one direction +

Give Me Time ~ Věřím Ti +

Nenáviděla jsem ho. Byl pro mě jako noční můra. Bála jsem se jeho tmavě hnědých očí, které mě probodávaly každý den. Nikdy jsem nebyla nijak výrazná a ani se o to nesnažila. Měla jsem pár kamarádů, ale on si mě prostě musel všímat. Kluk, který byl oblíbený, a holky po něm šílely. Byla jsem zoufalá, stačilo by přejít na jinou školu a měla bych od něj pokoj, ale to jsem nemohla. Tenhle kluk mě už od prváku děsí. Od té doby, co jsme byli na třídní párty, kde jsme hráli flašku a on na mě byl hrubý. Když jsme se měli políbit, jen se ušklíbl, hrubě vzal mou tvář do dlaní a začal mě líbat, snažil se mi jazykem dostat do pusy, byl prostě nechutný. Měla jsem k němu doslova odpor. 

"Jdi doprdele!" zakřičela jsem, když mě přimáčkl ke skříňkám a chtěl mě políbit. 

"Co ti pořád je?" zamračil se a stále mi rukama tlačil do ramen proti skříňkám. 

"Nech mě bejt! Co jsem ti udělala, že mi nedáš pokoj?" zavrčela jsem a cukala sebou, i když jsem věděla, že mi to nepomůže. 

"Chováš se jako malá!" zamračil se, sjel rukou z mého ramena k mému předloktí, které pevně stiskl a vedl mě k východu ze školy. 

"Pusť mě! Kvůli tobě příjdu pozdě na hodinu!" vyštěkla jsem, ale on mě nevnímal. Snažila jsem se mu vzepřít. Otočil se směrem ke mně a podseknul mi nohy, vyzvedl mě do náručí a nesl mě ze školy. 

"Nech mě bejt!" křičela jsem a mrskala sebou, že mě málem upustil. Vůbec mě nevnímal. Byl tak bezcitný a hrubý, bála jsem se, že mi něco udělá. Začaly mi téct slzy po tváři a já se přestala vzpírat. Zabořila jsem mu hlavu do ramene a plakala. Jeho dům byl blízko školy. Donesl mě až tam. Odemkl dveře, jeho rodiče nebyli doma, byli v práci a tenhle kluk s poznámkami a důtkami problémy vůbec neměl. Bylo mu to prostě uplně jedno. Všechno flákal a jeho rodičům to asi bylo uplně jedno. Donesl mě nahoru do jeho pokoje a položil na postel. Věděla jsem, že mě chce sexuálně zneužít. Nejsem debil. Ale nechápala jsem, proč si vybral zrovna mě. Vždyť ve škole ho snad všechny holky milují a chtějí ho a on si prostě musí vybrat mě, která ho z duše nenávidí. Sedl si na postel vedle mě a pozoroval mě. Slzy se mi kutálely po tvářích. 

"Neplakej," pošeptal a setřel mi slzy. Ucukla jsem a posunula se dál od něj. 

"Proč? Proč to sakra děláš? B-Báví tě to hodně?" zavzlykala jsem. 

"Podívej, nechci, aby ses mě bála, nebo mě nenáviděla. Prosím.." pošeptal a zvedl ke mně pohled. Jeho oči měly medově hnědou barvu a byl najednou tak opatrný. Nechápala jsem ho a nevěřila jsem mu. 

"Nenávidím tě," pošeptala jsem. Sklopil pohled, a když mrkl, ukápla mu slza. 

"Miluju tě," jeho hlas se zlomil v půlce slova. Zaskočil mě, s pootevřenou pusou jsem k němu vzhlédla. 

"Děsíš mě, bojím se, co se stane. Proč mi ubližuješ? Proč mě nenecháš na pokoji?" popotáhla jsem a zadívala se na něj. Zvedl pohled a se skleněnýma očima se na mě podíval. Přisunul se co nejblíž ke mně tak, abych už neměla kam uhnout. 

Pomalu přitiskl své rty na moje a jemně mě políbil. "Chci být s tebou," pošeptal do mých rtů. 

"Mik, já.. Já ti nechtěl nikdy ublížit, ale tak moc mě přitahuješ. Neubránil jsem se. Jsi jediná holka, o kterou stojím. Byl jsem zoufalej, když si mě pořád odmítala, odvracela ode mě pohled. Já vím, nejsem kluk snů, ale...dej mi šanci. Nic na světě si nepřeju víc. Mám pocit, že ty jsi jediná holka, se kterou bych byl šťastnej, která by mě dokázala pochopit. Já nejsem takový tvrďák, jak si každej myslí. Miluju tě, věř mi." Zadíval se mi do očí.