V hlavě mi neustále probíhaly ty vzpomínky, jak mě bil a znásilnil, mohla jsem kričet jak jsem chtěla ale zalepil mi pusu páskou. Už jsem na to nechtěla myslet ale můj mozek mě neposlouchal. Najednou mi tekly slzy po tváři zkoušela jsem je zadržet ale nešlo to tělo mě neposlouchalo a to mě děsilo čím dál víc byla jsem tu sama a nikdo, kdo by mi řekl nejsi na to vše sama neboj já ti pomůžu nebo mě alespoň obejmul. V tom se otevřely dveře ale já nevnímala bylo mi to jedno stejně nikomu nechybím. Měla jsem 100 chuťí vytrhnout ze sebe hadičky a umřít. Jenže v ten moment mě někdo obejmul a pohladil po vlasech. Já se prudce otočila a uviděla tu milou sestričku. ,, Proč pláčeš?''ptala se starostlivě. ,, To vás nemusí zajímat, a nechte mě být, nikomu na mě stejně nezáleží'' odpověděla jsem beze zájmu a otočila se. ,, To víš, že záleží'' odpoveděla mi mile. ,, Jo? A proč sem teda nikdo nepřijde a neřekne, že to bude fajn a obejme mě a budu vědět že někomu na mě záleží, jenže já tady ležim a nikdo sem nepřijde a nic takovýho neřekne a proto můj život stojí fakt za nic'' řekla jsem jí a nehodlala se s ní dál bavit a znovu se rozbrečela.
----------
Pohled sestričky a doktorky
,,Hele Kate (je to ta doktorka), myslím, že bychom sme se měli kouknout a zjistit něco o její rodině je totiž úplně na dně'' řekla jsem hodně vážně. ,,Dobře Elie (to je ta sestrička) pokusím se jí nějak pomoct ale nic neslibuju a teď prosím odejdi, za chvíli mi přijdou další pacienti'' odpověděla.
Takže ahoj lidi, jak jste si určitě všimli tak píšu příběh a tak budu ráda za vaše názory, které mi pište do Komentů a pokud se vám líbí určitě dejte VOTE a koukni te se taky na kamárdčin příběh ÚNOS A HIGH SCHOOL- OD HAPPY-CORN DÍKY
