Mask of Psychopath (POZASTAVENO)

5. Soudní proces- 1. část

Na jednu stranu jsem byl rád, když mi řekli, že budu mít celou celu sám pro sebe, na druhou stranu jsem si neměl s kým povídat, což byla nuda.
Na druhou stranu, se mi zvýšila donáška jídla i pití. Díky bohu, že strážníci po donesení jídla nechtějí spropitné.

Můj soudní proces se blížil. Ve své výpovědi jsem doznal k více než deseti vraždám. Mám takový nepříjemný pocit, že víc vražd by mi přineslo elektrické křeslo. Což by nejspíš asi byla zábava. Třeba se domluvit s popravčím, že by do mě nejdříve pustil míň voltů, abych mohl udělat poslední vtípek. Ale mám takový pocit, že ani popravčí nejsou tak moc morbidní.
„Pane Miltone?" Z mého post morte vtipu mě vytrhl můj právník.
„Ah, pane Jacksone. Rád vás opět vidím. Nějaké novinky?" Pan Jackson začal být v poslední době na pochybách. Ani se mu nedivím. K donáškové službě jídla mi nosili i noviny. Skoro pořád jsem teď byl na titulních stránkách, lidé byli zvědavý, ale lidé se také těšili, aby z toho udělali ještě větší senzaci. Můj právník se na druhou stranu bál. Bál se o sebe, o svou kariéru. Zastávat se před soudem sériového vraha, kterým mě lidé teď rádi nazývají, není snadné.
„Nebudu vám lhát, pane Miltone, začal jsem být na pochybách a byl bych velice rád, kdybyste zvážil jiného advokáta. Tohle je teď případ, o který se zajímá snad celý svět, a já jsem jen někdo, kdo před pár lety dostudoval práva." Byl hodně nervózní a mám takový pocit, že si snad myslí, že z toho potřebuju vysekat.
„Já jsem, ale s vašimi službami až nad míru spokojen, pane Jacksone." Na chvilku jsem se odmlčel a viděl v jeho očích lehké zklamání. „A navíc, nejdou po vás, ale po mně. Pokud by to bylo možné, rád bych s vámi ještě dnes večer probral, co všechno se bude probírat u soudu a také, na co jsem ochoten přistoupit, pokud obžaloba podá návrh." Jistota je jistota a já potřebuji, aby byl můj právník v klidu. Bylo by divné, kdybych ho korigoval i během soudu.
„Jistě. Stavím se okolo šesté a přinesu vám oblek na zítřejší soud." S úsměvem jsem mu poděkoval a já se vrátil k tomu, jak bych mohl přesvědčit o tom, že si chci ze všech těch lidí udělat srandu.

Měl jsem sebou eskortu jako sám prezident. Bohužel prezident nejezdí se želízky na rukou. Před budovou soudu se sjeli novináři snad z celého světa. A samozřejmě tu bylo i spoustu lidí, kteří vykřikovali, že bych měl zhebnout. Jak milé.
Když mě protáhli skrz novináře, jejichž hlavní otázky byly hlavně: Proč jste to udělal? Kolik lidí jste ve skutečnosti zabil? Myslíte si, že vás odsoudí k smrti?
Sice bych si s nimi rád pokecal, ale kdykoli jsem jen zpomalil, aby měli dobrou fotku, tak mě strážníci pobízeli kupředu.
V cele jsem teď strávil celkem dost času, a asi abych nedostal nějaký šok, tak mě opět uvalili do cely, kde zločinci čekají, než začne soud.
Po chvíli se dostavil i můj právník, který vypadal, že jen tak tak utekl všem těm reportérům venku.
„Pane Miltone, jste v pořádku?" Nadzvedl jsem jedno obočí a chvíli se na něj jen koukal.
„Banda idiotských reportérů mě jen tak nerozhází, ale vy vypadáte, že vám dali trochu zabrat." Lehce jsem se uchechtl, ale bohužel můj právník neměl žádný smysl pro humor.
„Já jsem v pořádku." Řekl a upravil si kravatu. Mám takový nepříjemný pocit, že z toho nakonec bude průser.
„Výborně, kdy začínáme?" Optal jsem se, i když čas jsem si pamatoval naprosto přesně a podle toho, co všechno budu dnes podstoupit, tak to bude velice dlouhý proces.

Začali jsme o pět minut později, ale kdo by jim to měl za zlé. Museli odehnat spoustu lidí, kteří se chtěli dostat dovnitř.
Přišel soudce a všichni povstali. Vypadal, jakoby zažil už spoustu soudů, kde viděl různé lidi, ale mě věnoval jeden nenávistný pohled. To jako vážně? To mě hned nenávidí celý svět?
„Posaďte se." Řekl soudce hned poté, co se sám uvelebil v křesle a klepl kladívkem.

Jako první byli na řadě snad všichni lidé, které znám. Moji kolegové z práce, kteří měli v očích šok. Všichni o mě mluvili až moc pěkně. Bezproblémový, zručný chirurg, zachránil jsem bezpočet životů, k pacientům jsem vždy milý a humánní.
Ach ano, kam bych se dostal bez sebekontroly. A takhle to šlo dál, objevil se i můj domácí, má bývalá přítelkyně, kterou jsem si musel pořídit, abych zapadal do jistých standardů společnosti.
Musím uznat, že pan Jackson, ať už před procesem vypadal jakkoli, při procesu vypadal jak profík. Dokonce i vykřikoval různé námitky proti obžalobě, která velice ráda naváděla všechny svědky k tomu, aby se snažili ve svých vzpomínkách najít aspoň něco, co by jim napovědělo, že jsem naprostý magor, který vraždí lidi na potkání. Amatéři.
Z toho, co jsem pochopil, půjdu na řadu až jako poslední. Jak je vidno, lidé mají rádi třešničky na dortu, ale pro mě třešnička na dortu právě přicházela. Doktorka Lebowska.
Můj právník se s doktorkou pozdravil a dal se do práce.
„Paní doktorko, je pravda, že jste prováděla diagnostiku mého klienta a vedla jste s ním pohovor?" Mám pocit, že s tímhle přístupem bude mít můj právník po tomto procesu spoustu nabídek k práci.
„Ano to je pravda." Přitakala doktorka.
„Výborně. Mohla byste nám prosím přiblížit, co jste zjistila o mém klientovi a podala nám vaší diagnózu mého klienta?" Začal jsem se usmívat, protože na tuto část jsem se velice těšil.

„Pan Jason Milton je velice sympatický mladý muž a díky dobrému vzhledu působí dobře na opačné pohlaví. Pan Miton je také velice charismatický muž, díky čemuž upoutává pozornost okolních lidí." Žalující strana se začala mračit a podala námitku, že to nemá nic společného s diagnózou, na jejich protiúčet se začala mračit doktorka a nechala toho, když soudce jejich námitku zamítl.
Doktorka dále mluvila o mém dětství, týrání zvířat, šikana na základní škole, nadprůměrný inteligenční kvocient, mé schopnosti chirurga a pak přešla k PLC-R testu.
„Pana Miltona jsem také nechala podrobit se PLC-R testu, která měří takzvanou psychopatii. Měří se na škále od nuly do čtyřiceti bodů. Lidé, kteří dosáhnout až dvaceti pěti bodů, jsou takzvaní společensky uznatelní psychopati, kteří jsou ve svém oboru nejlepší z nejlepších. Pan Milton však dosáhl třiceti devíti bodů. Tím pádem spadá do kategorie psychopatů, jež ohrožují společnosti." Po její poslední větě jsem dostal výbuch smíchu a celá místnost ztichla.