Cancer (JB|FF)√

Zpátky doma

Andie

Je hrozné jak rychle utekly ty prázdniny. Jedeme zase zpátky domů. Už jsme přistáli a právě nás Pattie veze ke mě domů. No musíme mojí mamce a Jackovi říct o tom co se stalo během prázdnin. Doufam, že se mamka nebude zlobit. Justin si asi všiml jak jsem nervózní a stiskl mi ruku. Dnes to vlastně řekneme i Pattie, takže to snad bude v pohodě. "Neboj se všechno bude v pohodě." Zašeptal mi do ucha když Pattie zastavila před naším domem. Vystoupila jsem a hned jak vystoupil on mě vzal okolo pasu a pohladil moje bříško, které bylo mírně vypouklé, ale ještě nebylo skoro vidět. Odemkla jsem dveře a ruka se mi klepala. "Mami jsem doma!" Zavolala jsem a mamka mě hned přiběhla obejmout. "Tolik jsi nám chyběla zlatíčko. Musíte mi říct co jste všechno dělali." Tahala nás k pohovce.

"Ehm no asi... asi by jsme vám měli něco říct." Koktala jsem a Justin mi držel ruku. "Nejsi nemocná že ne?" Mamka najednou zbledla. "Ne, no tak trochu." Bála jsem se jí to říct. "Hlavně se teď nenaštvěte ano?" Promluvil Justin. "Andie čeká moje miminko a já ji nehodlám opustit ani poslat na potrat." Řekl Justin. Moje mamka se usmála a objala mě. "A já se bála, že se nikdy nedočkám vnoučátka. Moc vám to přeju děti." Docela mě mamka překvapila. Jack se také usmíval. "No děti zaskočili jste mě, ale udělám cokoliv aby jste byli šťastní." Usmála se Pattie a já si trochu oddychla. Bála jsem se a teď už nemám proč. Všichni to vzali v pohodě. No moje mamka je vlastně nadšená. Teď se ale budu mjset psychicky připravit na lidi ze školy. Určitě budou mít kecy a já se z toho složím. Jo jasně bože. Zvládla jsem rakovinu a nezvládnu těhotenství? No spíš kecy o tom, že jsem těhotná? Jo určitě to nezvládnu. Vždyť o mojí rakovině nikdo nevěděl sakra. O tomhle ale bude za chvíli vědět celá škola. Maturovat s dítětem. Super, ale nedokázala bych to malé stvořeníčko uvnitř mě dát pryč.

"Justine mám hlad." Řekla jsem a zvedla k němu pohled. "Tvoje mamka dělá večeři. Každou chvílí by měla být." Usmál se na mě. Povzdechla jsem si a lehla zpátky na jeho hruď. Strašně ráda poslouchám jeho bijící srdce. Vždycky bije tak moc rychle asj tak jakl to moje. Jsem ráda, že ho mám. Bála jsem se, že by mě mohl opustit. No ze začátku jsem se bála, že jsem jen jeho sázka. Teď jsem si ale jistá, že mě opravdu miluje. Jo možná to není na celej život, ale žiju přítomností a to je teď nejdůležitější. "Děti večeře!" Zavolala mamka a já radostí vyskočila a rozběhla se ke schodům, ale neudržela jsem rovnováhu a s hlasitým křikem spadla a bouchla se do hlavy. Všechno se propadlo do tmy.

Justin

"Děti večeře!" Zavolala Andiina mamka a Andie se natěšeně rozběhla do kuchyně. Šel jsem hned za ní, ale ne dost rychle. Slyšel jsem křik a ránu. Rozběhl jsem se a Andie tam ležela v bezvědomí a její mamka už mluvila do telefonu a Jack se jí snažil probrat. Rychle jsem seběhl a chytl ji za ruku a začal jsi prosit aby se probrala. Bál jsem se o ní i o prcka. Co když se mojím dvoum princezničkám něco stalo? Slyšel jsem sirény sanitky a po chvíli už Andie odváželi. Hned jsem naskočil do auta a jel za nima do nemocnice.

"Jak je na tom moje přítelkyně?" Zeptal jsem se sestřičky na recepci, která mě poslala za doktorem. "Pane doktore co jí je?" Zeptal jsem se vyděšeně. "Vaše přítelkyně utrpěla otřes mozku." Alespoň jen to. "A dítě?" To jsem potřeboval ještě vědět. "No pokud jde o vaše dítě tak slečna Crovelt..."

Názor? Co se asi stalo s miminkem? Snad se líbí

Love you
-Denny