Probudily mě paprsky slunce,které jasně svítilo.Ohlèdnu se kolem sebe a vidím moji krásnou starší sestru Emu. "Emo!!!" vykřiknu šťastně. Ema se na mě koukne a řekne "Luss strašně mě to mrzí, neměla sem tě posílat na nákup, měla sem tam jít sama."řekne smutně " Emo to si nemohla vědět,to nemohl vědět nikdo z nás... a kde je mamka a táta?" řeknu. " Mamka si šla koupit kafe.Chceš abych šla pro ní?" řekla Ema. "Ne Emo, nechoď pro ni, ona přijde, ale kde je táta?" "Lussi ono to je složitější,až se uzdravíš tak ti to všechno vysvětlí." řekla. Vtom přišla do pokoje máma. "Lussi ty můj broučku ani nevíš jak sem se o tebe bála" řekla a slza ji ztekla po tváři. "Mami já vím že ses o mě bála ale paní doktorka říkala,že by mě mohli už pustit do domácí péče"řekla jsem. "Paní doktorka mi to už říkala a domluvila jsem se s ní že dneska večer ti udělá vyšetření a ráno tě budeme moct odvést domů." řekla máma. Trochu mě zaskočila ale všechno mi už bylo jedno jen jsem myslela na to jak mě konečně odvezou domů. Potom jsem přemýšlela jestli sem měla něco ceného,když mě přepadli a ANO měla, měla jsem u sebe můj mobil můj iPhone 6s,takže nemám mobil hmmm super.Ale najednou mě napadlo, že bych se na ten mobil mohla zeptat mamky... "Mami? A moje věci co jsem měla na sobě a v kapse jsou kde?" zeptám se "Luss ty jsi na sobě neměla nic"řekne "Aha" odpovím. Najednou přijde sestřička a řekne " Takže stačí když mi tady paní na tomto řádku podepíšete a Lussi si už můžete odvést domů." Máma se na ni dívá a jde vidět že je hodně zaskočená " dobře" řekne. Vzala propisku a podepsala se. "Tak Luss počkej až tě odpojím z přístrojů a za půl hodiny už budeš doma." řekla sestřička. Vypojila všechny jehli a hadičky a já se najednou cítila svobodnější a bez bolesti. Sednu si a stoupnu,najednou se mi zatočí hlava a sednu si zpátky na postel. "Luss v pořádku?" ptá se ustaraně sestřička. "Musíš si stoupat pomaličku." dodala. Tak jsem ji poslechla a pomaličku jsem si stoupala. Konečně jsem stála na nohou. Mamka mi dala do ruky oblečení a já se šla na záchod převlíct,oblékla jsem se a šly jsme směrem k východu z nemocnice. Otevřela jsem dveře a foukl mi vítr do tváře cítila jsem konečně svobodu.
