Never let you go! [COMPLETE]

41.Část

Ták daší část ..konečně :33 a předem se omlouvám..tuším že to bude krátký a bude tam hodně chyb jeikož mi nejde 'L' -_- tak příjemné čtení přeji :33

..

NA SÁLE:

,,Je konec.''řekl jeden z doktorů a přestai dávat masáš srdce..

,,Ale pane doktore!''křikla jedna sestřička.

,,Děje se něco?''

,,Žije!''

Z POHEDU PATRICKA:

Sedíme tu už snad tři hodiny. Bojím se až uvidim doktora se špatnou zprávou. Všechno to bude kvůli mě a Celsii stratí nejlepší kamaráddku.

,,Seš fakt takovej kretém ty idiote!''zase na mě zařval.

,,Justine už ho nech ani takhle tomu nějak nepomůžeš..''řekl Chaz .. On ví že řvaním na mě nic nevyřeší. Ano taky pěkně vyšiloval. Otoči sem hlavou zase ke dveřím kam odvezli Jess. Po chvíli zírání tím směrem se dveře otevřeli. Postavil sem se a po mě i kluci.

,,Dobrý den.''došel k nám doktor.

,,Tak jak je na tom?''začal sem s hned ptát.

,,A vy ste?''

,,Její kamarád.''

,,Bohužel, můžeme podávát zdravotní stav jen příbuzným.''

,,Já sem její přítel!''křik za mnou Chaz.

,,Dobře pojďte semnou a vy tu zůstaňte.''ukázal na nás a odešli.

Z POHLEDU CHAZE:

,,Tak co je s ní?''byl sem dost nervózní.

,,Měla srdeční kolabs, ale dali jsme to do pořádku žije. Jen se bojíme následků, v bezvědomí byla nejmíň pět minut a to není moc dobrý.''

,,Ale jinak je v pořádku?''

,,Hypotechnicky je.''

,,Děkuju vám moc i za kluky.''

,,Nemáte za co.''a s těmito slovy odešel. Vrátil sem se ke klukům a všechno jim převyprávěl.

Z POHLEDU JESSIKY:

Zase sem se vracela zpět. Světlo se strácelo a zase jen tma a tma. Nejzvláštnější na to bylo co všechno sem viděla. Moje první narozeniny. Mý průšvihy, první kluci, pomalé dospívání, zarachy, odjíždění rodičů, párty, Celsii, Justin, všechno co sem s nim zažila. Úplně všechno. Jaden, pohřeb,Chaz a pak už jen Patrick výstřely a nic... Zase.

Z POHLEDU JUSTINA:

Kluci odešli. Úplně všuchni se stratili v chodbě.

,,Dobrý prosim vás kde leží slečna Baker?''zeptal sem se jedný sestry.

,,A kdo ste?''

,,Její bývalý přítel.''

,,No je na pokoji 126, půjdete furt rovně až na konci chodby.''ukázala a zase šla dál. Šel sem tím směrem co mi řekla. Stoupl sem si před dveře s čísem 126 a zhluboka se nadechl. Chytl sem kliku a potichu otevřel. Zalezl sem dovnitř a zase za sebou zavřel. Ležela tam ani nešlo věřit tomu že žije.

Došel sem až k její posteli, přisunul si tam židli a posadil se naproti ní. Chytl sem ji za ruku a očima si jí prohlížel.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..

Tak doufám že se líbila.. pokračovat budu ráno. Sem strašně unavená.. :// tak jak myslíte že to s ní  dopadne? Bude naprosto v pořádku a nebo zůstane s následkama? to se rozhodne :D

no tak byla bych ráda tak za 5 votes a alespoň dva komenty ..Potřebuju aby mě něco popohnalo v před... :/ jinak nevím co s touhe story udělám..

I♥Y :33

-NIKK