Never let you go! [COMPLETE]

58. Část

,,Tak to ne.‘‘řekl trošku naštvaně. Žárlivka můj.

,,Noták. Zapni to.‘‘zažadonila sem.

,,Dobře, dobře! Ale žádný slintání!‘‘pustil film a sedl si ke mně. Hlavu sem si položila na jeho rameno. Nikdy  sem nevěřila, že z našeho dětského nejlepšího kamarádství přes vše čím sme si prošli se  z nás stala malá rodina. Lidé, kteří pro mě budou znamenat až do smrti moc. Celý náš nový příběh začíná. Začíná nová kapitola..

Kapitola s názvem štěstí..

Neustálé šimrání na mém boku nepřestávalo. Už je to takhle dobrých deset minut a nemůžu pochopit jak ho to stále může bavit. Máchla sem po něm rukou, jelikož sem ještě ani neotevřela oči tak přesně nevím kde ten můj milovaný budoucí manžel, co mě teď pěkně štve, leží.

,,Už otevři ty tvý krásně hnědý oči lásko.''zachraptěl Justin. Ach bože jak já miluju ten jeho hlas po ránu.

,,Ale mě se ještě nechce.''zamumlala sem do peřiny, která voněla po levandulích. Nesnáším, když musím vyléz z takhle úžasně zahřátý postele.

,,Dobře jestě chvíli se tu rozvaluj, já jdu udělat snídani.'' ucítila sem jemný polibek na mé rty. Umála sem se a snažila sem se rozkoukat mé rozespalé oči. Posadila sem se a podívala se na mé bříško. Pomalu sem ho pohladila a usmívala se. Když si vzpomínám na moje krásné dětství, tak si vzpomínám na mojí sestřenici.. Vždycky si chtěla hrát na maminky s miminkama a vozit je v kočárku a já vždycky jen s Barbie. Taky sem hodně říkala, že nemá ráda malý děti a mimča, protože furt brečí.

No jak už vím, nebyla sem o něco lepší..

,,Lásko snídaně!''sednul si na postel Juss s tácem plným všeho možného. Po pravdě řečeno... Na všechno mám chuť. Přijdu si jak koule a moc mi to nevadí.

,,Takže co je moje a co je tvoje?''zeptala sem se pro ujasnění.

,,Tvoje je všechno, princezno.''pootevřel pusu do ''O''.

O PÁR MĚSÍCŮ POZDĚJI: (ano  máme tu náš známý stroj času :O :D, Pusťte si prosím písničku po boku :)) )

Je asi něco okolo půlnoci a já si vysedávám s čajem na našem balkóně. Justin vedle spí, ale já prostě ne a ne usnout. Nevím proč, možná sem nervoózní. Čeká mě porod a já i přes to všechno cvičení a blah blah, nevím co mám dělat. Mám pocit, že se něco stane..

Maminko moje, proč tu nejsi? Vím jak ses vždy těšila až budeš babičkou, jak si mi slibovala, že mi se vším budeš pomáhat. Přála sis malý pokojíček u nás v domě, který jsem si s Justinem vysnila. Obrovská zahrada, domek s krásnou kuchyní, dva dětské pokojíčky, dvě úžasné koupelny, moderní obývák, malý vinný sklípek, milovaná ložnice, tenhle balkón s květinami kolem. A hádej co? I ten pokoj pro tebe mami.. Menší, ale útulný pokoj s koupelnou. Takový, jaký sis přála. Chci tě zpátky mami. Nedokážeš si představit jak je to bez tebe těžké, jak těžké je, ztratit tě. Ztratit jednoho z nejvíce milovaných osob v mém životě. Cítím, že tu někde přece jen si. Proč nemůžeš jít vidět, proč tu nemůžeš být se mnou?

Proč se to muselo stát? Chci být s tebou. Byla by si teď na nás pyšná a radovala by ses s námi. Říkala jsi, že mě budeš před vším chránit, ale teď tu nejsi. Neochráníš mě před bolestí v mé hrudi, která je způsobena samotou. Vím, je tu se mnou Justin, jeho přátele a teď i tenhle špunt. Odešla si kvůli člověkovi, kterýho miluju.. A kdo mě odvede k oltáři, když sis vzala sebou i taťku? Proč si mě nevzala s vámi? Těšila sem se až uvidím naše štěstí v tvých krásných očí. které si stále pamatuji. Teď mě nemá kdo utěšit jako si to dělávala ty. Vždy když sem si rozbila koleno, poprvé zlomila nohu nebo ruku, když se mi stalo něco vážnějšího, tak sem spíše utěšovala já tebe. Když mi Justin odjel pryč, byla si tu pro mě i přes to tvoje včené cestování kvůli práci. 

A teď můžu u jen koukat na vaše fotky ze svatby, ze společných dovolených nebo fotky se mnou, Všechny vzpomínky si chci nadosmrti uchovat v mé mysli. Kdybych přišla i o ně, neměla bych nic, co bych mohla vyprávět vašemu vnoučeti.

Děkuji vám.. Děkuji vám, že jste se snažili mi zajistit krásné dětství a život celkově. Zážitky sou nezapomenutelné. Děkuji vám, že jste tu pro mě byli vždy, když sem vás potřebovala. Děkuji za to, že jste měli pevné nervy. Děkuji, že jste mi řekni, když odešla babička, že je ta nejzářívější a nejkrásnější hvězda, kterou uvidím a ona uvidí mě. Teď vím kde vás mám hledat. Vy všichni jste teď tři krásné hvězdy. Tři andělé co měli zůstat na zemi.

Děkuji že jste mi dali možnost žít. Miluju Vás!

Slzy mi stékaly po tvářích, koukám na hvězdy a vzpomínám na všechno krásné. Vše co sem zažila. Bože proč si mi je vzal? Nechci být bez nich. Ta bolest uvnitř mě, mě snad zabije.

,,Sakra co to!?''neříkejte mi že je to tady! Jestli rodím.. Jo rodím. Myslí.. Já nevím, akorát panikařím.

,,Justine!!''

Nebudu se vyjadřovat, jak dlouho nebyla část -,- radši ne :D
Dále chci říct, že už se blížíme do konce! Konečně! :D
jak to asi dopadne ? :O Co se asi narodí a jaké bude mít jméno :O :3
vše v další části, která snad vyjde zítra O:))

-Nikolett♥