Poslední sbohem

Poslední sbohem #1

Sluneční paprsky dopadaly na bílou tvář dívky ležící na posteli.Hluboké kruhy pod očima ji přidávaly roky na víc.

Vůbec nevypadala jako bezstarostná sedmnáctiletá dívka.A ona jí ani nebyla.Na svůj mladý věk si musela vytrpět mnoho.

Její pleť byla nezdravě bílá a pohublá.Její hrudník se pomalu a krátce nadzvedával.

Pod velkou bílou peřinou působilo její tělo velmi křehce a zranitelně.

Ztěžka otevřela oči.Znova viděla tři velká okna,která do pokoje propouštěla denní světlo.

Pomalu otočila hlavu a uviděla sestřičku,jak si poznamenává něco do papíru.
Sestřička vycítila její pohled a usmála se.„Ahoj Deniso,jak se cítíš?"zeptala se.

Bylo ji té dívky líto,ale nedávala to znát.Věděla,že nemocní lidé nechtějí soucit a ani slova útěchy.Chtějí,aby je ostatní brali jako zdravé.

Denise se snažila něco odpovědět,ale z jejich rtů vyšel podivný zvuk.Sestřička ji s úsměvem dala napít a položila sklenku na své místo.

„Děkuju,cítím se dost unavená"zašeptala.V poslední době se cítila čím dál víc vyčerpaná.Nevydržela vzhůru déle než několik málo hodin a sebemenší pohyb ji sebral dlouho nabíranou energii.

Jejich rozhovor narušilo skoro neslyšné zaťukání na dveře.Dovnitř vešel doktor a s úsměvem šel k Denise.

„Jak se cítíš?"zeptal se a převzal od sestřičky papíry.„Unaveně"odpověděla jako každý den.Doktor jen pokýval hlavou a pozorně si četl výsledky.

Poznala,že je něco špatně.Za tu dobu,co má rakovinu,se naučila číst v lidech.Nikdy ji totiž neřeknou pravdu.

„Děje se něco?"zeptala se.Doktor se na ni podíval a usmál se.„Vše je v pořádku,jsou tady tví rodiče a přítel.Cítíš se na návštěvu?"

Přikývla.Každý den měl naprosto stejný scénář.Uvědomovala si to,co všichni.Pomalu umírala.Všichni se tváří,že je vše v pořádku.

Ale ona to ví.Cítí to.Několikrát,už málem zemřela,ale vždy se doktorům podařilo ji zachránit.Její rodiče pak trávili za sklem i několik týdnů.Pozorovali ji a neustále očima hlídali její tep.

Už teď byli v nemocnici více než doma.Mrzelo jí to.Nechtěla svojim rodičům přidělávat starosti.Milovala je a ničilo ji vidět jejich zarudlé oči a kruhy pod očima.

Nechtěla,aby trpěli.Zaslouží si lepší život.A stejně i Patrik.Vzdal se všeho čeho miloval a všechen čas,co má tráví s ní.Nechápe proč s ní je.

Mohl by mít každou holku,kterou by chtěl.A on místo toho chodí za ní.Dříve by se nazvala docela hezkou.Dneska se tak nevidí.

Otevřeli se dveře a dovnitř vešli Smithovi.Opatrně přistoupili k posteli své dceři a pozorovali ji.

Ztrácela se jim před očima.Doufali,že se stane zázrak a jejich dcera se uzdraví.Ale zatím se jim čím dál víc vzdalovala.

„Zlatíčko"zašeptala potichu paní Smithová a pohladila ji po ruce.Denisa na ni obrátila hlavu.V jejich očích už nebyl život.Připomínaly vyhaslý svícen.

„Jak se ti daří?"zeptal se pan Smith.„Fajn"odpověděla Denisa tiše.Víčka se jí sama od sebe zavírala a musela vynaložit hodně síly,aby neusla.

Její matka a otec ji vyprávěli novinky ohledně její rodiny,ale ona je neposlouchala.Soustředila se na jejich vyčerpané obličeje ve kterých našla pár nových vrásek.

Viděla v nich víc než jen to.Starost,smutek,lásku,strach.Nenáviděla se za to.Způsobila jejím rodičům tolik bolesti,že si myslí,že by bylo lepší,kdyby zemřela.

„Za dveřmi je Patrik,máme ho sem pustit?Jestli jsi unavená,tak řekni.Necháme tě si odpočinout"pohladila ji po tváři paní Smithová.

„Chci ho vidět"řekla Denisa. Smithovi vstali a šli ke dveřím.Denisa si otevřenými dveřmi všimla,jak říkají něco Patrikovi.

Patrik jen pokýval hlavou a potom vešel za Denisou.Nasadil úsměv a snažil se potlačit slzy,které se mu hrnuly do očí.

„Ahoj lásko"řekne jako vždy a krátce ji políbí.Každý den mu připadá křehčí a každou návštěvou si uvědomuje,že ji nebezpečně rychle ztrácí.Doktoři odhadují její život na pár týdnů.

A on,už teď ví,že bez ní nebude žít.Denisa si prohlíží Patrika a každou návštěvu si klade tu samou otázku.Proč je kluk jako on s ní?S nemocnou,ošklivou, holkou,která za pár týdnů zemře.

Neuvědomuje si,že Patrik ji stále vidí stejnou.Stále je v jeho očích nádherná.

Oba na sebe koukají a mlčí.V obou se mísí vztek a láska.Patrik nesnaší bezmoc,jakou má a ona nesnáší,jak je jeho přítěží.

Hned po zjištění její nemoci mu navrhla,že rozejdou.Nedokázal ji opustit.A ona ho nedokázala donutit odejít.

Patrik položil svou dlaň na její a usmál se.Slabě mu úsměv opětovala.Stále mlčeli.Nepotřebovali slova k tomu,aby něco řekli.

Vše,co si chtěli říct si říkali gesty a očima.A oba v nich měli to samé,lásku.

Denisina víčka pomalu ztěžkla.Dřív než tomu stihla zabránit,usla.Patrik ještě chvíli držel její ruku a pozoroval ji.Naklonil se k ní a zlehka přitiskl svoje rty na její.

„Miluju tě"zašeptal a odtáhl se.Setřel si slzy a vyšel z pokoje.Na nemocniční chodbě našel jako vždy sedět pana Smitha,který držel v objetí svojí manželku a snažil se ji utěšit.

Přisedl si k nim.Ruce si opřel o nohy a hlavu položil do dlaní.

Několik desítek minut,tahle seděli než je přerušil náhlý hluk na chodbě.Několik doktorů a sester se rozběhlo jejim směrem a vtrhlo do Denisiného pokoje.

Všichni tři okamžitě vstali a chtěli jít dovnitř,ale jedna ze sester je zarazila a zavřela dveře před nosem.Paní Smithová začala brečet.Pan Smith jí objal a i jemu začaly slzy stékat po tvářích.

Patrik chodil z místa na místo a ignoroval proud slz.Koukal po dveřích a nejraději by vešel dovnitř i přes zákaz lékařů.

Po pár minutách,které se pro ty tři zdály nekonečné,se otevřely dveře a všichni vyšli ven.Beze slov kolem nich prošli a nevěnovali jim ani pohled.

Jediný,kdo se u nic zastavil byl Denisin ošetřující lékař.Podíval se na ně a všichni tři hned poznali,co jim chce říct.

„Ne,ne,ne!"zašeptala paní Smithová.Spadla na kolena a celým jejím tělem otřásal pláč.Pan Smith si klekl k manželce,objal ji a stejně jako ona se rozbrečel.

Právě ztratili své jediné dítě.Patrik vběhl do pokoje a zamířil k Denise.

Chytl ji za ruku.Uvědomil si,že vypadá jako by spala.Pevně ji svíral a pozoroval její obličej.Doufal,že otevře oči a nebo aspoň pohne rukou.Nic takového se,ale nestalo.

„Miluju tě a nedovolím,aby nás nic rozdělilo"zašeptal. Slza,která dopadla na jejich dlaně,zpečetila jeho slib.