Cancer (JB|FF)√

Myšlenky

"Jsem takovej debil."

"Jo to s tebou souhlasím"

Otočil jsem se a stála tam Alison. Kde se ona tady vzala? Já myslel že se vrací zpátky domů. "Co jsi jí udělal?" Zeptala se mě hned. "Nic." Řekl jsem rychle. "Dobře nevím co se mezi vámi stalo, ale měl jsi se jí omluvit. Vždyť ona tě obešla jen kvůli tomu že se tě bála. Nemluvíš s ní a ona to tak nechce. Vyděsila se když tě tady viděla. Nejspíš Ryanovi říkala něco co bys neměl slyšet. Stejně nechápu proč jsi je sledoval." Zakroutila hlavou a já tu svojí svěsil. "Myslíš, že mi to odpustí?" Ona jen kývla na souhlas "Ona kvůli tobě nešla do té pitomé školy." a zmizela. Jak ona to dělá? Vidíš ji a najednou je pryč. Vydal jsem se směrem ke škole a přemýšlel nad ní. Měl bych si s ní promluvit. Chybí mi jako kamarádka. Měl bych s tím něco udělat.

Zastavil jsem před jejím domem a zazvonil. Otevřel mi nějaký muž. "Ehm dobrý den já... Je tu Andie?" Zeptal jsem se. "Jistě pojď dál zavolám ti ji." Vešel jsem dovnitř a viděl na pohovce v obýváku sedět malého chlapečka. Měl blonďaté vlásky a mohlo mu být tak pět. Koukal se na pohádky a v ruce držel zmrzlinu. "Aaa Jacku já se tě lekla!" Zařvala Andie, ale na to se oba začali smát. "Promiň And, dole máš návštěvu." Slyšel jsem a pak už byla přede mnou. Úsměv ji odpadl z tváře. "To jsi ty." Řekla a vypadala zklamaně. "Můžem jít ma terasu?" Přikývla a vydali jsme se ven.

"Proč jsi tady?" Zeptala se po chvíli ticha a otočila ke kě hlavu. "Chci se omluvit za to jak jsem se choval v nemocnici. Neměl jsem na tebe tak vyjet. Omlouvám se." Řekl jsem a ona přikývla. "Tak fajn." Otočila hlavu zpět a koukala na auta projíždějící kolem. "Nemohlo by to mezi námi být jako dřív?" Zeptal jsem se konečně. Ona si povzdychla. "Nemohlo dokud nezjistím co všechno si slyšel v té jeskyni." Zavřel jsem oči. "To, že tě beru jen jako kamarádku." Přiznal jsem a ona kývla. Nepodívala se na mě, ale já ji pozoroval. Tváře měla propadlé a pleť bledou. Na hlavě měla už pár vlasů. Byla vyhublá, ale přesto krásná. Otočila ke mě hlavu a naše oči se setkali. Neměla v nich žádnou emoci. Teď bych chtěl vědět co si myslí. Docela mě to děsí. Koutky úst se jí všal zvedly a usmála se na mě. Usmál jsem se taky. "Víš chyběl si mi." Přiznala a zase ode mě odvrátila pohled. Usmál jsem se.

Andie

"Víš chyběl si mi." Řekla jsem a odvrátila od něj pohled. Moje tváře totiž nabraly rudý odstín. Ani neví jak se cítím když jsem u něj takhle blízko. Nevím jestli slyšel to, že ho miluju, ale neřekl to. Možná to neví. Ví to jen Ryan a já jsem za to ráda. Nechci abybto věděl někdo další. Pokud by se to dozvěděla Melissa tak mě zničí. Jo teď se s spolu sice bavíme, ale o Justina má zájem pořád. Nikdy jsem pro ni neznamenala hrozbu, ale ona si to vždy myslela. Myslela sj to i po tom co jsem onemocněla. Nenáviděla mě a shazovala před každým. U Justina se jí to nepovedlo. On si vždycky tvoří mázor na lidi sám. Proto se, se mnou baví. Nedal na pomluvy. A že jich o mě Melissa roznesla hodně.

Justin mi dal ruku okolo ramen a já si položila hlavu na jeho hruď. Slyšela jsem jeho srdce, které pravidelně bilo, narozdíl od mého, které bilo stokrát rychlejší. Vím že nás teď njespíš Jack s mamkoh pozorujou, ale nechci to řešit. Pak budu čelit spoustě otázek, ale to mě nezajímá. Teď se cítím v bezpečí a to bezpečí mi zajišťuje on. S Justinem se cítím v bezpečí už hodně dlouho. Poslouchala jsem jeho srdce a musela se usmívat. Chyběl mi. Ten týden bez něj byl tak dlouhej. Nedokázala jsem myslet na nic jiného jen na něj. Jaké by to asi bylo chodit s ním. Chtěla bych vědět jak chutnají jeho rty. Jsou tak měkké a sladké jak vypadají? Nebo jsou ještě měkkčí a sladší? Ani jsem si to neuvědomovala, ale koukala jsem na jeho rty. Měl zavřené oči a hlavu mě opřenou o zábradlí. Blond vlasy mu spadali do obličeje. Rty byli v mírném úsměvu. Vždycky vypadá dokonale. Jak jen to dělá. Zakousla jsem se do rtu a odvrátila od něj pohled. Věděla jsem, že kdybych se na něj ještě chvíli koukala neodolala bych mu a políbila ho. A to je to nejhorší co bych mohla udělat.

Vím, že pro nás dva neexistuje budoucnost. Sice jsem teď v pořádku, ale nikdy nebudu vyléčená. Kdykoliv se mi může rakovina vrátit. Možná nepřežiju tenhle rok. Možná budu žít dalších deset let, ale jednou stejně umřu. A s Justinem nikdy být nemůžu. On si jednou najde přítelkyni, kterou budu milovat a se kterou bude moct založit rodinu. Se mnou by nemohl. Se mnou by nikdy nemohl být šťastným. Pokud by se jednou rakovina vrátila, tak by možná stál při mě jako doteď, nebo mě opustil. Nezvládal by to. Nedokázal by se na mě znovu podívat. On mě neviděl když jak jsem vypadala po chemoterepiích. Vypadala jsem příšerně. Byla jsem neustále unavená a vyhublá. Všichni si mysleli že mám anorexii. Bylonto horší než anorexie. Rakovina je horší než anorexie.

"Budeš mě pozorovat ještě dlouho?" Uchechtl se Justin a já odvrátila pohled. Během mého přemýšlení jsem zase svůj zrak obrátila k němu. "Ehm promiň. Jen jsem se zamyslela." On se usmíval. "Všiml jsem si." Usmála jsem se taky.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny