Cancer (JB|FF)√

Hope

Justin

Seděli jsme ve třídě a čekali než začne poslední hodina, když se Andie chytla za břicho a zařvala bolestí. Hned jsem ji chytl za ruku a ptal se co se děje. Když mi řekla, že asi rodí rychle jsem se zvedl a hnal se s ní k autu abych byl co nejdříve v nemocnici. Za chvíli bude na světě moje malá princeznička. Rychle jsem nastartoval a jel do nemocnice. "Andie vydrž za chvíli tam budeme." Celou cestu jsem na ní mluvit a držel ji ruku. "Bože to je bolest!" A podobně řvala po celou tu cestu. Zastavil jsem u nemocnice a mamka už tu stála s křelem a vezla ji dovnitř. Běžel jsem za nimi, ale na porodní sál už mě nepustili.

Vytáhl jsem mobil a zavolal její mamce a ona po chvíli přijela i s Jackem a Seanem. "Nemůžu uvěřit že moje dcera už rodí." Usmívala se a objímala se s Jackem.

Z pohledu nikoho

Zatímco otec čekal v čekárně až bude jeho dcerka nebo syn narozený. Matka tlačila svoje dítě ven. Byla to bolest, kterou ještě nikdy nezažila. Přemýšlela nad jménama, ale chtěla to nechat na otci.

"Gratuluji máte holčičku." Řekla doktorka. Andie se poprvé a naposledy usmála na svojí malou dcerku.

Justin

Po asi čtyřech hodinách vyšla ven doktorka a za ní sestra s děťátkem, které bylo zabalené v růžové. Sestra mi podala děťátko. "Gratuluji pane Bieber narodila se vám krásná a zdravá holčička. 3.40 kila a 51 centimetrů." Usmál jsem se na svojí malou dcerku a cvrnkl ji do nosu. "A Andie?" Zeptal jsem se a doktor najednou zvážněl.

"Je mi to líto pane Bieber, ale vaše přítelkyně porod nepřežila. Prodělala zástavu srdce a nepodařilo se nám ji vrátit zpět. Upřímnou soustrast." Po těchto slovech jsem se musel posadit. Držel jsem svojí malou dcerku a z očí mi začali padat slzy. Andie nikdy neuvidí vyrůstat svojí dcerku. "Ahoj Hope jsem tvůj tatínek. A slibuju, že se o tebe postarám jak nejléle budu moct i když tu maminka není." Políbil jsem ji na čelíčko a stáe brečel. Andie umřela a já se s ní ani nestihl rozloučit. Věděla vůbec jestli to je holčička nebo chlapeček? Mohla si naší dcerku pochovat? Viděla ji alespoň? Prosím Andie vrať se. Vstal jsem i se svojí malou dcerkou v náručí a vydal se za mojí a její mamkou. "Je to dcerka. Hope." Řekl jsem a Andiina mamka si ji hned pochovala. "A co Andie?" Zavrtěl jsem hlavou a znovu se rozbrečel. Mamka mě objala. "Nezvládla to. Nikdy neuvidí svojí dcerku vyrůstat, ale já se o ní postarám. Nedovolím aby stratila i mě. Musí jí zůstat alespoň jeden rodič." Andiina mamka mi podala Hope a posadila se. Jack ji objímal a ona mu brečela na ramenu.

"Pojď princezno půjdeme domů." Zvedl jsem se a vydal se k autu. Dal jsem Hope do autosedačky, kterou jsme koupili už před měsícem. "Neboj princezno mi to spolu zvládneme." Moje malá princezna spala a já se vydal domů. Celou cestu mi tekly slzy a já po cestě zavolal Melisse a Ryanovi. Měli by to vědět. Když jsem zastavil před naším domem, tak tam oba stáli. Vystoupil jsem a Mel mě hned objala. "Je mi to moc líto Justine." Řekla a pomohla ven Hope. Vzala ji do ruky a koukala na ní. "Má po ní oči." Přikývl jsem a vzal si ji od ní. "Pomůžeme ti s ní Justine. Andie by si to tak přála." Vešel jsem do domu a sedl si na pohovku a objímal svojí malou dcerku.

"Postarám se o tebe slibuju. Nestratíš mě jako maminku. Až budeš starší tak ti všechno vysvětlím. Řeknu ti proč nás opustila i to jak byla silná. Miluju tě princezno." Políbil jsem ji.

Názor? Snad se líbí, ale spíše čekám že mě teď většina z vás bude chtít zabít.

Love you
-Denny