Když se Kath potká s jedním členem skupiny ve vězení, ještě netuší, že po jednom incidentu, díky kterému se její život rozsype jako domeček z karet, bude mít tu možnost potkat se s ním znovu. A to dokonce i s dalšíma čtyřma členy kapely. Zachrání ji...
"No pojedeš ji hledat, ty blbečku." Vyštěkne na mě a jde sehnat kluky, kteří nám s naší záchrannou misí pomůžou. Věřím, že ji najdeme. A doufám, že mě po tom všem bude ještě moct mít někdy ráda. Protože už jenom samotná představa toho, jak mě nenávidí, mě neskutečně bolí.
***
POHLED KATH
Jdu skrz potemnělou ulici, vláčím za sebou kufr a přemýšlím. Mohlo by ještě začít pršet a byl by to skvělý výjev, jako takové ty jaké jsou ve filmech. Fakt skvělý.
Problém je, že teď jsem opravdu v háji. Odešla jsem z posledního místa, kde jsem mohla bydlet. A teď mám jenom kufr plný hadrů, které mi jsou teď popravdě k ničemu, jsem bez peněz a nemám kam jít.
Vzpomenu si na Chrise a rozhodnu se mu zavolat. Vytočím jeho číslo, avšak po chvíli se ozve robotický hlas, že je Chris nedostupný. Vzdám to tedy a vydám se hlouběji do města.
Nakonec jsem se uhnízdila poblíž vlakového nádraží. Sedla jsem si na lavičku a čekala. Už se začalo pomalu stmívat a já pomalu usínala, když jsem ucítila něčí ruce kolem mého pasu.
Překvapeně jsem vzhlédla a uviděla nějakého bezdomovce. Dlouhý plnovous měj zacuchaný a špinavý, jeho dech nebyl zrovna nejpříjemnější a navíc měl ve tváři dost úchylný pohled.
Byla jsem úplně paralyzovaná, neschopná pohybu. V hlavě mi vířilo tolik myšlenek, jednou z nich taky bylo - utíkej! Jako by mě ta myšlenka probrala k životu, vystřelila jsem na nohy, popadla svůj kufr a třískla s ním toho úchyla do ksichtu. Potom jsem se dala na zběsilý útěk.
Slyšela jsem, jak za mnou ten hajzl něco pokřikuje, ale nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost. Potom jsem za sebou uslyšela kroky a postranním viděním zjistila, že za mnou ten vousáč běží.
Bohužel mě dostihl, začal na mě sahat a já naopak začala křičet. Jenomže si s tím nedělal vůbec těžkou hlavu a pokračoval dál ve své činnosti.
Přesunula jsem svoje ruce na jeho hrudník a silně na něj zatlačila. Dosáhla jsem tak toho, že mě pustil a já byla konečně volná. Jenomže jelikož jsem musela do odstrčení toho hromotluka vyvinout větší sílu, ustoupila jsem dozadu. A to právě byla osudová chyba, protože zrovna v ten moment kolem mě projíždělo auto a srazilo mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
POHLED ANDYHO
Už ji hledáme něco přes čtyři hodiny a já jsem snad na pokraji zhroucení. Projeli jsme snad celé LA minimálně třikrát, křížem krážem a Kath nikde. Dokonce i CC lezl do popelnic, aby se ujistil, že tam Kath není.
