Omlouval se mi..
,,Já to neměl dělat vážně-ě promiň..''koukal jinam.
,,V pohodě. Trochu sem si zvykla.''řekla sem v klidu.
,,No tak už by jsme měli jít. Zítra no, však víš..''ano vím co tím myslel.
,,Dobře.''vztal a podal mi ruku a pomohl mi na nohy. Přikývla sem na poděkování a šli jsme zpět ke mě domů. Cesta se mi zdála kratší než když jsme tam běželi a to je co říct šli jsme docela pomalu. Celou cestu nepromluvil ani já. No už jsme byli u baráku. Otevřel mi branku a pustil mě první. Usmála sem se na něj a přešla ke květníku kam sem dávala klíče. Vyndala sem je od tamtud a odemkla. Vešla sem dovnitř a hned zamnou i on. Zuli jsme se a furt jsme nepromluvili. Já šla do kuchyně a on asi do obýváku. Vyndala sem si skleničku a nalila si vodu.
,,Chazi??''zavolala sem na něj po dlouhý době se skleničkou v ruce. ,,Chazi!!!''nedostala sem žádnou odpověď.
,,Co se děje?''po chvíli přiběhl a koukal na mě.
,,Můžeme si promluvit?''hrála sem si se skleničkou.
,,Dobře jak chceš.''dopila sem vodu a dala skleničku do dřezu. Šla sem do obýváku a posadila se na gauč. Chaz si sednul do křesla a upřeně na mě koukal.
,,Takže. Chazi stalo se něco? Jen že od tý doby. No prostě si nepromluvil ani slovo. Tak jen co se stalo?''
,,Jess..''sklopil zrak k zemi. ,,Já no jak sem tě políbil. Celou dobu sem to chtěl udělat, ale já-já.''
,,Co ty?''podívala sem se na něj starostlivě.
,,Já prostě.. Promiň.''koukl na mě. V očí taková lítost.
,,Prosim tě.''šla sem k němu. ,,Nemusíš se omlouvat.''sedla sem si mu na klín a on mě objal.
,,No tak já už si půjdu lehnout.''promluvil asi po dvou minutách. Vztala sem z něj i on se postavil a znovu mě objal. Bezeslova odešel do svého pokoje a já za ním.
,,Dobrou noc.''řekl mi.
,,I tobě.''mrkla sem a zašla do svého pokoje. Šla sem hned do koupelny a pustila si sprchu. Rozpustila sem si vlasi, sundala ze sebe oblečení a vešla do sprchy. Teplé kapičky vody mi stékali po těle. Po pár minutách sem si dala na vlasy šampón a umyla si je. Pěnu sem nechala stéct a pak sem si umyla i tělo. Najednou se otevřeli dveře a rychle někdo do nich vešel. Otevřela se i sprcha.
,,Co tu sakra děláš??!''řekla sem naštvanym hlasem.
Z POHLEDU JUSTINA:
Byl sem v autě před jejím barákem. Už asi dvacetkrát sem zvonil, ale nikdo mi neotevřel. Nikde se ani nesvítilo. Potom sem uviděl dvě osoby co se blížili. Byla to Jess a Chaz. Otevřel ji branku a ona šla ke květináči, vyndala klíče a odemkla. Vešli dovnitř a víc nevím. Měl sem strašný nutkání jít alespoň k oknu a vidět co se tam děje. Ale sral sem na to vyšel sem z auta a zamkl ho. Přeskočil sem plot a šel ke dveřím byli zamčený. ,,Kurva!''řekl sem si sám pro sebe. Skusil sem květník třeba tam budou ještě jedny klíče. Šmatal sem tam a něco našel. ,,Yes!''našel sem je. Potichu sem odemkl a vešel dovnitř, nikdo nikde. Zul sem si boty a vzal je do ruky. Hledal sem Jessiin pokoj a našel. Viděl sem jak se tam svítí. Otevřel sem, ale nikdo. Šla slyšet sprcha rychle sem tam přiběhl. Vrazil sem dovnitř, zavřel sem za sebou a přešel ke sprše, kterou sem taky rychle otevřel.
,,Co tu sakra děláš??!''řekla naštvanym hlasem.
,,Jess.''vešel sem k ní do sprchy, která furt tekla. Stál sem tam v oblečení a ona bez něj.
ČTEŠ
Never let you go! [COMPLETE]
FanfictionDva lidé co spolu žijí snad od narození.. Rozdělila je vzdálenost.. Každý žil jinak, žil po svém, žil jak chtěl. I velké stráty můžeme po čase zapomenout... Ale vzpomínky neumírají... Žijí dál v nás. Angels who protect us, They are people like us