one direction +

Die In Your Arms +

  Šel jsem tmavou ulicí a nechával stékat dešťové kapky po mých tvářích. Už jsem mířil domů, když v tom jsem si všiml stínu ležícího na zemi. Nevěděl jsem, co dělat, sebral jsem veškerou odvahu a pomalu přicházel blíž, když jsem si všiml, že je to dívka. Vylekal jsem se, ležela tam skoro nahá, jediné, co měla na sobě, byla černá podprsenka a bílé kalhotky, které měla celé od krve. Klekl jsem si k bezvládně ležícímu tělu dívky a shrnul jí vlasy z obličeje. Byla tak krásná. Rychle jsem si svlékl bundu a něžně ji nadzvedl, abych mohl kolem ní bundu přehodit. Potom jsem ji opatrně zvedl do náručí a chvíli se jen díval na tu andělskou nevinnou tvářičku. Byla vážně zima a déšť nepřestával, nesl jsem ji směrem k mému domu, který byl nedaleko. Moje stopy se ztrácely ve vodě stékající po chodníku a já se snažil, aby dívka v mém náručí co nejméně promokla. Když jsem se dostal před práh od vstupních dveří, začal jsem jednou rukou štrachat v kapse a hledal klíče. Byl jsem vážně opatrný, bál jsem se, abych ji neupustil. Konečně. Našel jsem je. Rychle jsem odemkl, pootevřel dveře a nohou do nich lehce nakopl, aby se otevřely a já mohl klidně projít. Vešel jsem dovnitř a nohou nakopl do dveří, které se zabouchly. Nesl jsem ji do mé ložnice, kde jsem ji položil na postel, odhodil bundu a opatrně ji vysvlékl z prokrvených kalhotek a podprsenky. Byla zmrzlá na kost a její rty se barvily do fialové. Šel jsem potichu k mé skříni, odkud jsem vytáhl své boxerky a triko. Pro sebe jsem vytáhl suché kalhoty, nátělník a mikinu. Přešel jsem zpět k posteli a pomalu spící dívku oblékl do suchého. Když jsem jí oblíkal své triko, ucítil jsem její rychlý výdech. Natáhl jsem jí triko a položil ji zpátky dolů do peřin. Nemohl jsem z ní spustit oči, jak byla krásná. Opatrně jsem zpod ní vytáhl peřinu a něžně ji přikryl. Pohladil ji po vlasech a políbil ji na čelo. Nechal jsem ji, aby si odpočinula a trochu se bál, co bude, až se probudí. Přeci jen mě nezná a nejhorší věc je ta, že tu dívka s největší pravděpodobností někdo znásilnil. Vzal jsem své oblečení, které jsem si vyndal ze skříně a pomalu jsem odcházel z pokoje a zavřel za sebou dveře. Vydal jsem se do koupelny, kde jsem se také převlékl. Byl jsem celý promočený. Podíval jsem se do zrcadla a prohrábl si mokré vlasy. Potom jsem sešel dolů do kuchyně a vyndal ze skříňky dva hrnky. Podíval jsem se, co mám za čaje. Vybíral jsem mezi malinovým, zeleným a jahodovým čajem. Co asi má ráda? Pokrčil jsem rameny a vybral pro ni malinový a pro sebe zelený čaj. Čekal jsem, než se ohřeje voda v konvici a zatím se díval z okna. Pozoroval jsem, jak se po oknech prohánějí proudy dešťových kapek, a přemýšlel. Co když si bude myslet, že jsem to byl já? Co když se mě bude bát? Tolik myšlenek a pocitů se mi shromažďovalo v hlavě a do toho ještě začalo hřmít. Konvice už pár minut pískala a hrnula se z ní pára, já jsem ale stále byl ponořený do svých myšlenek. Zatřásl jsem hlavou, abych se probral. Vzal jsem konvici a opatrně nalil do hrnků s čaji vodu. Pozoroval jsem, jak se malinový čaj barví do pronikavé červeno-růžové barvy. Zavřel jsem oči a zase ji uviděl. Hlavou mi proběhla vzpomínka. Ty oči, ty vlasy. Rychle jsem otevřel oči a povzdechl si. Vzal jsem hrnky a šel zpět do ložnice. Potichu jsem vešel a zůstal stát jako přibitý. Jen jsem se na ni díval. Přešel jsem až k posteli, čaje položil na noční stolek a sedl si na okraj postele vedle ní. Vzal jsem svůj čaj a pomalu usrkával. Celou jsem si ji prohlížel, od kořínků jejích černých vlasů až po její mírně vystouplou klíční kost. Zdálo se mi jako bych ji znal věčnost. Najednou se trošku pohnula a já se mírně odsunul. Začala slabě otevírat oči. Měla asi chvíli rozostřené vidění, potom se lehce zapřela o lokty a nadzvedla se. Podíval se kolem sebe, měla vyděšený pohled a trošku se třásla. Odsunul jsem se ještě kousek dál a čekal jsem. Začala opět zrychleně dýchat a potom zahlédla mě. Odsunovala se k čelu postele a začala panicky plakat a třásla se ještě víc. "P-p-prosím...už ne," vykoktala ze sebe chraplavým hláskem plným strachu. Mačkala se na čelo postele, co nejdál ode mě. "Neboj se, prosím, neublížím ti, slibuju. Neplakej." Díval jsem se na ni s upřímným pohledem a snažil jsem se ji alespoň trochu uklidnit. Vypadalo to, že se možná trošku uklidní,a le mě pak ujela ruka a posunula se asi o centimetr blíž k ní. Začala hystericky křičet: "Prosím, neubližuj m-mi.....U-už ne… Prosím…V-vem si, c-co chceš…" Plakala a třásla se snad ještě víc. "Věř mi… Prosím" pošeptal jsem a zvedl pohled směrem k ní. Přisunul jsem se o kousek blíž "Neublížím ti, dobře…" Zhluboka jsem se nadechl a natáhl k ní ruku. Ona sebou trhla a praštila hlavou o zeď. Slyšel jsem jen bolestné zasténání. Přitáhl jsem si ji blíž a ochranitelsky ji nechal ležet ve svém klíně. Třásla se a z očí se jí hrnuly slzy. Zadíval jsem se jí upřeně do očí. Byl jsem jako zhypnotizovaný. "Někoho mi připomínáš," pošeptal jsem a najednou se mi před očima míhaly všechny vzpomínky. Já ji našel! Je to ona! Do očí se mi nahrnuly slzy a já ji pevně objal. Zalapala po dechu a zachvěla se. Nepatrně jsem se odtáhl a pohlédl do jejích oříškových očí. "Tak dlouho jsem tě hledal..." pošeptal jsem. Najednou jsem pocítil, že se její tep zklidňuje, zvedla oči a střetla se s mými. "K-kdo jsi?" zakoktala téměř neslyšně. Naklonil jsem se k jejímu uchu. "Hádej..." pošeptal jsem. Jen si mě prohlížela, byla zmatená. Vzdychl jsem. "Myslím, že bude lepší, když si teď ještě odpočineš." Položil jsem ji zpět do postele a podal jí hrnek s čajem. Opatrně si ho ode mě vzala a přiložila si ho ke rtům. K těm plným rtům, které jsem opět toužil políbit. V hlavě jsem měl zase plno myšlenek. Co když si na mě už nevzpomene? Co když vůbec neví? Povzdychl jsem si a sledoval, jak pomaličku srká čaj z hrnku. Potom zvedla oči zpět ke mně a hrnek odtáhla od svých rtů. Najednou na mě pozorně zaměřila svůj pohled a já uviděl v jejích očích ty jiskřičky, jako když mě viděla poprvé. Zhluboka se nadechla. "L-Loui?" zeptala se nevěřícně. Usmál jsem se s nadějí, že nezapomněla a přikývl. Ona se mi hned vrhla do náruče. "Louisi!" Z očí se jí hrnuly drobné slzičky štěstí a hlavu měla zabořenou v mé hrudi. "Jessie..." špitl jsem a přitiskl ji k sobě. "Loui, myslela jsem, že už tě v životě neuvidím!" šeptala do mé hrudi. No, abyste byli v obraze. Já a Jessie jsme se poznali před pár lety. Zahlédl jsem ji v klubu a v tu chvíli jsem uplně ztratil hlavu. Celou noc mě provokovala. Svými pohyby, svými pohledy, svým přízvukem, vším! Byla to nezapomenutelná noc, ale ráno, když jsem se probudil… Byla pryč! Bez vzkazu, čehokoliv… Hledal jsem ji, zamiloval jsem se do ní, už pro tu jednu noc, co jsme spolu strávili. A teď, po dvou letech, jsem ji konečně našel. Vyhrkly mi slzy. "Jess, proč si tehdy odešla?" zaptal jsem se a zvedl jsem jí hlavu. "Já… musela jsem..." zadívala se mi do očí. "Loui?" pošeptala. "Ano?" zašeptal jsem zpět. "P-Polib mě..." poručila, vzala mě za triko a přitáhla si mě k sobě. Na nic jsem nečekal a okamžitě ji políbil. Tak dloho jsem čekal, až se zase budu moci otřít o její rty, cítit tu jemnost, která je doprovázena vášní. S každičkým dotykem našich rtů jsem v sobě cítil zachvění. Ona je typ holky, která kluky ráda trápí. Potom jsem si vzpomněl, co se jí vlastně stalo a nechtěně se odtáhl. "Jess?" Podívala se na mě s raněným výrazem. "Co?" "Jessie, nemůžeme..." Sklopil jsem pohled. "Jsi zraněná a vůbec… kdo ti to udělal?" Zalapala po dechu. "Lou…" začala znovu plakat. "Mám strach… pomoz mi, prosím..." přilepila své rty opět na ty mé. "Ale… Jess…" zašeptal jsem do polibku. Ona se na chvilku oddálila. "Pomoz mi zapomenout…" Podíval jsem se na její utrápený výraz a potom jsem odpověděl: "…pod podmínkou, že už mi neutečeš." Ona se nepatrně usmála a já dodal: "už... už nikdy." Ona vzala mou tvář do dlaní a sladce mě políbila. "Slibuju..." pošeptala a začala v polibku přidávat na intenzitě. Spolupracoval jsem a ona mi pak provokativně olízla spodní ret. Usmál jsem se. "...provokuješ," pootevřel jsem pusu a ona mi vnikla hbitým jazíčkem dovnitř. Sváděli jsme bitvu jazyků, vyhrávala, ale já ji nenechal. Po chvíli to vzdala a já jsem nad ní převzal vládu. Sesunul jsem se s ní na postel. Ona sama si začala vytahovat moje triko a já jsem její ruku zastavil. "To je moje práce!" usmál jsem se a pomalu jí triko přetahoval přes hlavu. Rty jsem jí začal bloudit po jejím štíhlém bříšku. Skousávala si ret a po chvilce mi položila své jemné ruce na hlavu a chtěla, abych sjel dolů. Sedl jsem si obkročmo na ni a zasmál se. "Hele… nech toho, nebo přestanu!" Ona jen překřížila ruce a dala mi nazlobeným pohledem najevo, že už ji to vážně nebaví. Hravě jsem protočil očima a sundaval z ní moje boxerky. Hned, jak jsem jí je sundal, pokrčila a roztáhla nohy. První jsem ji lehce políbil a ona jen zafuněla. "No tak dobře no..." zasmál jsem se a opatrně jsem do ní vsunul dva prsty a začal ji dráždit. Vzdychala a já jsem začal pomalu přidávat na rychlosti. Její přerývavé vzdechy mě nutily ještě víc přidávat. Když už jsem cítil, že brzy bude, vyndal jsem prsty ven. Ona jen naštvaně otevřela pusu: "Tomlinson? Si děláte prdel ze mě, ne?" nadávala a já se jen smál, což jsem asi neměl dělat, protože jsem ji vyprovokoval ještě víc a ona mi vrazila facku. Hned jsem si popadl tvář a dělal jak strašně to bolí. "Jess… au! To bolí! Za tohle už nic nebude!" vysoukal jsem ze sebe. Ona se na mě ušklíbla, svalila mě dolů a vyhoupla se na mě. "Když nechceš spolupracovat, tak dobře," pokrčila rameny a vrhla se na můj krk. Vášnivě na mně zanechávala stopy lásky, takže jsem měl krk celý rudý. Okamžitě mi sundala nátělník a kalhoty šly dolů i s boxerkami. Povytáhl jsem obočí a jen ji sledoval. Hned mě začala uspokojovat rukou. Zavzdychal jsem. Potom přidala i pusu. Nemusel jsem si určovat ani tempo, zrychlovala sama a způsobovala ve mně exploze. Když už jsem myslel, že to nevydržím, přestala. Samozřejmě, co by se od Jessie mohlo taky čekat. Zamračil jsem se a ona na mě našpulila pusu. "Jak ty mě, tak já tobě," řekla rázně a já ji povalil pod sebe. "Ready?" usmál jsem se a ona jen protočila oči. "No šup!" řekla a pak se zasmála. Kvůli tomu, co se jí stalo, jsem se snažil být opravdu opatrný, nevěděl jsem, co by se jí mohlo stát a nechtěl jsem jí ublížit. Pomalu jsem do ní vnikal a ona se začala bolestí svíjet a z očí se jí hrnuly drobné slzičky. "Mám přestat?" zeptal jsem se vystrašeně. "Ne!" vypískla. Přirazila pánví proti mně a zakřičela bolestí. "Miláčku, tohle nedělej!" vydechl jsem a ona začala pomaličku přirážet proti mně. "U-už je to dobrý..." zavzdychala a rychle mě políbila. "Jsi si si jistá?" zeptal jsem se nejistě, ona jen přikývla. Začal jsem tedy přirážet a poznal jsem, že si to užívá. Začal jsem zrychlovat. Oba jsme začali lapat po dechu a ona už párkrát zasténala mé jméno. Byl jsem rád, že jí působím rozkoš a že vím, že je to všechno díky mně. Přirážel jsem pořád rychleji a vášnivěji. Cítil jsem její nehty, jak se zarývají do mých zad a naše steny splývaly do sebe. "U-už..." zasténala hlasitě a udělala se. Já jsem byl hned po ní. Zasténal jsem její jméno a svalil se hned vedle ní. Ona se udýchaně svalila na mou hruď a zanechávala na ní jemné polibky. Obě ruce jsem obmotal kolem ní. "I wanna die in your arms..." zašeptala mi do hrudě a oddychovala. Políbil jsem ji do vlasů. "Forever."