Elena Gilbertová se probouzí rok poté, co na ni Kai uvrhl kletbu. V její přítomnosti je pouze jediná osoba- Caroline. Dozvídá se, že ti co jí byli nejbližší, jsou pryč. Bonnie je mrtvá, Jeremy také. O bratrech Salvatorech nikdo nic neví, jako by se...
Tak konečně přidávám po dlouhé době další část! :)
Otevřela jsem dveře od Rebečina pokoje a chodbou šla dolů ke schodům. Dveře vedle mě se otevřely a když jsem viděla, kdo za nimi stojí, vykřikla jsem.
"Matte! Tak ráda tě vidím." Usmál se. Nemohla jsem se udržet a rychle ho obejmout. "Eleno," řekl šťastně, "jsem tak rád, že se opět setkáváme."
"I já," řekla jsem upřímně a odsunula se od něj. "Co máš v plánu?" Zajímal se. Pokrčila jsem rameny, "jdu jen pro něco k snědku."
Přikývl, "víš, kde je kuchyně?" Zakroutila jsem hlavou, "ale najdu jí, nedělej si si starosti," dodala jsem. Matt nevypadal moc přesvědčeně, ale také nic neříkal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Naposledy jsem se usmála a vydala se po schodech dolů. Ocitla jsem se ve vstupní hale, jako když jsem přijela. Vydala jsem se chodbou vpravo a dorazila do velkého obývacího pokoje.Všimla jsem si Elijahe, jak sedí v křesle a se zájmem čte nějakou knížku.
"Eleno," promluvil, aniž by se na mě podíval, "potřebuješ něco?" Přikývla jsem, "kudy se prosím jde do kuchyně?"
Neuniklo mi, jak se nad knihou ušklíbl, "vrať se do vstupní haly a jdi na druhou stranu, za chvíli bys tam měla být."
"Dobře, děkuju moc," řekla jsem nakonec.
Měl pravdu, prošla jsem nějakým salonem a ocitla se v kuchyni. Otevřela jsem zvědavě ledničku, překvapivě tam nějaké jídlo bylo, nejspíš kvůli Mattovi. Vzala jsem si jogurt a posadila se s ním ke stolku.
"Ale, ale," zaslechla jsem známý hlas, "naše dvojnice už se nám zorientovala." Klaus pomalu přišel až ke mně. Ztuhla jsem, sledoval mě a čekal, až něco řeknu.
"Je to sice zvláštní, ale lidé potřebují jíst, Niklausi." Otočila jsem se a spatřila Elijahe stát ve dveřích. Z jeho tváře jsem nemohla poznat, co právě cítí, jeho obličej nedával najevo žádné emoce.
"Jak rád tě vidím, bratříčku," ušklíbl se Klaus. "Potřebuje tě vidět Marcel," pokračoval Elijah. Nechápavě jsem se na ně podívala.
Klaus se zamračil, "jdu za ním." Elijah přikývl, když Klaus odešel pryč z místnosti."Kdo je Marcel?" Zeptala jsem se, když jsem dojedla svůj jogurt. "Čaroděj," odpověděl jednoduše. Přikývla jsem.
