Nastoupila jsem do auta a pohodlně si sedla. Po dlouhé cestě máma zastavila a zaparkovala před domem. Máma odemčela domovní dveře. Já se vyzula a dala jsem bundu na věšák. "Tati?už jsme doma. Kde jsi?" zavolám. Nikdo se neozve jen slyším můj hlas jak se rozlíhá po celém domě. "Mami? Kde je táta." zeptám se. Máma se na mě koukne a řekne " Víš zlato pojď si na to sednout na pohovku".
"Ne mami chci to slyšet hned a tady"řeknu drze. "Tvůj otec se zapletl s mafii měl nějaký dluhy u nich a jak slyšel to co se ti stalo musel od nás odejít,protože věděl že by tobě,mě nebo Emě mohli něco udělat,snaží se nás chránit."řekla a rozbrečela se. Už sem to chápala všechno mi do sebe zapadalo i ty tátovi schůzky a telefonáty. Začala jsem brečet nevím proč. Bylo mi teď už všechno jedno,chyběl mi táta. Najednou přišla sestra do chodby a viděla nás tam obě brečet asi ji bylo trapně a tak se rozbrečela taky. A zeptala se mámy "Tys jí to řekla? Nemělas jí to říkat" Já se na ni nechápavě podívala a ona mě objala. Potřebovala jsem být sama tak jsem odešla do mého pokoje a tam se dostatečně vybrečela kvůli velké ztrátě,ztrátě mého táty,od teď nemám tátu. Bylo mi z toho strašně.
Takže lidičky tohle je další
Kapitolka tohoto příběhu doufám že se vám tahle kapitola bude líbit. A určitě dejte VOTE, komentujte.
❤jancah❤
