Mask of Psychopath (POZASTAVENO)

9. Praxe ze života

„Jak se cítíte, pane Miltone?" S Norou Adamsovou jsem se poslední dobou vídal víc než s doktorkou Lebowskou.
„Myslel jsem, že se chcete stát psychiatričkou a ne psycholožkou." Řekl jsem zpětně. Nora se na mě jen usmála.
„Samozřejmě, ale jedno bez druhého nemůže být." Uznaně jsem pokývl hlavou. „Odpovíte mi prosím na mou otázku?" Opět se na mě usmála, jako učitelka z mateřské školky.
„Cítím se znuděně. Očekával jsem, že tady bude větší vzrušení. Bohužel jste mi zkazili všechna má očekávání." Na jejích tvářích se usadili dolíčky.
„A co jste vlastně očekával?" Zeptala se a snažila se zamaskovat pobavení.
„Co třeba krásnou, mladou doktorku, která se mi v noci vkrade do pokoje a pokusí se mě zneužít, abych z toho měl trauma na zbytek mého života?" To už slečna Adamsová nevydržela a vybuchla smíchy.
„Tím chcete říct, že když jste zabil přes deset lidí, tak to ve vás žádné trauma nezanechalo, ale kdyby vás někdo zneužil ve vězeňské psychiatrii, tak byste si nesl trauma do konce života?" Už jsem otevřel ústa, abych ji odpověděl, ale někdo nás přerušil.
„Slečno Adamsová, to jsou velice nemístné otázky pro pacienta. Prosím, udržujte si svůj profesionální odstup." Nora okamžitě nasadila pokerový výraz a dolíčky zmizeli, stejně jako se objevili.
Doktorka Lebowska se posadila vedle Nory a pročetla si mojí složku.
„Slyšela jsem, že jste navázal přátelské vztahy s Eliasem." A hned po položení otázky si vytáhla svou propisku.
„Asi bych to úplně nepřeháněl s tím slovem přátelský, ale ano." S Eliasem jsem se začal bavit, jelikož mi přišel zajímavý, ale tím to končilo. Byl něco jako hračka, s kterou si ještě pořád rád hraju, ale stejně vím, že mě časem omrzí.
„Ach tak. Chybí vám vaše lékařská profese?" Doktorka Lebowska se pro mě stala nudným stereotypem. Už mě s ní rozhovory nebavili a to jsem tady teprve pár měsíců. Pokaždé kladla stejné, nebo aspoň podobné otázky a moje nuda se prohlubovala.
„Samozřejmě, že mi chybí. Ta práce mě zaměstnávala, dávala mi jistý pocit moci a hlavně jsem byl v té práci spokojený." Doktorka Lebowska si vše zapsala. Už i to mi začalo připadat otravné.
„Vaše práce chirurga vám dávala pocit moci? Jak to myslíte?" Promnul jsem si rukou obličej. To mluvím nesrozumitelně? Nebo jsem z čista jasna začal mluvit čínsky?
„Doktorko Lebowska, máte dost let praxe i dokončenou školu, co na mé větě nechápete? Navíc věřím, že jste se díky mě už o psychopatii dozvěděla dost a také jste byla pilná studentka a přečetla si pár knih. Takže pevně doufám, že víte, jak to myslím." Doktorka Lebowska se na mě začala mračit, za to Nora se opět začala chlubit svými dolíčky na tvářích.
„Samozřejmě, ale stejně bych byla radši, kdybyste mi to řekl sám. Přeci jen, času máte dost." Zásah. Netušil jsem, že doktorka Lebowska má ještě nějaký smysl pro humor.
Začal jsem se smát, byl to dobrý vtip.
„Jsem velice rád, že i po těch letech zde máte stále smysl pro humor. Ale k vaší otázce. Pocit moci, to je, co zažíváte vy tady. Stojíte nade mnou, jste tady ve výhodě. Spousta lidí tady je závislá na tom, co řeknete a uděláte. Jaké jim předepíšete prášky, jak s nimi budete jednat při konzultacích. Samozřejmě vím, že jsou tu odbory, kteří vás kontrolují. Ale nezapomínejte, že jsem pracoval v nemocnici a vím, že všechno se dá krásně obejít." Doktorka Lebowska se snažila tvářit klidně, bohužel jí zradila ruka, kterou držela propisku. Divil jsem se, že propiska ještě není zlomená vejpůl.
„Děkuji za velice podrobný popis, pane Miltone." Jen jsem na ni s úsměvem kývl. „Myslím, že dnešní sezení je u konce." Podíval jsem se na hodiny, které vyseli nad dveřmi. Byl jsem tady jen půl hodiny. Většinou si mě tu nechávají přes hodinu.
Dveře se otevřely a vešel můj osobní bodyguard, který měl teď dva týdny volno.
„Davide, už jsi opět ve službě? Hrozně se mi stýskalo." Nasadil jsem pohled mladé středoškolačky, která vidí svého nařachaného idola.
„Nemůžu říct to samé." Odpověděl David.
„Ale no tak, bude mě tu vídat jen do doby, než půjdeš do důchodu." Mrkl jsem na něj.
„No právě." Povzdychl si a vyvedl mě z místnosti.

Ve společenské místnosti byla teď poloprázdná, většina lidí si teď na pokojích užívala svoje drogové dýchánky.
„Jasone." Mávl na mě Elias, který opět seděl nad partičkou šachů, kterou hrál sám proti sobě. „Jaké bylo sezení?" Sedl jsem do křesla a podíval se na rozehranou hru. Na obou stranách by se už dal udělat šach.
„Nudné a krátké. Čekal jsem, že se časem něco změní, ale je to tady hrozně monotónní. Vstávat, snídaně, intelektuální dumání v cele, oběd, sezení, intelektuální dumání ve společenské místnosti, večeře, sprcha a další dumání. Pro trochu zábavy bych vraždil." Zaklonil jsem hlavu do zadu a díval se na rozpraskaný bílý strop.
„Co třeba tu novou? Adamsovou? Tu nechceš zavraždit?" To mě zaujalo, takže jsem s trochou námahy zvedl hlavu a díval se na Eliase.
„Co tě k tomu přivádí?" Uchechtl jsem se.
„Je jiná. Chvíli se na tebe dívá jak anděl, který byl seslán z nebe a pak se na tebe dívá, jako kdyby si chtěla prohlídnout každý orgán v tvém těle a k tomu si dát čaj o páté." Nebudu lhát, ta představa se mi zamlouvala, ale ještě víc jsem začal přemýšlet nad Norou.
„A už ti někdy řekla, nebo naznačila, že ti chce udělat vivisekci?" Elias se na mě nechápavě podíval.
„Vivisekce?"
„Pitva zaživa. To je můj obor." Elias uznaně pokývl hlavou.
„Ty jsi snad někdy někomu přímo řekl, nebo naznačil, že ho chceš pitvat zaživa?" Nasadil jsem svůj profesionální zamyšlený výraz.
„Když se nad tím tak zamyslím, mám pocit, že jsem vždy něco naznačil. Samozřejmě spousta těch kurev to bralo jako flirtování a připadalo jim to sexy." Protočil jsem oči, všechny si o sobě myslely, že jsou krásné, ale jak říkají všechny ženské časopisy, jejich pravá krása se ukrývala vevnitř.
„Aha. Každopádně mi trochu připomíná tebe. Přesně tenhle pohled občas dělá." A zrovna tenhle můj pohled sbalil nesčetně moc žen. Smutné.
„Třeba tě nemá ráda." Podotkl jsem.
„Poznám, když mě lidi nemají rádi a když mě chtějí zabít."
„Ach jistě, ty máš praxi ze života." Elias pozvedl obočí. „Vždyť je to pravda."
„Ty jsi vážně psychopat." Většinu lidí by to asi urazilo, ale Elias to podal jako kompliment a do toho se poté začal smát.
On se smál, ale já měl brouka v hlavě. Jak mu může Nora připomínat mě. Samozřejmě jedna odpověď je hned každému jasná, ale to by musela být až moc chytrá, nebo v tom je ještě něco jiného.
A pak, že tu není žádná zábava.

Ahoj, moc se omlouvám, že jsem dlouho nepřidala novou kapitolu. Mám spoustu omluv (výmluv), které se dají spojit se školou, prací a nedostatkem múzy, která si nejspíš vzala dovolenou. 
Každopádně doufám, že to všechno brzy napravím a stane se ze mě aktivnější "spisovatelka".

Fenris