Mask of Psychopath (POZASTAVENO)

8. Šach Mat

Po mé odpovědi se na mě Nora dívala zvláštníma očima. Přísahal bych, že se jí v očích třpytily malé jiskřičky zájmu. Po chvilce se ze slušnosti usmála a podívala se na doktorku Lebowskou, která kmitala očima ode mě k Noře.
„Myslím, že to by pro dnešek stačilo." Pronesla doktorka Lebowska a zavřela svůj notýsek. Vypadal nově, dokonce na něm pořád byla cenovka. Cítil jsem se polichocen, že si kvůli mně koupila nový notýsek.
Nora, se na mě ještě jednou podívala, ale také si začala věci, vstala a jako poslušný pejsek šla za doktorkou. Takové krásné štěňátko.
Chvíli jsem tam seděl sám, ale po pár minutách se ve dveřích objevil David i se svým zamračeným obličejem.
„Už jsem se bál, že si na mě zapomněl." Řekl jsem dramaticky, a abych danou situaci podtrhl, položil jsem hřbet ruky na čelo.
„Nejsi tu jediný, koho mám na starost." Odpověděl se stoickým výrazem a naznačil mi, abych vstal. Došel jsem tedy k němu a nasadil smutný obličej.
„Tím chceš říct, že mě podvádíš?" David se na mě překvapeně podíval, ale hned se začal tvářit jako škarohlíd.
„Neser mě, Miltone." Zavrčel a vystrčil mě z pokoje. Dovedl mě do celkem velké místnosti, kde bloudilo pár lidí.
Jeden starší muž, seděl na židli u okna. Chvíli jsem ho pozoroval, ale ten člověk pořád koukal z okna a ani jednou nemrkl. Další muž se zaujatě díval do knihy, další dva pánové vedli diskuzi nad dnešní politikou. Ono má vůbec cenu to řešit? Zvlášť, když jsou zamčení tady.
Pohlédl jsem do pravého kouta, kde na mě upřeně hleděly jasně zelené oči, které mě pozorovaly i na chodbě.
Byl to mladý kluk, měl tmavé vlasy, kůži pomalu jak albín, ale celý efekt kazily jizvy, které měl i na krku a obličeji. Takhle s ním žádná holka na maturiťák nepůjde.
Jelikož si uvědomil, že já pohledem jen tak neuhnu, tak to vzdal jako první on a sklopil zrak k partičce šachů, které nejspíš hrál se svým imaginárním kamarádem.
„No ne, uspořádali jste mi večírek na přivítanou?" Řekl jsem s ironickým nadšením.
„Hlavně nedělej žádný problémy, jinak nebudeš mít žádný vycházky." A s tím odešel. Asi si budu muset najít jiného nejlepšího kamaráda.

Chvíli jsem se rozhlížel a usoudil, že půjdu za čumilem, který stále hypnotizoval šachovou partii. Vzal jsem střelce a udělal s ním tah.
„Šach mat." Řekl jsem a čumil na mě vzhlédnul.
„Nebyl jsi na tahu." Řekl mi hlasem, který bych spíše čekal od ženy.
„Aha, promiň, přehlédnul jsem tvého imaginárního kamaráda." Posadil jsem se do židle naproti. „A teď jsem ho nejspíš zasedl. Doufám, že jich máš ještě pár do zásoby." Chlapec protočil očima a začal skládat figurky na novou partii.
„Promiň fešáku, ale nemám o tvou společnost zájem." Fešáku? Lichotník jeden, hraje nedostupného.
„V pořádku jsem trpělivý." Ukázal jsem svůj nejlepší úsměv, ale chlapec na mě jen pochmurně zíral.
„Dělej si, co chceš." Řekl nakonec a provedl první tah a udělal tah s černým pěšákem. Chlapec ke mně opět vzhlédl a já jen pokrčil rameny.
„Řekl jsi, že si můžu dělat, co chci." Chlapec se zamračil, ale nic neříkal. Místo toho udělal další tah. A tak jsme tam seděli a hráli šachy. Svůj důchod jsem si představoval trochu zábavnější.
„Je pravda, že si zabil všechny ty ženy?" Trochu mě překvapil. Nevěděl jsem, že se tady můžou dívat na televizi.
„Proč to všichni označují, jako vraždu?" Oponoval jsem a udělal tah koněm.
„A není to snad pravda? Zabil jsi je." Hoch udělal tah pěšákem, z kterého udělal obětního beránka.
„Skončili mrtvé, to ano. Ale zabití? Vražda? Tyto termíny nejsou přesné. Já je všechny obdivoval. Nebylo to jednoduché zabití, bylo to dlouhé, byly v tom emoce a chtíč. Bylo v tom srdce." Pohnul jsem pěšákem, naproti jeho.
„Jsi blázen." Řekl hoch a sebral mi pěšáka střelcem, ale neuvědomil si, že posílá střelce do pasti.
„A díky tomu jsem tady a ne na hřbitově." Chlapec se uchechtl a začal promýšlet svůj další tah. „ A za jaké bláznovství jsi tady ty?" Zeptal jsem se a vytrhl tak hocha z myšlenkového pochodu. Chvíli se na mě zadíval. Jako kdyby zhodnocoval, zda má cenu mi to vůbec říkat.
„Za milosrdnou smrt." Řekl zasněným hlasem. Kdyby to řekl normálně, hádal bych nějakého fanatika, ale z jeho hlasu byla cítit radost, užívání si.
„Hádám, že jich bylo víc." Chlapec udělal další tah a opřel se do křesla.
„Očividně." Odpověděl a na chvíli zavřel oči. „Moje matka nikdy neměla vkus, ani štěstí. Díky tomu jsem na tomto světě já. Jednou to táhla se svým drogovým dealerem, který si užíval sadistické choutky. Když už moje matka nemohla, tak si šel užít se mnou." Chlapec si povzdechl. „Bohužel, díky tomu, že matka během těhotenství požívala drogy jsem se narodil se zvýšeným prahem bolesti. Nic jsem necítil, tím pádem jsem na sobě ani nedal nic znát, proto zacházel do větších a větších extrémů. Bral to jako výzvu. Časem začal být nervózní a dělal chyby, které se mu staly osudným. Nechal mi uvolněnou ruku, vytrhl jsem mu z ruky nůž a podřízl mu hrdlo. Byla to rychlá smrt. Neměl jsem potřebu dělat, to co on. Čistá a rychlá smrt má své kouzlo. Matku poté popadl amok. Začala řádit, protože jsem jí zabil někoho, kdo ji dával drogy, za to že může mučit její dítě.
Další zemřeli lidi od dealera. Byli to imbecilové bez mozku, a jak se říká tělo bez mozku, je mrtvé tělo. Tak proč udržovat tělo při životě, když mozek se už nikdy nevrátí?
Pak přijeli policajti a já nakonec skončil tady." Nahnul se nad desku a udělal šach.
„Ty jsi to dítě, co bylo před dvěma roky senzací. Pamatuju si tě, ale tvojí kauzu jsem nijak zvlášť nesledoval. Proto ani nechápu, proč jsi skončil tady." Sebral jsem jeho figurku.
„Asi podobně jako ty. Můj právník přesvědčil soud o afektovaném zabití, o tom, že mám trauma z mučení. Ale nestačilo to na normální psychárnu, jelikož jsem se doznal, že všechny ty mrtvé jsem zabil v plném vědomí, bez jakékoli podpory drog či alkoholu." Musel jsem se zasmát. Tohle dítě vážně umělo pobavit.
„A tady ti zjistili co?" Kluk pohnul figurkou, i když věděl, že je to už zbytečné.
„Lebowska mi diagnostikovala posttraumatickou stresovou poruchu, silnou sociopatii a ještě nějakou emocionální poruchu. Co tobě přišili?" Podíval se na mě a já pohnul královnou, která mi získala vítězství. Šach mat.
„Psychopatii." Usmál jsem se na něj a natáhl k němu ruku. „Jsem Jason." Chlapec se také usmál a ruku přijal.
„Elias."