Cancer (JB|FF)√

Problém jménem Ivone

Věnováno: EMO1USEK Užij si čtení

Justin

"Andie zůstaň vzhůru." Řekl jsem, ale ona už spala. Do háje. Šlápl jsem na plyn a jel do nemocnice a nedbal na pravidla provozu. Zastavil jsem před nemocnicí a hned ji vzal na ruce. "Prosím pomozte mi někdo!" Zařval jsem a přiběhla ke mě sestřička s lehátkem. Položil jsem tam a ona ji hned někam vezla. Přišla za mnou jiná sestra. "Můžete mi odpovědět na pár otázek ohledně dívky?" Přikývl jsem a posadil se ke stolu.

"Jméno a příjmení?" Zeptala se.

"Andie Crovelt." Ona zbledla, ale jméno si zapsala.

"Datum a rok narození?"

"3. Července 1997." Sklopil jsem pohled. Na její narozeniny musí být v nemocnici.

"Kontakt na příbuzné?" Nadiktoval jsem ji telefoní čísla a jména její mamky, Jacka a mě. Musím vědět co s ní je.

"Vaše přítelkyně leží na pokoji 334." Poděkoval jsem jí a vydal se za ní do pokoje. Ležela na posteli a povídala si s doktorem. Překvapilo mě, že se usmívala. Když mě viděla tak se ji úsměv ještě rozšířil. "Co je ti?" Zeptal jsem se a bál se odpovědi. "Uvolněná žilka, proto jsem kašlala krev a kašlala jsem kvůli nedostatku vzduchu z toho polibku." Oddechl jsem si a hned ji objal. "Oh jsem tak rád, že ti nic není lásko." Líbal jsem ji do vlasů. "Já taky zlato. Bála jsem se, že když jsem konečně šťastná tak se všechno vrátí." Objetí mi opětovala a já se zasmál. "I kdyby se to vrátila staral bych se o tebe, miloval tě, byl u tebe. Nikdy bych tě neopustil." Zašeptal jsem ji do ucha a odtáhl se. Celá její tvář byla rudá. "Jsi roztomilá když se červenáš." Ona zrudla ještě víc a zakousla si ret. Jak já bych ten ret rád kousal. Natáhl jsem se k ní a zakousl její ret. Ona trošku vzdychla a já se usmál. "Kdy tě pustí?" Zeptal jsem se. "Doktor řekl, že zítra ráno. Chci odsud vypadnout." Pohladil jsem ji po tváři. "Vezmu tě ven ano?" Přikývla a vstala z postele. Oblékla se do svého oblečení a vydali jsme se na procházku po nemocnici. Propletl jsem si s ní prsty a nehodlal ji pustit.

"Justine pojď dovnitř. Je tady hrozné vedro." Stěžovala si a já se musel zasmát. Je tak roztomilá až to není možné. "Ty se mi směješ?" Obvinila mě. "Né lásko nesměju." Snažil jsem se zadržet smích, ale nevydržel jsem to a rozesmál se. "Nemám tě ráda." Zamračila se na mě. "Miluješ mě." Usmál jsem. "Si věříš." Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil ji. "Miluješ mě." Řekl jsem. "Jo miluju nejvíc na světě." Tentokrát políbila ona mě.

"Justine?" Zavolal hlas dívky, kterou jsem tak dlouho neviděl. Ivone. "C-co tady děláš?" Zeptal jsem se. Myslel jsem, že je na léčení. Pamatuju si jak trpěla fantazí. Myslela si že spolu chodíme. "Co pak tady děláš?" Usmála se na mě a pověsila se mi na krk. Andiina přítomnost jí asi nevadila. "Jsem tady se svojí přítelkyní." Řekl jsem a snažil se ji ze sebe sundat. Viděl jsem Andie jak jí vraždí pohledem. "Já vím, že ano lásko. Netušila jsem že jsi zase přijel." Povzdechl jsem si a moje ruka najednku ucítila chlad když mě Andie pustila. "My spolu nechodíme Ivone. Nikdy jsme nechodili a nikdy chkdit nebudeme. Je to jen tvoje fantazie." Řekl jsem klidně a sundal její ruce z mého těla. "Co to povídáš Justínku? Vždyť jsme šťastní a čekáme miminko." Řekla a já zakroutil hlavou.

Andie

"Co to povídáš Justínku? Vždyť jsme šťastní a čekáme miminko." Řekla ta dívka a já se zarazila. Je s ním těhotná? "Ivone kdy naposledy jsi měla své léky?" Léky?! Cože?! Co se to tu sakra děje?! "Neberu je už asi měsíc abych neublížila našemu miminku přece." Justin si propnul obličej. "Pojď Ivone jdeme za doktorem. Andie?" Vydala jsem se za ním. Chci vědět co se to tady děje. Došli jsme k velkým dveřím s nápisem.

Psychiatrická léčebna

Aha tak už je mi všechno jasné. Je magor? Všechno si vymyslela? Justin zazvonil a oni nás pustili dovnitř. "Ivone!" Zařval hlas doktora až jsem se lekla. "Děkujeme moc Justine. Utekla nám a my ji nedokázali najít. Doufám, že nic neprovedla." Jo jen mě vyděsila tím, že chodí s Justinem. "Ne jen tvrdila, že je moje přítelkyně a že čekáme dítě. Myslím, že tady moje přítelkyně se trochu vyděsila." Objal mě kolem pasu a přitáhl k sobě. "Onlouvám se slečno, jestli vás vyděsila. Ivone trpí paranoiou a vykládá to co není pravda." Přikývla jsem a s Justinem se vydali ven.

"Když řekla, že čekáte dítě tak jsem se strašně lekla, že jsi mě podvedl." Objala jsem ho a rozbrečela se. "Shh lásko. Nikdy bych tě nepodvedl vždyť jsem ti to říkal." Zašeptal mi do ucha a hladil mě po zádech. "Já vím, ale stejně jsem se lekla." Zamumlala jsem a setřela si slzy.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny