Cancer (JB|FF)√

Justin jako kuchař

Vzbudil jsem se protože jsem slyšel zvuky z koupelny. Andie vedle mě neležela takže to musela být ona. Zvedl jsem se a zaklepal na dveře. "Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se. "Jo jen nechoď sem prosím. Tohle vidět nemusíš." Řekla za dveřmi, ale já to ignoroval a vstoupil. Andie objímala záchodovou mísu a zvracela. "Říkala jsem ať sem nechodíš." Řekla a já si sednul k ní a hladil ji po zádech. "Já vím, ale tohle musíme prožívat spolu. V dobrém i ve zlém dobře?" Ona jen přikývla a zvedla se ze země. Přešla k umyvadlu a začala si čistit zuby. Stoupl jsem si k ní a zezadu ji objal. Hladil jsem ji po bříšku, které ještě nebylo vystouplé. Tolik se na naše děťátko těším. Nikdo to nemůže vědět, ale nemůžu se ho dočkat. Konečně budeme mít něco co nás spojí navždy. Budeme mít prcka, který nás spojí navždy. Po tomhle těhotenství už nás nemůže nic rozdělit. Nevím jak se budou chovat po prázdninách lidi ve škole, ale já ji budu chránit. Nedovolím aby někdo ublížil mojí lásce a mojí malé princezničce. Přeju si aby to byla holčička, moje malá princeznička. Celá po Andie. Po tom až se narodí tak budu mít tři nejdůležitější holky ve svém. Mamku, Andie a mojí princeznu.

"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhla mě Andie z mých myšlenek. "Nad tebou a naší malou princezničkou." Políbil jsem ji na krk. "Co když to bude kluk?" Zasmála se. "Nebude. Vím že to bude holčička." Usmál jsem se. "Dobře tak to bude holčička." Usmála se na mě v zrcadle a já si ji otočil k sobě a přisál se jí na rty. "Bojím se." Zašeptala a já se na ní nechápavě podíval. "Čeho?" Zeptal jsem se a položil ji svojí dlaň na tvář. "Lidí ve škole. Určitě mě budou pomlouvat." Sklopila pohled a já ji políbil na čelo a usmál se. "Nebudou tě pomlouvat. Můžeme říct, že jsme to plánovali." Objal jsem ji kolem ramen a přitiskl si ji k sobě. "Tomu nebudou věřit. Poslední rok na střední? Mít před maturitou dítě? Prostě tomu nebudou věřit." Zamumlala do mojí hrudě. Pohladil jsem ji po zádech. "Tak pokud budou mít kecy, tak si je podám ano?" Přikývla a já se usmál. Vím, že nebudou mít kecy, protože jsem její přítel já. Mě mají všichni rádi.

Pamatuju si jak se mě každá holka vždy snažila dostat do postele. Já tou dobou, ale myslel jen na Devon. Nikdy jsem nebyl děvkař a se žádnou z těch holek jsem nikdy nic mít neměl. Všechno se změnilo, když Andie dostala ten záchvat. Věděl jsem, že je jiná když jsem nastoupil na tuhle školu. Zajímalo mě co jí trápí, ale nikdy jsem neměl odvahu se jí zeptat. Bál jsem se mluvit s holkama. Ten její záchvat mi dal odvahu. Jel jsem za ní do nemocnice. Zajímalo mě co jí je. Chtěl jsem to vědět ani nevím proč. Možná proto, že normálně nedostaneš záchvat když dostaneš míčem do hlavy. Pamatuju si jak mi doktor řekl, že se jí nadór rozrostl do mozku. V tu dobu mi všechno došlo. S nikým se nebavila, neměla vlasy, byla vyhublá na kost. Prostě byla nemocná.

*flashback*

"Jsem v nebi?" Zeptala se když ke mě otočila hlavu. "Ne jsi v nemocnici And." Ona jen kývla hlavou. "Proč jsi to nikomu neřekla?" Nechápavě se na mě podívala.

"Co?" Zeptala se.

"To že máš rakovinu."

*flashback*

Pamatuju si její vyděšený výraz když to řekla. Bála se, že to vykecám ve škole. Chápal jsem jí. Nevěděla komu může věřit. Mě mohla, a může pořád. Nikdy bych ji nezradil. "Víš, že mi můžeš věřit že?" Vypustil jsem se svých úst. "Ano vím to Justine. Nikomu ve škole si neřekl o mé nemoci a díky tomu jsem věděla, že ti můžu věřit." Usmála se na mě a já ji políbil na čelo. "Mám strašně ráda, když mi dáváš pusy na čelo." Řekla a zčervenala. "Taky to mám strašně rád." Přiznal jsem a znovu ji přitiskl rty na její čelo. Ona se zasmála a odtáhla se ode mě. "Co by jsi dnes chtěla dělat?" Zeptal jsem se jí. "Můžeme dnes zůstat v posteli? Ale nejdřív bych se šla najíst." Přikývl jsem a vzal ji na ruce. Ona mi svoje obmotala kolem krku a zasmála se. "Víš že dokážu chodit sama že?" Zeptala se a já se zasmál. "Vím, ale když uvnitř sebe nosíš ještě jednoho človíčka tak se o tebe musím starat pořádně." Usmál jsem se. "Jako by ses nestaral i normálně." Zasmál jsem se. "Jo starám se hold pořád." Řekl jsem a postavil ji v kuchyni na zem.

"Co by sis dala?" Zeptal jsem se a ona chvíli přemýšlela. "Ehm grilovaného lososa, hranolky, smažená vajíčka, kuřecí řízek a jakl dezert čokoládový dort." Řekla a já na ní vykulil oči. "To sníš?" Zetpal jsem se. "Dělala jsem si srandu. Chci jen ten řízek a čokoládový dort." Přikývl jsem a vyndal z lednice vše potřebné. Začal jsem vše připravovat. "Můžu pomoct?" Zeptala se. "Ne ty musíš odpočívat. Nechci aby se tobě nebo malé něco stalo." Usadil jsem ji zpět a ona si opřela bradu do dlaní a pozorovala mě jak připravuju dort. "Nevěděla jsem, že umíš péct." Uchechtl jsem se. "To víš mamka mě to učila. Pořád říkávala. Musíš to umět aby jsi jednou mohl něco upéct svojí těhotné přítelkyni nebo manželce. A teď se mi to konečně hodí." Ona jen přikyvovala a zaujatě mě pozorovala. Vypadáš roztomile když se tak šťouráš v tom těstu." Usmál jsem se a cvrnkl ji do nosu. "A teď máš celý nos od čokolády." Ona se zasmála a hrábla do mísy a dala si kousek čokoládového těsta do pusy. "Je to výborné Justine. Už se těším až bude hotovej." Usmál jsem se a nalil těsto do formy na dort a dal do trouby.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny