechtěl jsem aby si Marinette myslela, že jsem líný, protože nejsem. Šli jsme do kuchyně, jak jsme šli, viděl jsem Nathalie jak se na mě usmívá. V kuchyni jsme odložili táce a poděkovali. Oni na nás koukali, vyšli jsme ven a začali jsme se smát. Ale pak mi z tváře zmizel úsměv, kvůli otci, mračil se na nás. Já jsem se začal bát, že můj otec řekne něco hnusného Marinette. Jednou se to stalo s Ninem, ale to je můj kamarád a nic si z toho nedělal. Marinette byla citlivější a já bych se kvůli otci cítil provinile. Můj otec chtěl něco říct, ale Marinette ho předhonila ,, Mockrát děkuji za večeři, byla skvělá. " rychle řekla a mého otce to překvapilo. Usmál se na ni ,, Jsem moc rád, že vám to chutnalo. " řekl. Já jsem se právě chtěl zeptat otce, jestli Marinette můžu doprovodit. Bylo to na mě asi hodně vidět ,, Můžeš jí doprovodit domů, ale nikde se nezdržuj. " ještě dodal a odešel, já a Marinette jsme odcházeli. Venku byla tma, ale lampy nám svítily na cestu, bylo to docela romantické. Šli jsme k ní domů a po cestě si povídali ,, Jak s to dokázala? " jsem se jí zeptal, chvíli na mě koukala než odpověděla. ,, C- co jsem dokázala?" se zeptala trochu vyděšeně, až jsem na ní koukal ,, Můj otec se nikdy neusmál. To je poprvé kdy se usmál. " řekl jsem jí, chvíli byla z mé odpovědi v šoku, ale pak pokrčila rameny a usmála se na mě. Už jsme stáli před známou pekárnou, který vlastnili její rodiče. ,, A- aho- oj." mě pozdravila Marinette. Teď je moje poslední šance se jí zeptat, nemůžu to pokazit. Bál jsem se, nechtěl jsem aby odmítla tu jedinou šanci. ,, Počkej!" jsem zařval aby neodešla, ona se na mě vyděšeně koukla. Držel jsem jí za zápěstí, už jsem to nakousl nemůžu se z toho dostat ven. Kouknul jsem se na ní a ona byla vyděšená ,, Promiň, já jenom..." začal jsem, musím to riskovat. Pustil jsem jí a z kapsy vyndal její vstupenku, podal jsem jí to a ona na to koukala. Koukl jsem se na ní ,, Já .. já.... nechtěla bys se mnou jít na ten koncert?.." jsem že sebe konečně dostal. Ona se na mě koukla a otevřela pusu, ale nic neřekla. Moje srdce bušilo jako o život, koukla se na vstupenku a po tom za se na mě. Najednou mě obejmula a já měl z toho radost ,, Děkuji. " mi šeptla do ucha s radostí a vděčností. Usmála se na mě a já jí chytil kolem pasu a přisunul si jí k sobě. Koukal jsem se jí do očí a opřel si hlavu o její. Ona se neodtáhla a to se mi líbilo, že bych jí políbil. Chtěl jsem, ale začal mi pípat mobil. Sakra, blbý telefon, musel mi ten moment pokazit. Rozloučili jsme se a následně si zamávali, viděl jsem jak radostí skáče.

,, Tak těžký to nebylo, už máte spolu rande." Řekl Plagg, který vyšel z mé košile. Já se na něho koukl ,, Pro tebe ano, ale pro mě ne! A co když to jako rande nebere? Co když ke mně nic necítí. Jsem řekl smutně, musím doufat že mě přeci jen miluje. A šel jsem zpět domů a myslel na ten moment s Marinette.

Ahoj doufám že se vám to bude líbit. Jsem vždy velice vděčná za komentář a hvězdičku.                       💜💜💜