Cancer (JB|FF)√

Andie umírá?

Seděla jsem ve třídě a odpočítavala vteřiny do konce poslední hodiny. Sedm. Šest. Pět. Čtyři. Tři. Dva. Jedna. Konečně zvoní. Sbalila jsem si věci a vyběhla na chodbu abych byla co nejdřív doma. Šla jsem k Justinově autu a to co jsem viděla mě zabolelo u srdce. Justin se tam objímal s nějakou holkou. Vím že s Justinem nic nemám, ale bolí mě pohled na to když je s někým jiným. Nedělám si na ně nároky, jen bych chtěla aby mě miloval stejně jako já jeho. Každým dnem se do něj zamilovávám víc a víc a to mě drtí. Rozhodla jsem se je nerušit a doběhla k Ryanovi, kterej zrovna nastupoval do auta. "Svezeš mě že jo?" Zeptala jsem se a on přikývl.

"Co to že nejedeš s Justinem?" Zeptal se v půli cesty. "Měl společnost tak jsem ho nechtěla rušit." Přiznala jsem. "Chtěla jsi být na jejím místě že?" Jen jsem si pozvdechla a zamumlala souhlas. "Ale víš jsem tam, alespoň v mých snech. Tak jsme spolu a nikdo mi ho tam nevezme." Usmála jsem se a on mi stiskl ruku na znak toho že je se mnou. "Neboj on si to časem uvědomí." Řekl a usmál se na mě. Stáli jsme už před mým barákem a já se s ním rozloučila a zašla do domu.

Mamka zase pracuje a tak není doma. Povzdechla jsem si a z lednice si vyndala vajíčka. Dneska mám zrovna hlad, tak toho využiju a udělám si něco k jídlu. Vajíčka jsem si dala na talířek a pustila se do jídla. Hned po prvním soustu jsem ale běžela na záchod a vyzvracela to. Všude byla krev a já se na sebe podívala do zrcadla a věděla, že mi z nosu teče krev. Super ještě tohle. Utrhla jsem kus toaleťáku a dala si ho do nosu. Po chvíli byl celej nasáklej krví a já všechno opakovala asi deset minut. Krvácení nešlo zastavit a já začínala šílet. Zkoušela jsem všechno. Předklonit hlavu, dát si studenej obklad za krk, nic mi nepomohlo. Vzala jsem telefon a zavolala mamce.

"Děje se něco zlatíčko?" Zeptala se hned mamka.

"Mami já nemůžu..." můj hlas se vtratil a mobil mi vypadl z ruky a já dopadla hned vedle něj.

"Andie zlatl co se děje? Jsi v pořádku?...Andie ozvy se!...notak bojím se o tebe...." slyšela jsem mamky hlas z mobilu, ale nebyla jsem schopná se zvednout nebo odpovědět. Jako bych ztratila všechnu sílu a ochably mi svaly. Poslední co jsem slyšela byl mamky hlas a věta "Za chvíli jsem u tebe zlato." Než se všechno ponořilo do tmy.

Justin

Začal mi zvonit mobil zrovna když jsem byl s Alison. Moje sestřenka se konečně vrátila. "Promiň Al, ale tohle musím vzít." Ona přikývla a já přijal hovor od pani Croveltové.

"Děje se něco?" Zeptal jsem se do telefonu.

"Andie mi volala, ale pak jsem slyšela jen její přerývaví dech. Teď jí vezou do nemocnice." Hned jsem to položil a vydal se k autu.

"Alison brzo se vrátím. Moje kamarádka je v nemocnici a já za ní musím." Ona Přikývla a už se zvedala taky. "Jedu s tebou." Nic jsem nenamítal a nasednul do auta.

"Co je s Andie?" Zeptal jsem se když jsem viděl její plačící mamku. "Je v kómatu. Ztratila spoustu krve a neví za jak dlouho se probudí. Jestli se ještě probudí." Posadil jsem se na stoličku abych to ustál. Andie je v kómatu a možná se neprobudí. Tohle je hodně špatná informace. Zhluboka jsem se nadechoval a vstoupil do jejího pokoje.

"Mrzí mě to Andie. Měl jsem být s tebou a nemusela jsi skončit takhle. Musíš se probudit. Přežila si rakovinu tak přece neumřeš takhle. Budu za tebou chodit každý den And. Ať se ti to líbí nebo ne." Stiskl jsem ji ruku a odešel z pokoje.

Alison

Sledovala jsem svého bratránka, jak je zničenej z toho že je ta dívka v nemocnici. Naposledy jsem ho viděla takhle vyděseneho když nevěděl co se děje s Devon. On jí má rád, ale nechce si to přiznat. Možná se bojí citů, ale jsem si jista, že už něj brzo vzplanou.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny