one direction +

Jsi Krásná, Nešpiň Se +

"Bud' krásná, Violet" pošeptal mi do ucha. Byl tak blízko. Nikdo ke mně nikdy nebyl takový, jako on. Nikdo mě nikdy nebral tak, jako on. Byl zvláštní.

"Ty jsi krásná ,Violet. Nešpiň se," pošeptal znovu. Prsty podložil mou bradu a nadzvedl mi hlavu, abych se na něj podívala.

"Proč to děláš?" zakoktala jsem a podívala se mu přímo do očí. Neodpověděl.

Sklopila jsem pohled a dívala jsem se na své dlaně, hrála jsem si s prsty a snažila jsem se oklepat ze sebe nervozitu. Niall mě pevně objal a hlavu mi zatlačil k jeho hrudi.

"Nialle..." vydechla jsem a po tváři se mi spustila slza.

"Neplakej," odpověděl Niall a setřel mi slzu.

Nechápu, proč byl tak hodný. Navíc ke mně. Všichni muži si vždy vzali to co chtěli, zaplatili a já v klidu odešla, ale u Nialla to bylo vždy jinak.

Ze začátku to sice bylo stejné, jako s ostatními muži, ale po pár týdnech, co jsem s ním jen spala, se to změnilo. Chtěl mě poznat, chtěl o mně vědět víc, chtěl být se mnou a už ne jen kvůli sexu, kterým jsem si vydělávala, jelikož jsem byla rozmazlený fracek, který mohl mít všechno a já místo toho, abych byla svým rodičům vděčná, jsem od nich zdrhla. Sebrala jsem veškeré peníze, co jsem u sebe měla s dopisem, že už se nikdy nevrátím a že se o sebe umím postarat sama. A teď. Teď šlapu, jak je vidno, sama jsem se o sebe nikdy postarat neuměla.

"Zlatíčko?" vyrušil mě Niall z mých myšlenek svým sametovým hláskem s tím rozkošným irským přízvukem. Zvedla jsem k němu pohled.

"Ano, Ni?" pokusila jsem se o úsměv. No, moc mi to nevyšlo.

"Postarám se o tebe," řekl rázně.

Věděla jsem přesně, kam tím míří, ale já se prostě musím naučit o sebe postarat sama.

"Ale..." zaprotestovala jsem.

"Žádné ale..." zamračil se a přiložil mi ukazováček k ústům, abych už nic neříkala. Možná si myslel, že když se zamračí, jde z něj strach a respekt, ale omyl, byl ještě roztomilejší. Potichu jsem se zasmála.

"Co?" zeptal se Niall a zmateně zatřásl hlavou.

"Nic, jen... Jsi roztomilý," cvrnkla jsem ho do nosu. Zasmál se a pak mu došlo, že to vlastně pro něj není k smíchu.

"Počkej, to ze mě vážně není cítit žádný respekt?" zeptal se a svraštil obočí.

"Pravdu?" uchechtla jsem se.

"Radši ne," zakroutil hlavou jako nesouhlas a pak se usmál. Na chvíli jsme se oba odmlčeli a dívali se na sebe.

"Budeme šťastní," usmál se a vzal mé dlaně do svých.

"Nialle..." začala jsem zase protestovat.

"Teď mluvím já!" stál si za svým. "Ty už nebudeš šlapat, budeš bydlet tady se mnou a najdeme ti nějakou pořádnou práci," pověděl a políbil mě na čelo.

"Miluju tě," řekla jsem šťastně a pevně obmotala ruce okolo jeho krku.

Nic neodpověděl, vstal a zvedl mě. Nesl mě jako princeznu, nahoru do druhého patra a zamířil hned do své ložnice, kde mě položil na postel a vylezl nade mě. Jemně mě políbil, a pak pokračoval s pusinkováním po celém mém obličeji až ke krku, kde se zastavil a udělal mi tam velkou značku. Trošku to bolelo a já vypískla.

"Promiň, krásko, já jen... Chci, aby všichni věděli, že už jsi jen moje," usmál se a políbil mě na rty. Usmála jsem se s myšlenkou, že on je ten pravý a že s ním jsem konečně šťastná. Převalila jsem si Nialla pod sebe a olízla si rty. Při pohledu na jeho andělský obličej, blonďaté vlásky, do kterých se sem tam motaly hnědé pramínky, při pohledu do nebesky modrých očí a na ten úsměv, kterým mě obdarovával pokaždé, kdy jsem se na něj podívala, se mi dělali motýlci v bříšku. A pozor. To ještě nemluvím o tom, když se vysvlékne. Je dokonalý. A nejen vzhledově. On je celkově dokonalý. Někdy si říkám, že si ho nezasloužím, že mu jen přidělávám samé starosti, ale pokaždé, když mu řeknu něco v tomto smyslu, mě odbyje a odpoví -"Každý na světě si musí najít druhou půlku, tou mojí jsi ty. A jestli ty si nezasloužíš mě, tak ani já tebe a asi právě v tom je ta síla, proč jsme spolu"- On je takový miláček.